Hlavní navigace

Zakázané uvolnění: příště Nedělní chvilka poezie?

15. 11. 2015
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Televize Nova se začíná evidentně vracet k typům pořadů „populárním“ za socialismu v Československé televizi (dodnes ještě někdy vysílaným), jako je záznam divadelního představení.

Komerční televize k tomu ale přistoupila novátorsky a ozvláštnila Kolečkovu divadelní hru tu a tam nějakými těmi exteriéry. Dokonce tyto scény nejsou brány jen jako přechodové, tak jako je tomu u jiných mydlinkových oper typu Ordinace v růžové zahradě, ale cosi se v nich i odehrává.

Hřebejk dokazuje, že dnes je možné natočit celovečerní film za tři, maximálně čtyři natáčecí dny, protože tohle dílko točit déle nemohl, a pokud to udělal, zbytečně vyhazoval peníze producentů Strejce a Friče, kteří do projektu obětavě vstoupili, aby nováckým divákům umožnili shlédnout v sobotním hlavním vysílacím čase „skutečné umění“. Protože v kinech ho příliš mnoho diváků nevidělo.

O čem tenhle film je? Pro ty, kdo ho nesledovali nebo nevydrželi sledovat a po pěti minutách přepli na jiný kanál: Svatební svědkyně (H. Vagnerová) unese nevěstu (Z. Stavná) a společně uváznou v hokejové restauraci, kde nejde televize, čili je tu prázdno, u barmanky (J. Stryková). A vedou řeči, z nichž vyplyne, že svědkyně spí nevěstě s manželem a miluje ho, kdežto nevěsta ho vlastně nemiluje, jen si to myslí. Mezitím dojde i k lesbické scéně mezi svědkyní a barmankou na přání nevěsty a je to sex, než bys řekl švec. Ono vlastně k ničemu nedojde, jen to začne a pak už je po tom. Oko televizních radních není pohoršeno nahotou protagonistek.

Za to může být takový radní pohoršen přehršlí vulgarismů, avšak bez invence. Kolečko si vystačí s „prdelí“, „hovnem“ a „posraností“. Např. „Svatba je úplně posraná.“ – „Můj život taky stojí za hovno.“ – „Mě už ty tvý kecy pěkně serou.“ – „Ale do prdele, teda.“

Další zajímavostí scénáře je používání slova „jako“. Jistě je možné charakterizovat postavu užíváním-opakováním některých slov. Ale to „jako“ používá herců více. Např. „Já jsem jako nechtěla…“ – „Jako děláš družičku.“ – „Já jako ji miluju.“ Je to výraz neschopnosti scénáristy charakterizovat postavy jejich výrazivem. Nebo uvolnění otěží režisérem, který nechá herce plácat si, co je napadne.

Poněkud komicky působí, když se svědkyně dívá na zabitého jelena a jeho oči nejsou vidět, načež ona sugestivně prohlásí: „Má takový krásný, hluboký voči, co?“ Znamená to, že je jí šumafuk, co se ve filmu děje a je vidět, a hledí si pouze napsaného textu. Jedno je to i režisérovi, který vůbec jelenovy oči neukáže ani nezmění text. Ovšem, možná že herečka mínila oči Jelena, nikoliv jelena. Ale ty rovněž nejsou ve filmu zdůrazněny.

Režisérovi je evidentně jedno všecko, což je vidět i na jeho česko-televizním seriálu Místo zločinu Plzeň. Bere to jako zakázku, a když dostane špatný scénář, tak ho prostě špatně natočí a vezme honorář. Přijde mi to dost smutné, kam doba a neschopní producenti dotlačili tak kvalitního režiséra s nesporně velikým uměleckým talentem.

Ale ještě k ději. V jisté chvíli se protagonistky dozvědí, že novomanžel se zabil v autě, protože jim kamarád novomanžela do telefonu sdělil, že měli bouračku a jelen je mrtvý. Novomanžel se totiž jmenuje Jelen. To je, panečku, zápletka hodná commedie dell arte, nebo snad dokonce antické tragedie. Rozhodně z toho vyjde to, že se diváci dozvědí, kdo Jelena doopravdy miluje a kdo si na to jen hraje.

Ona by se z toho dala natočit lehká, mírně ironická komedie, ale režisér buduje málem psychologický příběh. Bohužel není Ingmar Bergman, aby to dokázal, a bohužel nemá k dispozici ani Liv Ullmann, Bibi Anderson, natož Maxe von Sydowa. Má k dispozici pouze tři herečky, které představení hrají v divadle. A O. Sokola. I jejich výkon odpovídá divadelnosti. Je to takové naaranžované a všichni umějí text, reagují na narážky. Bohužel, své role neprožívají. Nejdou, jak se říká, na krev. Nedokáží zahrát skutečnou lásku ani nenávist, žádné city. Jejich herectví je povrchní, prvoplánové. Prostě jakoby na natáčení zapomněl přijít režisér.

BRAND24

Zajímavostí filmu je dramaturgická spolupráce K. Ondřejkové. Jako kreativní producentka ČT spolupracuje s konkurenční TV Nova. Zřejmě jde tedy o prorůstání těchto dvou televizí a třeba se dočkáme jejich spojení. Nebylo by divu, když vedení ČT přišlo před časem právě z Novy.

Domnívám se, že Nova by konečně mohla zařadit, po tomto majstrštyku, do svého programu i Nedělní chvilky poezie. Ozvláštnila by je třeba tím, že recitátor by stál někde u popelnice nebo po kolena ve Vltavě a bylo by. Deset minut zaplácnutých recitací, nejlépe v podání někoho z dnešních idolů mládeže, které neumějí příliš mluvit a rozumět je jim jen tu a tam. To by byla avantgarda… Výrobně by to televize mohla svěřit stejnému týmu, pánové by to určitě vzali. Vždyť je to kšeft.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je televizní scénárista

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).