Hlavní navigace

Začíná platit zákon o audiovizi. Videoweby podléhají stejné regulaci jako televize

3. 5. 2010
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: 115393
AKTUALIZOVÁNO - Patrně od 1. června se budou muset všichni provozovatelé webů, na kterých se objevuje video, jsou strukturované podle témat a majitelé chtějí na jejich provozu vydělávat, evidovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Právě v červnu by totiž měl začít platit zákon o audiovizuálních mediálních službách, který zavádí regulaci komerčních videoslužeb na internetu a staví je tak do stejné pozice jako klasické televizní stanice. Zákon minulý týden podepsal prezident republiky Václav Klaus a účinnosti nabude první kalendářní den následujícího měsíce, kdy vyjde ve Sbírce zákonů.

Koho se zákon týká?

Za audiovizuální mediální služby se považuje poskytování audiovizuálního obsahu (pořadů, případně videí) všemi dostupnými prostředky, tedy vedle klasického televizního vysílání přes pozemní vysílače, satelit a kabel také prostřednictvím internetu, za účelem zisku. Zákon (úplné znění zde) se vztahuje na provozovatele těchto služeb, staví tedy na stejnou úroveň majitele klasických televizních stanic s provozovateli videoportálů na internetu, ale také domácích videopůjčoven, ať už fungují na bázi digitální televize přes internetový protokol (IPTV), nebo přímo přes internet. Důležité ale je, že tato regulace se vztahuje pouze na provozovatele se sídlem v České republice, případně na ty, kteří sice sídlo v tuzemsku nemají, ale přes Českou republiku technicky dopravují službu ke svým zákazníkům.

vykřičník 200

Pozor! Zákon začne platit až od 1. června!

Vedoucí licenčního oddělení Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Zdeněk Malach upozornil server DigiZone.cz na skutečnost, že zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání nezačal platit 1. května 2010, ale nabude účinnosti patrně až 1. června. Účinnost zákona se neodvíjí od podpisu prezidenta, ale od publikace ve Sbírce zákonů. Předpokládám, že zákon bude publikován ve Sbírce v nejbližších dnech (tj. v průběhu měsíce května), tedy vstoupí v účinnost patrně od 1. června 2010, ale určitě ne od 1. května, vysvětlil Malach.

Rozdílná je také lhůta pro evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání u RRTV. Řádná lhůta pro evidenci poskytovatelů nelineárních služeb je skutečně 30 dnů, avšak pro ty první, kteří budou evidováni po nabytí účinnosti zákona, platí zvláštní lhůta 60 dnů podle přechodných ustanovení zákona (§ 19). Poskytovatelé nelineárních služeb se tedy musí přihlásit nejpozději do 31. července 2010, nikoliv do 31. května, dodal Zdeněk Malach. Server DigiZone.cz původně uvedl, že zákon začal platit 1. května a všichni provozovatelé, kterých se týká, se musí u RRTV evidovat do konce tohoto měsíce.

Aby provozovatel spadal pod regulaci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), musím splňovat několik bodů, které ho posouvají do skupiny společností s povinnou evidencí u RRTV. Jde především o tyto podmínky:

  • audiovizuální mediální služba na vyžádání je službou veřejnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel této služby
  • hlavním cílem služby je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání
  • služba umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem této služby (rozdělení webu na rubriky nebo archiv)
  • služba má povahu hospodářské činnosti, generuje tedy svému provozovateli zisk
  • služba svojí povahou soutěží s televizním vysíláním
  • provozovatel služby má sídlo nebo místo podnikání v České republice a veškeré redakční rozhodnutí ohledně obsahu přímá v České republice
  • provozovatel služby má sídlo nebo místo podnikání v České republice, ale redakční rozhodnutí ohledně obsahu přijímá v jiném členském státě Evropské unie, nebo mimo ni, ale podstatná část redakce tvořící obsah služby sídlí v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie

Regulaci tedy nepodléhají úplně všechny weby obsahující videa, ale jenom ty, jejichž majitel je provozuje buď jako placenou službu, případně jsou volně přístupné, ale provozovatel na nich prodává reklamní prostor, a zároveň jejich obsah plní redakce, za kterou nese provozovatel odpovědnost, a obsah webu je strukturovaný (v zákoně se mluví o „katalogizaci“). Firma také musí sídlit v České republice, a regulace se na ni vztahuje i v případě, že jde o pouhou pobočku zahraniční společnosti, která sama o sobě nepřijímá strategická rozhodnutí o obsahu. Stačí, aby podstatná část redakce, která vytváří nebo spravuje videoobsah na webu, sídlila v České republice nebo ve státě, kde sídlí centrála této nadnárodní společnosti.

Kateřina Kalistová 200

Ze začátku nebudeme tak přísní, slibuje šéfka Rady pro vysílání

Veřejnou výzvu provozovatelům audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání na internetu, aby se do konce května evidovali u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), plánuje prosadit předsedkyně tohoto státního regulačního úřadu pro audiovizuální média Kateřina Kalistová. Při prvních porušeních zákona připadají v úvahu upozornění, což ostatně vyplývá ze samotného textu zákona. Sankce by přišly na řadu až ve chvíli, kdy by provozovatel opakovaně porušoval zákon, uklidňuje v rozhovoru pro server DigiZone.cz majitele komerčních videowebů.

Několik zajímavých výjimek

Zajímavé je, že regulaci se nevyhnou ani firmy, které sice sídlí v České republice, ale podstatná část redakce, která vytváří obsah poskytované služby, se nachází jak mimo ČR, tak celou Evropskou unii. Musely ale začít s podnikáním v oblasti poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání právě v České republice a vyvíjí v ní nadále podnikatelskou činnost (platí tu daně). Regulaci se nevyhnou ani provozovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, které sice nesídlí v České republice ani v Evropské unii, ale pro poskytování svých služeb používají satelitní uplink umístěný v České republice, nebo kapacitu družice, která je určena pro šíření audiovizuálních služeb na území České republiky.

Přeloženo do jednoduššího jazyka, veškeré videoweby s klasickou redakční strukturou a rubrikami, na jejichž provozu majitel vydělává peníze a příjmy daní v České republice, spadají do kategorie regulovaných služeb. Vlastníci takových webů se musí do šedesáti dnů od nabytí účinnosti zákona (patrně do konce července, zákon by totiž měl začít platit 1. června, pozn. red.) evidovat u RRTV. Pro nové provozovatele, kteří vzniknou po uvedení tohoto zákona do praxe, vzniká povinnost evidence do třiceti dnů od chvíle, kdy získají živnostenské oprávnění pro provozování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Telenor - uplinkové paraboly

Provozovatel videoslužeb ani nemusí sídlit v České republice a mít tu zaměstnance, a přesto může podléhat regulaci české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Stačí, aby pro šíření těchto služeb používal satelitní uplink umístěný na území České republiky, nebo kapacitu družice, jejíž vysílání je určeno pro teritorium České republiky. (Foto: Telenor)

V čem spočívá regulace videoslužeb na internetu?

Jakmile se provozovatel videowebu zaeviduje u RRTV, automaticky musí počítat s tím, že Rada bude namátkově kontrolovat jeho produkci a naplňování zákona. Kontroly budou podobné jako u televizí: Úřad Rady si zvolí libovolného provozovatele a určitý časový úsek, vyžádá si od provozovatele produkci z tohoto období a analyzuje ji. Pokud na obsahu neshledá nic závadného, oznámí provozovateli, že obsah byl v pořádku. V opačném případě upozorní na porušení zákona a stanoví provozovateli lhůtu na zjednání nápravy. Pokud k nápravě nedojde, může Rada uložit provozovateli pokutu. Výše takové pokuty závisí na závažnosti porušení zákona, maximálně ale může jít o dva miliony korun (u televizního vysílání je maximální pokuta 10 milionů korun).

A za co lze vlastně provozovatelů videowebů uložit pokutu? Třeba za to, že sdělení, které obsahuje jeho videoslužba, má nějakou podprahovou informaci, nabádá k nenávisti z pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Pornografický obsah má být dostupný pouze tak, aby se k němu nesměli běžně dostat děti a mladiství. Pro kontrolu musí provozovatel uchovávat veškerý obsah, který nabízí v rámci své služby, po dobu třiceti dnů od stažení z nabídky, aby jej mohla Rada v případě zájmu zkontrolovat a posoudit, zda vyhovoval zákonu.

tn.cz - Red News

Red News, někdejší lechtivé zprávy na videoportálu tn.cz od televize Nova, by musely podle zákona zmizet z očí dětí a mládeže. Nova je ale stačila ještě před začátkem platnosti nového zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání zrušit. (Foto: archiv TV Nova)

Povinná podpora evropských děl a neslyšících

Neslyšící

Zákon také ukládá provozovatelům komerčních videowebů, mezi něž namátkově spadají stránky jako tn.cz provozované televizí Nova, iVysílání.cz provozované Českou televizí, Stream.cz provozované portálem Seznam.cz a další, aby alespoň deset procent produkce pořadů tvořila evropská díla. Do celkového počtu pořadů, z něhož se určuje podíl evropských děl, se nezapočítávají zpravodajské pořady, záznamy sportovních událostí a soutěžní pořady, říká zákon. Provozovatel se může z této povinnosti vyvázat, pokud jedno procento z celkových výnosů z provozu své služby poskytne na tvorbu evropských děl nebo nákup vysílacích práv pro evropská díla prostřednictvím své služby. Plnění těchto kvót musí regulované firmy prokazovat Radě jednou do roka výpisem všech poskytovaných pořadů.

Velmi sporným bodem v zákoně, na který minulý týden na konferenci Internet Advertising Conference v Praze upozornil právník Jiří Černý z kanceláře Rowan Legal, je povinnost poskytovat k pořadům otevřené nebo skryté titulky, případně tlumočení do českého znakového jazyka pro sluchově postižené a zvukovou stopu pro zrakově postižené. V zákoně je uvedeno, že tato povinnost se týká pouze pořadů, „kde je to účelné“, ale dále to už nijak nerozvádí. Ustanovení naštěstí neplatí hned od prvního května, účinnost tohoto bodu zákona se posouvá až na 1. leden příštího roku. I tak si ale zřejmě vyžádá další zpřesnění formou novely zákona, protože podpora neslyšících nebo nevidomých výrobu pořadů prodraží a provozovatelé se jí budou chtít vyhnout.

Omezení reklamy na videowebech: zákaz propagace cigaret

Podobně jako u televizního a rozhlasového vysílání, také u videoslužeb na internetu zákon zavádí pravidla pro reklamu. V reklamních spotech na webu se nesmí propagovat cigarety a jiné tabákové výrobky, léky a léčebné postupy, které jsou v tuzemsku dostupné pouze na lékařský předpis, a reklama na alkohol nesmí cílit na děti a mladistvé, ale ani podporovat nestřídmou konzumaci alkoholických nápojů. Výrazná omezení se týkají reklamy zaměřené na děti. Nejen že je reklamní sdělení nesmí fyzicky nebo mravně ohrožovat, ale ani nesmí využívat jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti ke koupi nebo pronájmu určitého výrobku nebo služby, a dokonce ani k přemlouvání jejich rodičů, aby jim inzerované zboží koupily.

Reklama cílená na děti a mladistvé také nesmí zneužívat jejich důvěru k rodičům, učitelům nebo jiným osobám a nesmí bezdůvodně ukazovat děti a mladistvé v nebezpečných situacích. U sponzoringu zákon zakazuje, aby sponzor daného pořadu jakýmkoli způsobem ovlivňoval obsah spozorovaného pořadu, a nesmí ani nabádat ke koupi nebo pronájmu konkrétního zboží nebo služby. Sponzoring je zakázaný výrobcům cigaret a tabákových výrobků, a ve sponzorských vzkazech se také nesmí objevovat konkrétní léky nebo léčebné postupy, ale pouze názvy jejich výrobců či poskytovatelů (pokud nejde o léky na předpis). Sponzoring je zakázaný u zpravodajských a politicko-publicistických pořadů.

cigareta

Podobně jako v televizích, ani na komerčních videowebech se nebude moci objevovat reklama na cigarety a tabákové výrobky (Foto: http://thunda­funda.com)

Zelená pro product placement: v televizi i na webu

Audiovizuální zákon se netýká výhradně poskytovatelů komerčních videoslužeb. Nově zavádí i takzvaný product placement, umístění konkrétního výrobku nebo značky do děje pořadu, a to jak v klasické televizi, tak ve videopořadu na internetu. Product placement je v České republice legální od 1. května, přesná pravidla pro jeho používání však ještě zpracovává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle zákona se může objevovat ve filmech, seriálech, sportovních a zábavných pořadech, ale v úvodních a závěrečných titulcích musí být jasně uvedeno, že obsahují produkt a konkrétně zmínit, který, aby divák nebyl uveden v omyl. Televize ani videoweby nesmí přímo v pořadech, kde se produkt objevuje, nabádat k jeho koupi, ani ho nepatřičně zdůrazňovat (přesnější definici nepatřičnosti ale zákon neobsahuje).

Textová informace o umístění produktu v pořadu se musí v případě, že je takový pořad přerušován klasickou reklamou, objevovat i po konci reklamního bloku a před pokračováním tohoto pořadu. Pokud však televize nebo videoweb vysílají nebo nabízejí pořad, který obsahuje product placement, ale samy si ho nevyrobily a neparticipují na zisku z umístění produktu do tohoto pořadu, v titulcích ho uvádět nemusejí. Také u product placementu platí zákaz na propagaci cigaret, tabákových výrobků, léků a léčebných postupů, které jsou v tuzemsku pouze na lékařský předpis. Product placement se výslovně zakazuje u zpravodajských pořadů a pořadů určených dětem a mladistvým.

Product placement - Dr. House

Dr. House používá Macbook od Apple – i tak může vypadat product placement v televizním seriálu (Foto: http://www.lo­sanjealous.com)

Co když se provozovatel videowebu neeviduje u vysílací rady?

Pokud by se firma, která podle tohoto zákona spadá pod regulaci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, u této Rady neevidovala do konce května, nebo do třiceti dnů od chvíle, kdy získá živnostenské oprávnění pro provozování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, hrozí jí pokuta až jeden milion korun. V případě, že takovýto subjekt bude znám, dostane od RRTV upozornění s lhůtou k nápravě, a když i potom odmítne evidenci, je na místě pokuta, řekla serveru DigiZone.cz předsedkyně vysílací rady Kateřina Kalistová. Podle jejích slov je pravděpodobné, že takové případy nastanou, ale Rada musí nejprve zjistit, že takový subjekt existuje, aby mohla zjednat nápravu.

Je to ale samozřejmě složité, protože takové firmy mohou ze dne na den zmizet, když po nich budeme vyžadovat evidenci. Skutečně nevíme, jaké nástroje k tomu použít, přiznává Kalistová. Kvůli monitoringu videowebů zřídí Úřad RRTV speciální odbor audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Ten bude namátkově vybírat provozovatele, u kterých bude provádět šetření, zda svojí produkcí neporušují zákon. Na kontinuální monitoring u všech určitě nedojde, připouští Kalistová. Kromě vlastního šetření bude Rada reagovat i na stížnosti uživatelů videoserverů. Stejným způsobem prověřuje i stížnosti na televize a rádia. Stížností, které nám na Radu chodí, není málo. Třeba v loňském roce jsme jich měli 1 716, upozorňuje šéfka RRTV.

BRAND24

YouTube logo

Populární videoportál YouTube.com se regulaci české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vyhne, i když už „umí česky“. Provozovatele ale má ve Spojených státech.

Regulaci videa na internetu zavedla EU, nikoli Češi

Není to však česká vysílací rada, ba ani náš parlament, kdo si vymyslel, že by měly být videoportály regulovány stejně jako klasické televizní programy. S touto regulací přišla Evropská komise, která přijala už v prosinci 2007 směrnici o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a dala všem členským státům EU dva roky na to, aby ji aplikovaly do svých národních zákonů. České republice se to v termínu nepodařilo, na rozdíl třeba od Slovenska. Pokud bychom „regulaci internetu“, jak se o zákonu o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání nesprávně mluví, nepromítli do vlastního zákona, hrozila by nám od Evropské komise sankce.

Je dobře, že komerční videoweby podléhají stejné regulaci jako klasické televizní stanice?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serveru o digitálním vysílání DigiZone.cz a redaktorem týdeníku Reflex.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).