Hlavní navigace

Panasonic TX-L32E5: solidní investice pro přemýšlivé

26. 7. 2012
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Vybavený přístroj z Česka s kvalitní obrazovkou typu IPS, excelentní spotřebou a pohledovými úhly, vás potěší i výbornou multimediální kompatibilitou.

Za 11.990 Kč za 81 cm dostanete výbavu, za jakou by se nemusel stydět ani televizor o čtyřicet centimetrů větší. Pokud nepočítám absenci zabudovaného Wi-Fi (adaptér je třeba za 1.490 Kč dokoupit) a nahrávání, je tu vše, co byste si mohli přát. Internet je sice zatím widgetový, a nikoli otevřený, ale ruku na srdce, koho to u televizoru s dálkovým ovladačem baví. Zajímavostí je propracovaný přístup na sociální sítě (chatování na ploše vedle obrazu), telefonování přes Skype, ke kterému stačí za 2.700 Kč dokoupit špičkové směrové mikrofony a kameru (taktéž výbornou), dále pak tu je přístup na domácí síť kořeněný podporou DLNA a také kompatibilita se spoustou HD formátů, do kterých natáčejí kamery a fotoaparáty. A nechybí ani ty, které nyní u svých přístrojů používá Panasonic, a tudíž si je nyní – už bez jakýchkoli potíží známých ještě minulý rok – pustíte nejen přes USB, ale i přes kartu SD. Ke všemu si ještě ovšem musíte připočíst špičkový LCD panel s technologií IPS a excelentními pohledovými úhly (178°). A ještě drobnost: v nižší střední řadě E5 si vedle testovaných 81 cm (32") můžete pořídit i 107 cm (42" – 17.490 Kč) či 119 cm (47"). A také specialitu Panasoniku, kterou jinde málo uvidíte – atypických 94 cm (37").

Novinka je provedena v lesklé černé a je po stranách obroubena tenkým a kvalitním průhledným plastem. Ovládání je na pravém boku, resp. na zadní straně, rozhraní najdete na straně levé.

Novinka je provedena v lesklé černé a po stranách obroubena tenkým a kvalitním průhledným plastem. Ovládání je na pravém boku, resp. na zadní straně, rozhraní najdete na straně levé.

Instalace i se sítí

Na samém začátku narazíte na hodně bytelné uchycení podstavce se čtyřmi šrouby, i když by lehkému panelu nejspíše stačily dva, a tři určitě. Vše se ale montuje velice jednoduše a záhy máte nenatáčitelný podstavec nainstalovaný.

Pak už jde vše jako po drátku a na závěr klasicky jednoduché instalace DVB-T se vám – stejně jako u ostatních modelů Panasoniku – nabídne i zapojení do lokální počítačové sítě LAN. Vedle ethernetového kabelu se mi ale objevilo i Wi-Fi, a to i přesto, že USB adaptér k dispozici nebyl.

Třídění kanálů, které se dělá v menu Nastavení a menu Ladění DVB-T je jiné, než bývá zvykem, ale neméně snadné. Najedete na stanici, zmáčknete teletextové tlačítko zvané Pořadí a zadáte přímo číslo, na němž kanál chcete mít. Celkové fyzické setřídění tak trvá jen okamžik.

Třídění naladěných kanálů je snadné a kéž by to tak šlo i u satelitního DVB-S. Stačí totiž jen najet na kanál, zmáčknout tlačítko a zadat pořadové číslo na kterém ho v seznamu naladěných kanálů chcete mít. Brnkačka!

Třídění naladěných kanálů je snadné a kéž by to tak šlo i u satelitního DVB-S. Stačí totiž jen najet na kanál, zmáčknout tlačítko a zadat pořadové číslo, na kterém ho v seznamu naladěných kanálů chcete mít. Brnkačka!

Standardní ovládání

Na ovládání se sice změnilo jen málo, ale určitě mu to šlo k duhu, protože ikony nabídek jsou lépe viditelné a všude se dá kolovat. Bohužel proslulé tři záludnosti zachovány zůstaly. Jednak upozornění na pořad v EPG (viz dále), problém s pokročilým nastavením obrazu (taktéž), a zejména pak přidání nového tuneru. Pokud tak například máte naladěn tuner DVB-T a chtěli byste doladit DVB-C, volbu nejspíše napoprvé bez příručky nenajdete. Musíte totiž nejprve vstoupit do menu pro ladění DVB-T a tam si vybrat přidání dalšího tuneru. Kdo tohle vymyslel…

Jinak u tohoto přístroje nenarazíte. Ovládání je jasné a přehledné, dálkový ovladač má slušný záběr a v multimédiích můžete využít i tlačítko OK (Pause/Play, v televizním tuneru pak vyvolává seznam naladěných kanálů) a také šipkové klávesy spouštějící rychloposuv. Druhou možností je využít samostatných tlačítek pro multimédia. Ty už ale používají sdružená tlačítka pro přeskok na novou skladbu a převíjení, takže se to někdy nepříjemně plete. Pokud ale zvolíte první variantu, bude to určitě lepší, protože u ní přeskok obstarávají barevná teletextová tlačítka. Stačí si jen vyvolat nápovědu.

Vedle tradičního EPG je tu i možnost vyvolat EPG se stanicemi v horizontální rovině. Pak se velice přehledně vypisuje program pouze pro jednu z nich. Opětovné přepnutí do klasického náhledu je snadné – stačí znova zmáčknout tlačítko Guide.

Vedle tradičního EPG je tu i možnost vyvolat EPG se stanicemi v horizontální rovině. Pak se velice přehledně vypisuje program pouze pro jednu z nich. Opětovné přepnutí do klasického náhledu je snadné – stačí znova zmáčknout tlačítko Guide.

Osmidenní EPG trochu jinak

Po vstupu se u Panasoniku tradičně přeruší obraz i zvuk a k dispozici máte dva náhledy, klasický se sedmi stanicemi na výšku a horizontální, kdy jsou stanice vodorovně a program se vypisuje pouze k vybrané z nich. V obou případech ale nevidíte z podrobnějšího popisu ani řádek, což je škoda.

Na pořad se můžete nechat upozornit, ale dělá se to přes stejné menu jako nahrávání na vnější rekordér (nahrávání přes rozhraní USB tu chybí), takže je to zapotřebí vědět, což je jedna ze zmiňovaných ovládacích záludností všech Panasoniků. Počítejte také s tím, že se televizor z pohotovostního režimu neprobudí, pouze se rozbliká LED dioda na čele.

V pokročilých volbách obrazu najdete jen vyvážené na bílou a gama korekce. V multimédiích se pak hodí převzorkování obrazu na 16:9, které je ovšem standardně zapnuto.

V pokročilých volbách obrazu najdete jen vyvážení na bílou a gama korekce. V multimédiích se pak hodí převzorkování obrazu na 16:9, které je ovšem standardně zapnuto.

Přiměřená nastavení

Obraz upravíte buď čtyřmi přednastavenými režimy (jejich chování záleží i na tom, zda máte povoleno čidlo sledující úroveň okolního osvětlení) nebo si ho doladíte ručně obvyklými volbami kontrast, jas, barevná sytost a ostrost. Připočíst ještě můžete tzv. Živou barvu a pokud v menu Nastavení povolíte volbu Pokročilé, budete ještě moci ovlivnit vyvážení na bílou a gama korekce.

Volby u všech přednastavených režimů jdou ručně ovlivnit, možný je i návrat k původním hodnotám.

Zvuk má tři režimy a všem jdou upravit tradiční basy a výšky a mj. i zapnout dva druhy virtuálního zvuku. I takto malý přístroj navíc podporuje doprovod nejen v Dolby Digital Plus a Pulse, ale také v dts.

Poměrů stran obrazu je tradičně hodně (devět) a jdou ovlivnit tlačítkem na dálkovém ovladači. Nechybí jim slušný automatický režim reagující na příchozí signál, ani například 4:3 či stále se hodících 14:9.

Při přehrávání multimédií je pak možné zapnout volbu, která obraz ponechá v původním rozlišení, nebo ho převzorkuje na plnou obrazovku. Účinnost je slušná a je znát zvláště u filmů malých velikostí například ve formátu XviD.

Menu je velice pohodlně ovladatelné, zde vidíte část Obraz s volbou „Živá barva“. Režim Eco je po instalaci standardně zapnut a jde vlastně o čidlo měřící úroveň okolního osvětlení.

Menu je velice pohodlně ovladatelné, zde vidíte část Obraz s volbou „Živá barva“. Režim Eco je po instalaci standardně zapnut a jde vlastně o čidlo měřící úroveň okolního osvětlení.

Slušně nízká spotřeba

Televizor má v továrním nastavení obraz v režimu Normální a čidlo snímající úroveň okolního osvětlení je zapnuto, stejně jako volba „Živá barva“.

Za provozu na stanici ČT24 si televizor – po hodině provozu – vzal 42 W s nebývale nízkým rozpětím 41–42 W, po přepnutí na rozhlasovou stanici jsem dospěl k témuž. V okamžiku, kdy jsem vypnul obrazovku, takže běžel pouze zvuk, což jde v obou režimech, jsem naměřil 13 W. Jakmile jsem čidlo pro úroveň osvětlení vypnul a jinak nastavení ponechal beze změny, dostal jsem se k mému překvapení na neuvěřitelných 25, 26 W. Měření je pochopitelně v obou případech ovlivněno podmínkami, ve kterých televizor instaluji, ale vzhledem k tomu, že jsou už více než dva roky stejné, je tato hodnota v porovnání s ostatními překvapením. Mimochodem podle měření EU Panasonic udává: 69 W, roční spotřebu 41 kWh a zařazení do energetické třídy A+.

Souborový manažer většinou perfektně zobrazuje i hodně dlouhé názvy a kdykoli si můžete vybrat nejen mechaniku ze které mají být multimédia promítána, ale i jejich druh. Celkový náhled s možností promítat všechna tu není.

Souborový manažer většinou perfektně zobrazuje i hodně dlouhé názvy a kdykoli si můžete vybrat nejen mechaniku, ze které mají být multimédia promítána, ale i jejich druh. Celkový náhled s možností promítat všechna tu není.

Kompatibilita nezávislá na médiu

Souborový manažer je „klasický Panasonic“, takže se vám nevypisuje standardní adresářová struktura, nýbrž přímo přehled názvů adresářů a podadresářů, v nichž jsou – v jednotlivých oblastech, tj. foto, video a hudba – nějaké soubory k přehrání. U názvů většinou vidíte dlouhá, či spíše velmi dlouhá jména v plné češtině a zvláště to potěší u filmů.

A kompatibilita v případě rozhraní USB? Fotografie v JPG nabíhají neuvěřitelně rychle, a to včetně větších objemů 5, 6 MB. Hudba v MP3 a WMA je naprosto pohodová i u nejvyšších datových toků, stejně jako nově podporovaný bezztrátový formát FLAC. S ním nebyly sebemenší potíže, a pokud jste jeho příznivci, určitě vás to potěší.

Nejinak na tom byly HD nahrávky z kamer a fotoaparátů v AVCHD, MPEG-4, MOV, či H.264. Ať už šlo o přístroje Samsungu, Nikonu, Sony či Panasoniku (nově jsem zařadil ultrazoomy SZ1 a SZ7 s MPEG-4 a H.264), se zvukem běžným, v Dolby Digital či dts, vše se přehrálo a podpora je tu po letech strádání hodně široká.

Z videa televizor nezvládl WMV ve Full HD 1 080p, rozlišení 720p už ale přehrál, Filmy v XviD a MKV (L4.0 i L4.1) nedělaly žádné potíže, často ale nedokázaly po odskoku do DVB-T tuneru navázat. Vysledovat souvislosti se mi však nepovedlo.

Stejně jako u řady dalších televizorů byl problém s poslední dobou hodně oblíbenou variantou formátu MPEG-4, zvanou x.264. Ne, že by se nepřehrávala, ovšem externí titulky televizor nepřiřazoval, což mi dělá i jinak špičkový Blu-ray přehrávač Philips BDP8000, který jsem k testu televizoru rovněž používal. U jiných formátů, včetně MKV, titulky pracovaly v pořádku, byť by použité písmo možná mohlo být trochu výraznější.

Oproti všem minulým letům si letos poprvé u televizorů Panasoniku můžete zvolit znakovou sadu, včetně nejpoužívanější české, tj. CP-1250 (Windows). Často to sice musíte udělat při každém spuštění filmu a ještě k tomu titulky povolit, ale jde to, takže máme po starostech. Nejspíše to navíc bude platit o všech modelech letošní kolekce, i když to mám zatím vyzkoušeno u čtyř – plazem GT50 a VT50 a taktéž výborného LCD televizoru ET5. A protože je zabudována i mechanika karty SD a Panasonic byl dlouho znám tím, že u ní prosazoval – oproti USB – odlišnou úroveň kompatibility multimédií, vyzkoušel jsem stejnou testovací sadu i zde. K mému překvapení to u tohoto modelu už neplatilo, a spustil jsem tudíž ty samé soubory, včetně filmů s titulky, jako z USB paměti. Prý by to tak mělo být všude, ale v tomto ohledu jsem opatrný a rád se o tom přesvědčím.

Jak vidíte, je poměrů stran obrazu celá řada a u Panasoniku (jakéhokoli) si vždy vyberete ten nejlepší. Já osobně mám hodně rád volbu 14:9, která dovoluje pořady vysílané ve 4:3 rozumně zvětšit.

Jak vidíte, je poměrů stran obrazu celá řada a u Panasoniku (jakéhokoli) si vždy vyberete ten nejlepší. Já osobně mám hodně rád volbu 14:9, která dovoluje pořady vysílané ve 4:3 rozumně zvětšit.

Investice pro náročnější

Musím říci, že jsem byl spokojen. Od televizoru za 11.990 Kč a s více než slušnou výbavou jsem očekával mnohé, ale i tak jsem byl příjemně překvapen. Jak kompatibilitou na mechanice karty SD, která – konečně! – činí jakékoli přehrávání stejně bezproblémovým jako u rozhraní USB, takpekelně rychlým promítáním fotografíí, přehráváním muziky ve FLAC a také slušným podáním obrazu, i když někdy nikoli bez elektronických vyumělkovaností a občasného zaváhání na málo kvalitním signálu, typicky z DVB-T.

Ten, kdo má rád přirozenější a jemnější barvy, ocení možnost vypnutí volby „Živá barva“, což trochu pomůže, a nějakého toho poladění nastavení, i když tady cítím, že bych toho užil více. Někdy je také například na ČT 24 či na filmových titulcích jiných DVB-T stanic vidět slabší překreslování, ale v rámci úhlopříčky a ceny nic zásadního.

Zvuk je příjemně výrazný, a v rámci kategorie nad průměrem, na čemž se podepisují reprosoustavy umístěné v širší spodní části (hloubka 52 mm, ve zbytku pak 40 mm) vyzařující směrem dolů.

Škoda, že Panasonic letos nedotáhl EPG, kde mu oproti konkurenci stále chybí okno s aktuálním kanálem a zvuk. Alespoň to druhé přece nemůže být těžké udělat a doufejme, že se příští rok dočkáme. V každém případě L32E5 je velice dobrým televizorem, který nezklame v jakýchkoli ohledech, a pokud máte doma větší přístroj stejné značky, bude pro vás ideálním doplňkem třeba do ložnice.

Pokud chcete televizor na léta, u kterého za své peníze dostanete nejen hodně muziky teď, ale i za deset let, tady budete doma. Investice do přístroje s takto kvalitním, trvanlivým a také hodně úsporným panelem se těm, kteří o svých penězích přemýšlejí, rozhodně vyplatí. Není to sice nic pro šetřílky, ale koneckonců i ti by si měli uvědomit, kdy šetřit a kdy ne.

Balení obsahuje

BRAND24

– dálkový ovladač
– 2 mikrotužkové baterie (AAA)
– nenatáčitelný podstavec
– adaptérové kabely pro SCART a YUV či A/V
– napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
– uživatelská příručka na CD, stručná papírová příručka

foto: autor a Panasonic

Myslíte si, že i do malých televizorů patří špičková výbava?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Novinář a redaktor DigiZone.cz věnující se novodobému digitálnímu světu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).