Hlavní navigace

Martin Kolovratník: S rozhlasovou digitalizací by se nemělo otálet, Český rozhlas má odejít z DVB-T

22. 1. 2015
Doba čtení: 22 minut

Sdílet

„Do mediální politiky nám Andrej Babiš nemluví, i když jsme se toho obávali,“ připouští v rozhovoru pro DigiZone.cz poslanec za hnutí ANO a bývalý šéf Českého rozhlasu Pardubice

Předloni jste prakticky z funkce ředitele regionálního studia Českého rozhlasu skočil rovnýma nohama do politiky a jako lídr pardubické kandidátky ANO jste se stal poslancem. Dokonce se o vás spekulovalo jako o kandidátovi na ministra dopravy. Bylo těžké přejít tak rychle na druhou stranu barikády?

Překvapivě nebylo, protože práce ve veřejnoprávním rozhlase mi přijde trochu podobná, vnímám ji jako práci politika ve smyslu služby občanům. A aby to neznělo jako klišé, můžu dát příklad z dneška, kdy jsme se sešli v mé poslanecké kanceláři v Pardubicích. Tady mívám pravidelná poslanecká pondělí, kvůli kterým jsem si tuto kancelář nechal udělat v přízemí s prosklenými dveřmi a okny na ulici. Kromě několika napevno naplánovaných schůzek jsem tu měl pět lidí, kteří opravdu přišli z ulice. Šli, viděli, že tady sedím a vešli dovnitř, že mají něco na řešení. Jedné paní se zdálo, že jí málo valorizovali důchod, pak tady byl pán kvůli bezpečnosti silnic, že by chtěl zpřísnit postihy. Pak tady byl pán kvůli letnímu kinu v Pardubicích a další. I v rozhlase jsem říkal, že vysíláme pro občany, že jim sloužíme, a to samé by měl dělat i politik. V tom to pro mě tedy nebyl těžký přechod. Určitě byl pozitivní i v tom, že v minulosti, když jsem kritizoval politiky, jsem si v duchu říkal, jak bych to udělal já, a najednou jsem si to mohl vyzkoušet.

Vaší kandidatuře do sněmovny předcházely konkurzy na šéfy regionálních studií Českého rozhlasu. Opět jste se ucházel o pozici ředitele pardubického studia, ale neuspěl jste, stejně jako Jiří Kánský v Hradci Králové. Obě východočeská studia se poté pod jedním společným novým ředitelem začala více integrovat. Jak jste vnímal tuto změnu?

Ještě upřesním, že v momentě, kdy jsem se rozhodl jít do politiky, jsem měl s Českým rozhlasem rozjednáno, že bych v nějaké podobě zůstal dál jeho zaměstnancem, třeba že bych moderoval Noční linky a pustil se víc do školení rétoriky, apod. Takže do jisté míry bylo těžké odejít a přiznávám, že práce za mikrofonem mi chybí.

Ale ke změnám v regionálním vysílání Českého rozhlasu. Vnímám je negativně, protože když jsem se účastnil konkurzu na ředitele pardubického a královéhradeckého studia ČRo, jednou z hlavních myšlenek mého projektu bylo, že regionální ředitel má být reprezentantem a velvyslancem Českého rozhlasu v daném regionu, a že ohromnou součástí jeho práce je to rádio reprezentovat. Prostě dělat mu v kraji jméno a udržovat kontakty. A alespoň já jsem si na tom zakládal, opravdu jsem se účastnil ať kulturních akcí, jako byla vystoupení filharmonie, divadlo, plesy, nebo sportovních událostí, tedy včetně víkendů. Co vím, můj současný nástupce a nástupce kolegy Jiřího Kánského v Hradci Králové, Pavel Kudrna, se této práci vůbec nevěnuje.

Zaznamenal jsem z regionu dotazy od lidí z této sféry, zda vůbec pardubický rozhlas existuje, jestli funguje, že ani nevědí, kdo je tam ředitelem a že nemají s kým jednat. Tedy kromě zpravodajství, které funguje skvěle, ale reprezentace stanice v regionu chybí. Přitom to v jiných médiích jde, třeba šéfredaktor východočeských mutací Deníku Tomáš Doubrava je tomu zářným příkladem. Takže si myslím, že i sloučení pardubického a královéhradeckého studia samo o sobě není ideální, ale budiž, asi byla potřeba nějaká efektivita. Navíc na příkladu Pardubic a Hradce Králové – proč ne? Jde o dvě města kousek od sebe kousek. Jiné to asi bude u Českých Budějovic a Jihlavy, kde je ta vzdálenost 160 km. To si vůbec nedovedu představit, jak ředitel těchto dvou stanic funguje.

Ovlivnil nějak váš neúspěch v konkurzu na šéfa pardubického studia Českého rozhlasu pozdější vztahy s generálním ředitelem Českého rozhlasu Petrem Duhanem, s nímž jste nyní v kontaktu jako člen volebního výboru Poslanecké sněmovny, do jehož gesce spadá i mediální legislativa?

Zakládám si na tom, aby to z mého pohledu nebylo ovlivněno. Samozřejmě bych se mohl mstít a snažit se mu škodit, ale říkám si, že jsem profesionál. Bylo to jeho rozhodnutí. Navíc dnes si zpětně uvědomuji, že pro mně to byl impuls, který mně posunul dál. A to přiznávám veřejně, že kdyby se v rozhlase nic nedělo, a běželo to v pohodě a relativně úspěšně – poslechovost sice nebyla veliká, ale relativně už stoupala, denní byla přes 20 tisíc – dál, tak kdybych v tu chvíli dostal nabídku od politické strany, možná bych se k tomu nerozhoupal. Takže paradoxně ty změny, ke kterým došlo, tedy že byl vypsaný konkurz na moje ředitelské místo, mě popošťouchly a tuto výzvu jsem přijal. A to je taky důvod, proč se nemstít, nechovat se vůči Petru Duhanovi negativně. Chci být profesionál. Jak to vidí on, to je dotaz na něj.

Jaké jste měl vlastně jiné alternativy kromě kandidatury za ANO do Poslanecké sněmovny?

Vlastně jich moc nebylo. Protože tím, že jsem se rozhodl jako novinář kývnout na nabídku politické strany, jsem svoje další šance v médiích, včetně rozhlasu, zavřel. Kdybych pracoval v bance nebo podnikal, tak to prostě zkusím a buď to vyjde, nebo ne. Ale u mě to byla sázka na jednu kartu, protože když jsem na přelomu srpna a září 2013 Andrejovi Babišovi kývl na to, že jdu do toho, hnutí v tu dobu mělo preference okolo šesti procent, takže vůbec nebylo jisté, že se dostane do sněmovny a nebo kdo se tam za něj dostane z našeho kraje. V tu chvíli jsem si opravdu minimálně na dva tři měsíce uzavřel cestu zpátky do médií. Vlastně jsem tedy ani jinou alternativu neměl. Ale je fér říci, že rozchod s Českým rozhlasem proběhl velmi korektně. Vážím si toho, že jsme se dohodli na odstupném v rozumné výši, takže jsem se nemusel stresovat, že kdyby to nevyšlo s volbami, skončil bych na ulici. Do zimy bych měl čas oživit kontakty a hledat si nové uplatnění, a za to určitě patří rozhlasu dík. I díky tomu odstupnému považuji můj rozchod s rozhlasem za korektní.

Veřejnoprávnímu rozhlasu se ve volebním výboru sněmovny věnujete pravidelně. Ministerstvo kultury nyní připravuje rozsáhlé legislativní změny, vedle tzv. malé novely zákona o Českého rozhlasu i velkou, která má řešit přechod na digitální rozhlasové vysílání. Je podle vás rozhlas na digitalizaci připraven?

Podle toho, co vím, v tuto chvíli není. Ale vedení rozhlasu mě ubezpečuje, že bude – že se připraví a že chce digitalizovat. V této souvislosti momentálně intenzivně komunikuji s prvním náměstkem generálního ředitele René Zavoralem a chystáme na druhou polovinu února seminář přímo k digitalizaci rozhlasu. Od vedení rozhlasu mám informaci, že mají připravenu strategii, jak by to chtěli udělat, tu teď chtějí přinést na Radu ČRo, prodiskutovat ji s ní a pak společně se mnou, protože bych tomu semináři dal záštitu, to „pustí do světa“. Takže fyzicky zatím připraveni nejsou, ale vím, že mají plán, který jsem zatím neviděl. Nemohu ho tedy hodnotit.

Poslanecká sněmovna bude brzy rozhodovat o tom, zda umožní Českému rozhlasu provozovat čtvrtý téměř celoplošný okruh na VKV. Neměla by ale stanice mluveného slova ČRo Plus být spíš už digitální, aby přesvědčila posluchače k přechodu na digitální příjem rozhlasového vysílání?

Z mého pohledu je to taková poloplná nebo poloprázdná sklenice. Taky jsem o tom uvažoval, o této myšlence „nutit“ rozhlas, aby vysílal jen digitálně a propagoval jenom digitální stanice. Když jsem si ale proti tomu dal fakt, že ta stanice už existuje, tedy že na ni jsou prostředky v rozpočtu, má svůj tým, ten funguje, vysílá, nějak si „sedl“ program… Navíc rozhlas má dostatek vysílačů, respektive kmitočtů, zoptimalizuje svoje stávající sítě, takže nebude chtít nové vysílače, ani peníze navíc, protože jenom – když to zjednoduším – přepne kabel. Říkám si tedy, proč ne, protože tato z mého pohledu relativně malá změna bez navýšení jakýchkoli nákladů se opravdu odehraje v řádu měsíců. Vedení rozhlasu říká, že až to projde legislativou, budou takto vysílat od letošního září. Kdežto digitalizace bude probíhat v řádu let. A proč čekat roky, když to lze udělat takto? Vidím to tak, že Plusko lze jednoduše pustit na FM, tak proč to tak neudělat?

V analogu má Plusko vysílat na frekvencích, které si má rozhlas najít sám mezi těmi, které už nyní využívá. To znamená, že je bude muset odebrat některých stávajícím stanicím. Ze zákona ale nesmí snížit pokrytí celoplošným okruhům. Nedoplatí na to nakonec regiony?

Do médií jsem už řekl, že pokud mám tuto novelu podpořit, nesmí se sáhnout na regiony.

Ale pak se tedy logicky nabízí otázka, kam sáhnout?

Ano, to je otázka pro chytrou horákyni. Před posledním zasedáním volebního výboru a dokonce i před tím prvním, které se zabývalo Českým rozhlasem Plus, se rozhlas dušoval, že do regionů nesáhne. Ukázali nám na výboru pracovní tabulku, kde regionům opravdu ubráno nebylo. Co si pamatuji, šlo o kmitočty Českého rozhlasu Dvojky a Vltavy. Takže já si z toho dělám závěr, že zřejmě v řadě případů tyto celoplošné stanice byly naddimenzované, tzn. že se překrývaly a že jim tedy dokážou ubrat, aniž by snížili jejich zákonné pokrytí. Ale neoficiálně mně, potažmo volebnímu výboru, rozhlas slíbil, že na regiony nesáhne. Pravda je, že je to do jisté míry bianco šek, protože tak, jak je ta novela naformulovaná, to není vysloveně řečeno. Musíme jim tedy důvěřovat. Takže to bude ještě téma, jak se k tomu postavit před finálním schvalováním ve sněmovně.

Jak jste vnímal dohodu komerčních rádií s Českým rozhlasem na podmínkách, za jakých budou souhlasit se vstupem stanice Plus na VKV? Dostali jste ji vlastně až během jednání volebního výboru, který ji měl na programu.

Ano, já jsem to jednání chtěl kvůli tomu ještě o pár dní odložit. Obsah dohody vnímám pozitivně. Řekl jsem to i na tom jednání, že nám v dnešních dnech chybí Michal Zelenka (někdejší prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání, pozn. red.), což byl otec duálního systému v rozhlasovém vysílání, a taková osobnost tu dnes není. Někdo, kdo by vzal všechny ke společnému stolu a nějak jejich jednání moderoval. Nakonec si myslím, že je ta dohoda dobrá, její součástí je i arbitrážní dohoda mezi Českým rozhlasem a Lagardere ve vztahu k frekvencím BBC. Vnímám pozitivně, že se pánové dohodli. Vím, že spokojenost je i ze strany Rádia Impuls, které se zase bálo o celkový reklamní koláč, takže do návrhu zaneslo, že na Plusku nebude reklama. To jsou pro mě ti největší hráči. Ať tak nebo tak, soukromý sektor má 80 procent trhu, tak ho samozřejmě musíme zohledňovat. Bylo by špatně, kdyby tomu tak nebylo. Obsah dohody tedy vnímám pozitivně, nikoli však to, že jsme s ním byli seznámeni večer předtím, nebo ten den ráno, kdy se o tom mělo jednat. Samozřejmě to není seriózní pro poslance, když dokument vidí chvíli předtím, než o něm mají jednat. Mohli jsme si k tomu klidně ještě dát týden navíc.

Teď má ta dohoda podobu pozměňovacího návrhu, který podal jeden z poslanců volebního výboru.

Ano, pan Koníček. Jde o formalitu, ale sněmovna nemůže hlasovat o návrhu kohokoli, vždycky se může hlasovat jen věcech, které přednesou poslanci. Takže formálně se k tomu musí někdo přihlásit a říci, že to jako poslanec navrhuje on.

Kdy reálně by se mohl tento pozměňovací návrh dostat na jednání pléna Poslanecké sněmovny?

Ve druhém čtení jsme novelu projednali tento týden, čeká nás finální schvalování ve třetím čtení. Může to být na pokračování této schůze, které je naplánované od 9. února.

A po něm by měla být novela schválena?

Ano, v únoru může být hotovo, protože po druhém čtení už návrh nejde do výborů.

Od kdy by tedy mohla být novela účinná?

Potom půjde do Senátu a nakonec k prezidentovi. Signály jsou takové, že nejde o nic kontroverzního, co by Senát nebo prezident bořili, takže pokud se ji podaří v únoru schválit, Senát s prezidentem reálně zvládnou podpisy do dvou měsíců. Myslím, že v květnu nebo nejpozději v červnu by to mohlo být účinné. Rozhlas říká, že je schopen spustit vysílání ČRo Plus na VKV od září. Takže lhůta je úplně v pohodě.

Velká novela zákona o Českém rozhlasu má ČRo přisoudit jeho vlastní veřejnoprávní multiplex, stejně jako ho má Česká televize. Měl by podle vás zákon stanovit, do kdy by ho měl rozhlas spustit? A kdy by podle vás měl rozhlas zahájit celoplošné rozhlasové digitální vysílání?

To bude vlastně předmětem chystaného semináře, který budeme pořádat. „Jízdní řád“ digitalizace od Českého rozhlasu jsem ještě neviděl, takže ani nemůžu říct, jestli se mi líbí nebo ne. Za třetí ano, stoprocentně by to tam mělo být. Nejen tlak na rozhlas, ale všichni aby věděli, že k tomu a tomu datu se přepíná z analogu na digitál. No a to poslední je nejtěžší – kdy? To se přiznám, že jsem zatím takhle do hloubky neřešil, že asi to vychází z nějakých technických věcí, jak to připravit… Nevím.

Měl by potom Český rozhlas zůstávat i v televizním multiplexu České televize?

Myslím si, že ne. Ale ještě k té předchozí otázce: jak dlouhý byl přechod z analogového na digitální televizní vysílání?

Většinou dva roky, ale záleželo na konkrétní oblasti.

Asi bych se inspiroval televizí. U rádií to podle mě bude podobné. Určitě by to měli vědět výrobci přijímačů, i automobilů, aby se do nich montovala už digitální rádia. I pro posluchače by to mělo být jasné, aby se začali postupně vybavovat, takže já přechodné období odhaduji skutečně na dva roky, podobně jako u televize.

U televizí bylo jasně stanoveno, že od určitého data se už nesměly prodávat televizory, které neobsahovaly digitální tuner a byly pouze analogové. Bude to tak i u rádií?

To by asi bylo stejné. A když se vrátím k původní otázce na setrvání Českého rozhlasu v televizním multiplexu České televize, myslím si, že by tam neměl být, a to ze dvou důvodů: za prvé opravdu nevím o nikom, kdo by poslouchal rádio přes televizi. Přijde mi to i nelogické, aby tam jakoby překáželo, aby jeho audiostopa zabírala místo v televizním multiplexu, byť je pravda, že audio v totm pásmu zabere mnohem méně místa, protože se tam rádií vejde mnohem víc než televizí. Ale přijde mi to prostě naprosto zbytečné, protože pokud všechna rádia pojedou digitálně, bude to kopírovat televizní trh, veřejnoprávní rozhlas bude mít svůj multiplex a privátní rádia svoje sítě, vůbec nevidím jediný důvod, proč by stanice Českého rozhlasu měly být i v televizním multiplexu, kde se může uvolnit místo pro vyšší kvalitu, nebo případně další televizní program.

Zaznamenal jsem jeden z argumentů pro zachování Českého rozhlasu v multiplexu České televize, který zněl celkem logicky: když lze Český rozhlas naladit přes televizi, je televizor ze zákona rozhlasovým přijímačem a všichni koncesionáři České televize tak musí platit i rozhlasový poplatek.

Ale to je špatná úvaha. To ne, to není argument, na který bych já slyšel.

A že na tom rozhlas v konečném důsledku vydělá více, než je těch 20 nebo 26 milionů korun, kolik ho ročně stojí vysílání v DVB-T…

To je zajímavá úvaha, ale na tento argument já nikdy nepřistoupím.

Když tedy nezkusíte odhadnout termín, kdy by měl Český rozhlas spustit celoplošné digitální vysílání, kdy by se tak mělo stát obecně s digitálním rozhlasovým vysíláním v České republice, tedy včetně komerčních rádií? Nemyslím tím switch off analogu, ale pokrytí celého Česka digitálním signálem sítí DAB, aby lidé mohli začít přecházet na digitální příjem rádia.

Když teď máme rok 2015, tento rok by se o tom dejme tomu diskutovalo, novela by vstoupila v účinnost během roku 2016, tak si myslím, že to je reálné za dva roky – od roku 2017. Aby se to už rozjíždělo. Jsem ambiciózní, mohlo by se to stihnout do konce našeho volebního období.

Komerční rádia ale mají nyní nárok na tzv. transformační licence, které jim umožní vysílat analogově až do roku 2025. Je tedy vůbec reálná šance začít digitálně vysílat dříve než za deset let? Nebo od roku 2020, který zmiňuje novela zákona, která zavedla transformační licenci?

To znamená, že by tři roky běžel třeba jenom veřejnoprávní multiplex?

Ano.

Přiznám se, že jsem tyto detaily neznal. Tři roky jsou asi moc. Na druhou stranu, dva roky bych si už dovedl představit. Tak to posuňme na rok 2018, protože to přeci vystaví nějaký nepřímý tlak na priváty. Jestliže dva roky poběží veřejnoprávní digitální vysílání, to médium ho bude propagovat, začnou se víc prodávat přijímače – dnes stojí malé digitální rádio třeba šest tisíc korun, což je hrozné, to si nikdo nekoupí, jenom fajnšmekři – jestliže se začnou montovat do aut, bude se to více propagovat, myslím si, že se tím vytvoří tlak na soukromá rádia, protože vlastně budou ztrácet konkurenceschopnost.

Jak vnímáte fakt, že Český rozhlas v době příprav digitálního vysílání vypsal veřejnou obchodní soutěž na zajištění analogového vysílání na deset let dopředu? Smlouva sice bude po dvou nebo třech letech vypověditelná, ale i tak – neměl by spíš hledět dopředu a řešit digitální vysílání?

Když jsem tuto informaci slyšel poprvé, byl jsem překvapen – moje první reakce byla klausovské „pozvednuté obočí“. Ale pak jsem se na to zástupců rozhlasu ptal, řešili jsme to i na volebním výboru a rozhlas i zástupci Rady ČRo nám vysvětlili, že to není smlouva, která by se uzavírala na deset let, ale že to je rámcová smlouva, na jejímž základě si můžou rok od roku objednávat služby a když se za tři roky rozhodnou, že je už nepotřebují, tak ji ukončí. To je pro mě relevantní vysvětlení. Je potřeba znát detaily, není to kontrakt, že by najednou zaplatili přes miliardu korun za nevypověditelnou smlouvu na deset let, ale vysoutěžili si rámec, což je stejné, jako když se soutěží bankovní služby, úvěry, a buď se pak budou čerpat, nebo ne. Po tomto vysvětlení s tím nemám problém.

Budete na semináři o digitálním rozhlasu řešit i otázku včasnosti startu tohoto vysílání, aby ho nepředstihly jiné technologie? Reálně totiž hrozí, že pokud nevyužijeme frekvence pro digitální vysílání co nejdříve, rádia se časem přesunou na internet a budeme je chytat přes sítě LTE, ale pro koncového uživatele to nebude zadarmo jako teď.

Tohle téma se tam musí otevřít, protože je velké. Já sám na něj neznám odpověď. Jsem velký fanoušek technologií, při dnešním rozhovoru mám na stole mobil a tablet, které mají oba připojení k internetu přes LTE a testuji ho. Nejen v Praze, ale i Pardubicích a je to super. Takže já už dnes umím přes mobil poslouchat rádio, není to pro mě problém. Ale zda vysílání přes LTE ohrozí klasické digitální vysílání, nevím. Je možné, že když budeme váhat, přestane mít DAB smysl. A možná je tato otázka, co říkáte, i odpovědí na ty termíny, kdy zahájit digitální rozhlasové vysílání, protože tu je důvod spěchat. Já bych tedy nečekal, jak to dopadne s LTE. Myslím si, že čím dříve rozjedeme DAB a ten se stane se normou, budou k dispozici levné přijímače i digitální autorádia, třeba pak vzniknou dvě paralelní možnosti příjmu – buď přes broadband, a nebo přes již existující DAB. Spíš bych s tím tedy spěchal. Nemám rád takové to „možná“, „až jednou“, „uvidíme“. To je špatně. Takže já za sebe říkám, že spíš budu vyvíjet tlak k tomu, aby se DAB rozjel co nejrychleji a nečekal na vývoj broadbandu.

Digitalizaci musí někdo zaplatit, v tomto případě to bude asi hlavně Český rozhlas. Jeho zástupci minulý týden na semináři v Poslanecké sněmovně vznesli požadavek na indexaci koncesionářského poplatku. Souhlasíte s nimi?

Já si myslím, že neindexovat, a to jak u rozhlasu, tak u televize, protože u obou médií vnímám dostatečné zdroje. Myslím si, že spíš je správné tlačit na větší efektivitu a úspory. A konkrétně rozhlas sice na semináři hovoří o indexaci, ale já vím a klidně to tu může zaznít, že rozhlas si řeší svoje soudní spory o vratky DPH a deklaroval, že pokud bude úspěšný, tak právě peníze získané touto výhrou je připraven investovat do digitalizace. Takže já vím, že tam ty zdroje jsou a budou a indexaci proto nejsem nakloněn.

To je váš osobní názor, nebo se o tom radíte v rámci ANO na poslaneckém klubu?

Tohle je můj osobní názor. Nemůžu mluvit za kolegy.

Koordinujete vůbec nějak v rámci poslaneckého klubu ANO postup při jednání o mediální legislativě?

Ano, je to jako ve všech oblastech – ať jde o zdravotnictví, sociální věci nebo dopravu – každá má svého garanta nebo skupinku garantů. Co se týká všech mediálních záležitostí, pro klub jsme partnerem čtyři poslanci: já, Soukup, BerkovecKomárek. Samozřejmě ctím, že mluvčím této skupiny je Martin Komárek, ale je naprosto běžně, že když jsme dotazováni, nebo když dáváme nějaké stanovisko klubu, že se prostě doplňujeme a mluvíme tam střídavě všichni čtyři. Vztah hnutí ANO k médiím je tedy formulován na našem klubu ústy nás čtyř, co jsme ve volebním výboru.

Do jaké míry se o tuto problematiku zajímá šéf ANO Andrej Babiš? Jemu patří některá média, tím pádem je tak trochu ve střetu zájmů.

Budu upřímný: překvapivě, a to v pozitivním slova smyslu, potěšitelně velmi málo. Otevřeně přiznám, že hlavně já a Martin Komárek, když jsme o tom diskutovali, jsme se trochu báli, že budeme vystaveni tlaku nebo nějakému náznaku přímluvy a podobně. A opravdu mohu svatosvatě odpřisáhnout, že za ten rok a kousek jsme ani jednou nebyli vystaveni nějakému lobbingu nebo nátlaku, abychom pomohli něco prosadit, což by se teď mohlo týkat hlavně Rádia Impuls. Naopak, máme v tom naprosto volnou ruku a toho si tedy velmi vážím, protože i pro mě tím, že za sebou mám 12 let veřejnoprávní novinařiny, by to bylo hodně těžko přijatelné. Měl bych s tím problém, respektive měl bych to jako nepřekročitelnou věc. Jsem rád, že jsem toto dilema nemusel řešit.

A naopak, pociťujete jako poslanec rozdílný přístup médií, která patří do skupiny Agrofert Andreje Babiše?

Cítím, a někdy až na to téma žertujeme, že my poslanci máme pocit, že nejkritičtějším médiem vůči ANO je MF Dnes. Říkám to trochu v žertu. Rozdíl opravdu nevidím. Někdy komunikuji s médii sám a nabízím jim nějaké svoje téma. Zatím se mi nestalo, že bych u novinářů z MF Dnes nebo Lidových novin byl úspěšnější než jinde. Ze svého pohledu je beru stejně, spíš opravdu zaznamenávám, že jsou někdy kritičtější než ostatní, ale chápu je. Chtějí si zachovat nějakou profesionální čest, své jméno a chtějí ukázat, že jim nikdo nic nediktuje. Nevidím v tom problém.

Když se vrátím k tématu sněmovního semináře z minulého týdne, kterým byla změna způsobu volby členů rad České televize a Českého rozhlasu, k jakému modelu se kloníte vy? Jaký způsob volby rad veřejnoprávních médií by podle vás byl ideální?

Musím říct, že za ten rok jsem prošel názorovým obratem o dvakrát 360 stupňů. Když jsem přišel do sněmovny, začalo to být na stole. Před rokem jsme začali diskutovat o první, velmi náročné volbě. Na jaře loňského roku, kdy se měnila třetina rozhlasové a televizní rady, jsem byl jednoznačně myšlenkově na straně lidí, jako je Hana Marvanová, Kateřina Kalistová a dalších, kteří to chtěli celé rozbořit, udělat jinak, použít něco jako německý model a totálně rady odpolitizovat. Ale když jsem si prožil tu první volbu a když se tak dívám zpětně, kdo tam vlastně přišel za kandidáty, tak jsem opravdu změnil názor. Dneska tvrdím, že současný model volby radních je správný.

Přiznám se k tomu, že jsem si ten názor upravil, protože jak z praxe, tak z televize a z rozhlasu mám zprávy, že ten mix, jaký je v jejich radách teď, je dobrý. Že tam prostě přišli odborníci, například do Rady ČT Richard Hyndls, profík na ekonomiku. Opravdu se vyzná v číslech, jde do detailů, bývalý rektor VŠE. Do Rady ČT jsme ho prosazovali my spolu se sociální demokracií. Je tam Jan Bednář, pro mě naprostá autorita v oblasti redakční politiky, editorů, etického kodexu, atd. V rozhlase současný místopředseda Rady ČRo Jiří Vejvoda, bývalý rozhlasák, pro mě profesionál se svým vlastním názorem, který umí jasně říct. Takže mám pocit, že jsme byli úspěšní, že tam nejsou trafikanti. Minimálně za ANO ne, my jsme tam žádné neposílali, šlo o odborníky. Mám tedy zpětnou vazbu, že to funguje dobře.

Na semináři minulý týden jedna účastnice řekla, že občanská společnost jsou vlastně politické strany. Vždyť občané volí strany, a strany jsou za občany. A já se opravdu začínám s tímto názorem ztotožňovat, že tento systém prostě není špatný a naopak možná si říkám, proč to neříci více nahlas, která strana se hlásí ke kterému kandidátovi a z jakých důvodů. K současným návrhům úprav zákonů, které jdou od ministerstva kultury, se stavím negativně a nesouhlasím s nimi. A mám k tomu dva důvody: za prvé si myslím, že současný stav je v pořádku a za druhé, že to nemůže v Čechách fungovat, protože jenom když jsem se ptal třeba zástupců vysokých škol a nebo zástupců církví, říkali mi, že nevědí, koho za ně do rad nominovat, že by se neshodli.

Jak to tedy vyjmenovat, které organizace by měly právo dosazovat svoje radní do České televize a Českého rozhlasu? Někdo to na semináři zlehčoval otázkou, že vysoké školy by mohly volit radní, ale zahrádkáři ne? Ale co když zahrádkáři řeknou, že taky chtějí svého radního? Nebo rybáři? Sportovní svazy? Existují tři sportovní unie, které se mezi sebou nesnáší. Která z nich by měla mít právo dosazovat členy do mediálních rad? Takže podle mě by byl tento model špatný.

Říkáte, že noví radní jsou výsledkem konsensu politických stran ve sněmovně. Každá parlamentní strana si vybere „své“ kandidáty, i když je oficiálně navrhly profesní organizace a sdružení. Udržujete potom s těmi „svými“ kandidáty v mediálních radách kontakty?

BRAND24

Udržujeme, a je to právě na bázi volebního výboru. Nevím, jak to mají jiné strany, ale třeba u nás my čtyři, co jsme ve volebním výboru, a jsme pro celé hnutí ANO garanti mediálních politik, jednou za čas – většinou to sami vyvoláme – požádáme o schůzku ať zástupce Rady ČT, Rady ČT nebo RRTV a ptáme se a diskutujeme. Takže to není důvod tajit. Před Vánoci jsem jednal s panem Bednářem, ptal jsem se ho právě na to, jak vnímá možnou cenzuru ve zpravodajství ČT a zjišťoval jsem jeho stanovisko. Ve stejnou dobu jsem měl setkání s místopředsedou rozhlasové rady Jiřím Vejvodou a chtěl od něj stanovisko ke kauze s prezidentem v Hovorech z Lán, abych ho mohl tlumočit na klubu. Takže se stýkáme a není důvod to tajit, ty schůzky jsou normálně na půdě sněmovny a podle mě to tak je správné.

Foto: Karel Choc, DigiZone.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serveru o digitálním vysílání DigiZone.cz a redaktorem týdeníku Reflex.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).