Hlavní navigace

Kupujeme televizor pod stromeček: jak se liší a podle čeho vybírat

17. 12. 2010
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 322915
Před koncem roku, kdy přicházejí tradiční „prodejní žně“, můžete na internetu najít celou řadu rad a návodů k tomu, jak si vybrat televizor. Jsou zaměřeny různě a autoři k nim také různě přistupují. My se na výběr televizoru podíváme z hlediska pohledu, který byl obvyklý před několika lety, ale nyní zdánlivě takovou roli nehraje. Nicméně spousta lidí o tom „neví“, takže si je stejně podle principů obrazovky vybírá. Možná jich je méně než dříve, ale pořád jich dost a dost. Právě pro ně je určen tento článek.

Základní používané druhy plochých obrazovek jsou dvě, i když dnes by se dalo říci, že pokud trochu „povolíme“ kritéria, dospějeme možná ke třem. Samozřejmě přitom zapomeneme na televizory projekční, které se u nás už prakticky neprodávají, i když při použití obvodu SXRD mohou podle mého nabídnout nejkvalitnější obraz, ne nepodobný filmovému pásu. Cenově byly a jsou hodně vysoko, takže je to spíše taková specialitka pro movité fajnšmekry. Pokud byste o ně hodně stáli, je možné je pořídit i v o něco levnějším řešení s projektorem, set-top-boxem a plátnem. I tady může být obraz jako brus…

Pokud jde o před pěti lety hodně probíraný princip SED (miniaturní CRT obrazovky sdružené podle jednotlivých pixelů) ten se nikdy rozumně nedostal do výroby, i když se tím vyhrožovalo už několikrát. Mimochodem tento rok se mělo vyrábět 250 000 obrazovek s rozlišením Full HD měsíčně.

Jako poslední nám zbývají už jen televizory s obrazovkami typu OLED. Výroba malých úhlopříček (či spíše malých televizních úhlopříček) se sice rozjela, ale ceny byly tak vysoké, že je záhy v podstatě všichni výrobci zase opustili. Něco málo je sice tu a tam slyšet, ale zatím bez větších odezev a i ve světě se pohybují kdesi na okraji. Panely LED tak nadále zůstávají především doménou displejů pro telefony či fotoaparáty.

Samsung LED8000 Blu-ray

Ke kvalitnímu televizoru je vhodné připojit také Blu-ray přehravač. (Foto: Samsung)

V čem se liší nejvíce

Než si budeme věnovat jednotlivým masově používaným principům a druhům podsvěcování, zastavme se na okamžik ještě u toho, čím se dnešní televizory vlastně od sebe liší a na co byste se tedy měli při koupi zaměřovat zejména.

Pokud opomeneme klasické záležitosti typu velikost úhlopříčky, podpora multimédií či třeba tunerová výbava, jde při koupi kvalitního přístroje na řekněme deset let (to minimálně, pokud si dobře vyberete) dnes především o kvalitu vnitřní elektroniky, sladěnost s panelem a zejména pak o úroveň převodu (resamplování) z PAL (DVB-T) na obrazovku s rozlišením HD Ready, resp. Full HD. Podle toho, jak dobře resamplování televizor zvládá a také jak dobře se v tomto okamžiku vypořádává s nízkým datovým tokem či málo kvalitní nahrávkou filmu v DivX, podle toho je v té které třídě buď vynikající, dobrý, špatný nebo průměrný.

„Resampling“ je u dnešní přístrojů tím nejdůležitějším a zejména od něj se odvíjí jak budete s televizorem spokojeni po jeho zapojení u vás doma i když samozřejmě svou roli hrají i další výše zmiňovaná kritéria zaměřující se mj. i na reakci na rychlejší pohyby.

Pokud do moderního plochého televizoru pustíte kvalitní obraz například z Blu-ray disku, nemá s ním problém žádný. V závislosti na třídě ho také odpovídajícím způsobem reprodukuje, většinou už velmi dobře i v té nejnižší. Jenže dnes televizní stanice v HD vysílají u nás málokdy a pokud ano, kvalita je často podprůměrná. I zde se tedy mají šanci uplatnit obvody kvalitního televizoru.

S dobrým resamplováním se setkáme někdy mezi levnějšími, ale většinou spíše mezi dražšími či velmi drahými přístroji a zpravidla si za něj musíme pořádně připlatit. Některé firmy (např. v letošní kolekci Philips) jdou na to od lesa a nabízejí výborný resampling napříč sortimentem a nabízejí i vylepšení speciálně pro filmy v DivX. I když těmto „udělátkům“ moc nevěřím, v modelech Philipsu, které jsem měl letos k dispozici, to fungovalo výborně, a to mluvím i o řadě 5000 a o cenách do 20 000 Kč. Bohužel firma pro letošek zcela vypustila podporu titulků v DivX, takže pro většinu z nás je tato informace k ničemu. Prý si máme počkat do příštího roku, a tak nezbývá než doufat. Tedy doufat, že ten, kdo toto „strategické“ rozhodnutí učinil, už do toho nebude mít co mluvit.

3D brýle

Hitem letošních Vánoc jsou prý 3D televizory. Potřebujete k nim i speciální brýle. (Foto: archiv)

Co máme k dispozici

Po vyloučení okrajových principů televizorů tu máme dva základní – plasmu a LCD. Ještě donedávna mezi nimi panovaly letité nesváry a někdy i napjatý polomír, ale poslední dobou vcelku klídek a pohoda, kterou v podstatě nerozvířily ani prohlášení typu „3D pro LCD stejně pořádně nefunguje a fungovat nemůže“.

LCD u 3D funguje a mám to už myslím docela dobře vyzkoušeno. Ostatně připravovaný test 3D Cinemy od Philipsu dokázal, že dobře udělané LCD nemá s 3D obrazem problém. Alespoň já jsme na něj v tomto případě nenarazil, a to jsem zkoušel ukázek a televizního 3D vysílání habaděj. Užíval jsem si totiž tuto naprostou špičku plných 14 dnů.

Takže co u nás vlastně máme dnes nejčastěji k dispozici?

LCD s přídomky (klasické podsvícení CCFL a podsvícení s LED diodami), plasmu bez přídomků a LCD s technologií Quattron od Sharpu.

V podstatě jde tedy o dva, možná tři principy obrazovek nicméně zřejmé je, že klasické LCD se systémem RGB a LCD s RGBY (Quattron se žlutou) se přece jen odlišují více, než jen prostá výměna druhu podsvětlení. Uvidíme ale, jak to vlastně s tím „vybuzováním“ čtvrté barvy nakonec bude a zda jde skutečně o čtyři složky od začátku do konce.

LG LD320 - nejlevnější LCD

LG LD320 – nejlevnější model LCD na trhu. (Foto: archiv LG)

LCD versus LCD

O podsvícení trubicemi CCFL se traduje, že dává horší obraz než podsvícení displeje za pomocí LED diod. V praxi jsem se přesvědčil už párkrát, že v případě, že je „klasika“ pořádně udělána, rozdíl nemusí být až takový, nebo nemusí být v podstatě žádný. Faktem ale zůstává, že většinou rozdíl patrný je, ale často ho na druhé straně vyvažuje nerovnoměrné podsvětlení u větších úhlopříček dané nejčastěji použitým LED podsvícením, totiž diodami umístěnými v rámu (Edge LED).

Systém Direct LED, někdy také označovaný jako Full LED, tedy podsvícení plošné (diody jsou rozmístěny na zadní stěně za panelem) dává v tomto ohledu lepší výsledky. Alespoň u přístrojů, které jsem měl v ruce já, tomu tak bylo.

Neříkám tím, že se Edge LED za pomoci nějakých „udělátek“ (světlovodná vlákna rozvádějící podsvětlení po zadní straně z diod), nemůže vylepšit, ale z mého pohledu to bude vždy jen náhražka, i když se samozřejmě bavíme o větších úhlopříčkách nad nějakých 80, 90 cm a televizorech, které nejsou za hubičku ani za dvě.

Pokud jde o dynamické řízení plošného podsvícení na základě analýzy obrazu, zde jsou výsledky opravdu parádní a z mého, pochopitelně subjektivního, pohledu představují vrchol LCD s podsvěcováním diodami.

V čem je ale mezi oběma druhy podsvícení jednoznačný rozdíl, je spotřeba a v praxi může jít řekněme i o čtvrtinu či dokonce více, pochopitelně ve prospěch LED.

Pokud toužíte po podsvícení s diodami, dnes nejvýhodněji ho – vzhledem k tradičním CCFL trubicím– nabízí Philips. Rozdíl vás přijde na zhruba 100 € a týká se pouze řady 5000, u které si jako u jediné můžete vybrat.

Jinde je – obecně vzato – podsvícení s LED diodami dražší, a často i podstatně dražší. Zda se vyplatí, záleží na tom, jak se na věc díváte. Například skutečně ultratenký televizor s CCFL trubicemi prostě nevyrobíte, mám ho rád i u malých úhlopříček, kde Edge LED vůbec nevadí a televizor zlevňuje.

plusy a mínusy: LCD (CCFL) vs. LCD (LED)

± nelze obecně říci, že všechny LCD (LED) nabízejí ve srovnání s LCD (CCFL) kvalitnější obraz; může to platit, ale také nemusí
+ LCD (LED) má nižší spotřebu
+ LCD je stále levnější v tradičním provedení
+ spotřeba špičky (a mám na mysli oba systémy) se v pohotovostním režimu dnes pohybuje pod 0,1 W – LCD s podsvícením Edge LED (v rámu) nemusí nabídnout tak rovnoměrné podsvícení celého panelu, jak u podsvícení plošného (Direct LED) či CCFL trubic
++ u některých přístrojů s plošným Direct LED lze operativně řídit podsvícení v různých částech obrazovky, což má na obraz velice příznivý vliv

Sharp Aquos 32DH57EVBK

Hitem letošního veletrhu IFA v Berlíně od Sharpu byl také model Aquos 32DH57EVBK s čtyřmi základními barvami. (Foto: Sharp)

LCD s technologií Quattron

Quattron od Sharpu pracuje tak, že namísto třech barev RGB na panelu používá čtyřbarevnou technologii RGBY. Přidává tedy ke stávající červené, zelené a modré, ještě žlutou. Jak to ale vypadá, signál pro žlutou se nepřenáší, nýbrž se vypočítává ze tří zbývajících, tradičně šířených, signálů RGB.

Výhodou systému má být především zvýšení počtu barevných odstínů, realističtější barevné tóny lidské pokožky a širší škála odstínů žluté a zlaté. Výhodou je i výrazně nižší spotřeba v porovnání s oběma stávajícími konkurenčními systémy LCD. U přístroje s úhlopříčkou 102 cm, který jsem měl zatím jako jediný k dispozici, jsem naměřil průměrných 57 wattů, což je excelentní a naprosto bezkonkurenční.

Panely Quattron jsou vždy podsvíceny LED diodami a firma je nabízí v široké škále cenových relací, a to včetně drahých 3D televizorů.

Pokud jde o barevnost v praxi musím říci, že je „prostě jiná“ a nejlepší je se sebrat, dojít na prodejnu, na které vám pustí běžné televizní vysílání a sami si na RGBY udělat svůj vlastní názor. Odepisovat tuto technologii dopředu, aniž byste ji viděli, jak to už někteří udělali, opravdu nemá smysl.

plusy a mínusy: LCD (Quattron)

Zatím je na hodnocení většinou příliš brzo, ale… ± pestré barvy, avšak nikoli přepálené či přehnaně živé, a jinak působící + jak se zdá, nejnižší spotřeba na trhu (oproti tradičnímu LCD i plazmě)

TX-P42GT20E třetí pohled

Tenhle televizor je za rozumnou cenu a je výborný. Model TX-P42GT20E. (Foto: Panasonic)

Plazmové televizory

Už pár se o nich říká, že jsou technologicky za zenitem a že v nich není co vymyslet. Je to sice pravda, ale co také vymýšlet u obrazovek, které – obecně vzato – míří, až na vyšší spotřebu, k vrcholu kvality plochých televizorů. Ale pozor! Zdaleka to neplatí o všech takto vybavených přístrojích a rozhodně by bylo chybou to zevšeobecnit. Plazma má sice pro to být lepší než LCD všechny teoretické předpoklady (například nesrovnatelně nižší odezvu panelu), ale v praxi to zdaleka neplatí.

Za poslední roky spotřeba plazmových televizorů výrazně poklesla a v některých případech dokonce na méně než polovinu. Podívejte se na test Panasonic TX-P42GT20 s panelem Neo PDP, u kterého firma udává průměrně 143 W a zjevně má pravdu.

V případě 3D nabízí tento princip prakticky bezkonkurenční pohledové úhly, kdy obraz nemizí ani při pohledu prakticky ze strany.

plusy a mínusy: plasma vs. LCD

± plasma má stále vyšší spotřebu, avšak už zdaleka ne o tolik a u špičkových modelů nemusí být rozdíly nijak velké
– spotřeba hodně záleží na nastaveném obrazovém režimu televizoru a scéně
+ plasma může být v některých úhlopříčkách levnější než kvalitativně obdobné LCD
± v nejvyšší třídě jsou dnes oba principy co do kvality obrazu prakticky vyrovnané (pochopitelně závisí model od modelu)
+ LCD panel má nižší hmotnost
+ LCD s podsvícením Edge LED (v rámu) můžete zakoupit i v ultratenkém provedení, čehož plazma nejspíše nikdy nedosáhne

LG-LX9500 televizor

Budoucnost, jak ji vidí společnost LG Electronics. (Foto: LG Electronics)

Budou někdy televizory ještě lepší?

Podle mého nebudou. Silně totiž pochybuji, že stávající technologie, ať LCD či plazma, mohou nabídnout něco ještě kvalitativně lepšího. Za posledních pět, možná tři roky totiž udělaly ploché televizory tak ohromný skok, který by jinde trval třikrát, čtyřikrát déle. Pokud se tedy nezmění technologie obrazovky, na základu už v podstatě není po letošku co zlepšovat. Bavím se samozřejmě o špičce, tedy zjednodušeně řečeno o televizorech za 40 a více tisíc (zdůrazňuji, pro některé z vás, že opět mluvím v doporučených koncových cenách) u nichž je použita ta nejlepší elektronika a ty nejlepší panely, ať už jsou jakékoli. „Vylepšovat“ se tak budou zejména třídy střední a nižší střední, ovšem průsakem shora, a té nejnižší se to dotkne nejspíše až za několik let a možná i s příchodem jiného principu, či konečně pořádného holografického (prostorového) vysílání. Možná se vám ale už teď zdá, že oním technologickým vylepšením je Quattron. Já se přiznám, že zatím nevím a názor si udělám až tehdy, až budu mít dostatek informací. Koneckonců pokud by i byl, spadne nám tato technologie pořád ještě do roku 2009, resp. 2010.

Televizory testované v roce 2010

LCD

Samsung LE40C750 (nejlevnější 3D) malý

Gogen TVL32895 Silver
Hyundai HLH 26955 DVD
LG 47LD950 (pasivní 3D)
Philips 32PFL5405H
Samsung LE26B450
Samsung LE40C750 (nejlevnější 3D)
Sony KD-L32EX600
Sony KDL-32NX500

LCD (LED)

Philips 40PFL8605H (3D) malý

LG 47SL9000
LG M2380D-PZ (monitor s DVB-T)
Panasonic TX-L42D25
Panasonic TX-L42V20E
Philips 22PFL3415H
Philips 40PFL5605H
Philips 40PFL8605H (3D)
Samsung UE22C4000
Samsung UE40C6900
Samsung UE40C8000 (3D)
Sony KDL-40LX900 (3D)
Sony KDL-40ZX1

BRAND24

LCD (Quattron)

Sharp LC-40LE810E

Panasonic TX-P42GT20 (3D) malý

plasma

LG 42PJ650
Panasonic TX-P42G20
Panasonic TX-P42GT20 (3D)
Panasonic TX-P50VT20E (plasma, 3D)

Pořídíte si k Vánocům nový televizor?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Novinář a redaktor DigiZone.cz věnující se novodobému digitálnímu světu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).