Hlavní navigace

Karel Zýka: Kandidaturu na generálního ředitele Českého rozhlasu nevylučuji

1. 12. 2015
Doba čtení: 32 minut

Sdílet

„Rozpočet na příští rok máme hotový, dokonce se podařilo uzavřít novou kolektivní smlouvu s odbory,“ říká v rozhovoru pro DigiZone.cz prozatímní ředitel Českého rozhlasu.

Měsíc uplyne tento týden od chvíle, kdy Rada Českého rozhlasu zvolila prozatímním ředitelem tohoto veřejnoprávního média dosavadního šéfa odboru techniky Karla Zýku. Jak hodnotí ve třetině svého mandátu svoji novou roli a daří se mu plnit úkoly, které na něj přešly od bývalého generálního ředitele Petera Duhana? Zeptali jsme se i na průtahy se samotnou volbou prozatímního ředitele, kauzu zaměstnávání Andreje Duhana v rozhlase i případnou účast Karla Zýky ve výběrovém řízení na řádného generálního ředitele Českého rozhlasu.

Na prozatímního ředitele Českého rozhlasu vás původně navrhoval dnes již bývalý předseda Rady ČRo Michal Stehlík coby alternativního kandidáta pro případ, že by nebyl průchozí ani jeden z náměstků bývalého generálního ředitele Petera Duhana. Jak jste vnímal onu první volbu, ve které došlo k odstoupení a zase přistoupení Jana Mengera?

Oslovili mě dva pánové z Rady Českého rozhlasu, jejího původního předsednictva: bývalý předseda pan doktor Stehlík a současný předseda, doktor Šafařík. Ještě před první volbou mi sdělili, že došli k mému jménu jako k alternativě na to přechodné období. Sám jsem se tedy aktivně nikam nehlásil ani se nenabízel. Byl jsem takto přímo osloven a vyznělo to jako jakási pomoc v situaci, kdy bylo třeba, aby někdo po tři měsíce kontinuálně spravoval rozhlas. Po určité diskusi jsem na to kývl s tím, že bych si rád nadále ponechal vedení odboru techniky, protože to je něco, čeho se nechci vzdát ani během mandátu prozatímního ředitele, tedy alespoň ve formě nějakého metodického řízení. Během první volby jsem byl v zahraničí na zasedání Evropské vysílací unie EBU v Ženevě, takže jsem ji sledoval jen po očku přes internet. Proto nemůžu to, co se dělo na Radě ČRo, nijak komentovat. S nikým ze svých kolegů jsem domluven nebyl a ani si nemyslím, že by tak učinili mí protikandidáti. Myslím si, že to byla spíš nějaká momentální reakce. Výsledek první volby dokládá, že Rada je kolektivní orgán. Nejde o manažerský útvar, kde vedoucí zavelí, ale devět jednotlivců, devět individualit, a ty se prostě dohadují. Měli nějaké svoje představy a fakt, že mě oslovili, se pak projevil v těch čtyřech hlasech, které jsem v prvních dvou kolech volby dostal, ale evidentně to tehdy nestačilo.

Michal Stehlík po této neúspěšné volbě řekl, že vás už nebude navrhovat, protože vás nechce vystavovat dalším zbytečným tlakům. Vzbudila vaše kandidatura nějaké tlaky uvnitř managementu rozhlasu?

Ne, určitě ne. Nic takového jsem nezaznamenal. Myslím, že to z jeho strany byla spíše určitá forma omluvy, protože mě do té volby přivedli a pak to takhle dopadlo. Alespoň jsem to tak vnímal, že to tak pan Stehlík cítí. Lidsky to je naprosto pochopitelné. Žádným tlakům jsem vystaven nebyl, mám v rozhlase svoji práci a myslím, že i ty čtyři hlasy pro mě byly velkou poctou, nebo jsem to tak bral. Ale jak říkám, respektuji, že Rada je orgán, který se rozhoduje devíti individualitami, takže se nakonec potvrdila demokratičnost volby.

Čím to, že nejprve Michal Stehlík říká, že vás už nebude navrhovat, a poté se objevujete v další volbě, ve které nakonec vítězíte?

Říkal to Michal Stehlík a podle mě to bylo opravdu z toho důvodu, že by mi to nemuselo být lidsky příjemné. Ale já jsem s tím neměl problém, protože být ředitelem nebylo moje přání a sen, prostě to tak dopadlo. Před druhou volbou o dva týdny později mě oslovil přímo pan současný předseda, doktor Šafařík. Ptal se mě, zda bych i po té minulé zkušenosti byl ochoten do toho znovu jít. A já jsem zopakoval totéž co před první volbou, že to beru jako službu rozhlasu, což možná zní jako klišé, ale v rozhlasu byla rozjeta celá řada projektů, včetně digitalizace, a období bez řádného ředitele je nepříjemné. Jde vždy o stav nejistoty, co bude dál.

A opět jste se nemohl volby osobně zúčastnit.

Shodou okolností jsem byl opět v zahraničí, tentokrát na zasedání World DAB fora. Kuriózní je, že jsem za celý uplynulý rok nebyl služebně v zahraničí, a jediné dvě cesty mi vyšly na termín voleb prozatímního ředitele. První byla na zasedání poradního orgánu Evropské vysílací unie EBU, kde jsem byl zvolen do jeho čela, a druhá na World DAB do Londýna, kde jsem se dostal do řídícího výboru. V obou případech šlo o dvou- až třídenní služební cesty a volbu prozatímního ředitele jsem tedy sledoval na dálku přes internet.

Jaké byly vaše první pocity, když jste se na dálku v Londýně dozvěděl, že vás Rada ČRo zvolila prozatímním ředitelem?

Byl to takový dvojí pocit. Jednak jsem to vnímal jako určitou poctu a výraz profesního ohodnocení – vy víte, že se v médiích pohybuji od začátku své profesní dráhy, takže je to pro mě vlastně vrchol, kam jsem se mohl dostat. Dělám to opravdu poctivě a rád. První pocit byl tedy o tom, že člověk vystoupá na vrchol a je tam. Ale hned druhý pocit říká, že jste to najednou vy, kdo je pilotem toho letadla, a všechno, co se v něm děje, je na vás. Je to obrovská odpovědnost, navíc komplikovaná tím, že v tu chvíli to už všichni věděli, už to bylo jasné, ale já jsem u toho nemohl být a měl jsem den zpoždění, než jsem se vrátil do Prahy a mohl jsem cokoli říci. Prostřednictvím tiskového mluvčího Jiřího Hošny jsme tedy alespoň vydali krátké prohlášení, stihli jsme si zatelefonovat, ale bylo to hektické, protože v tu chvíli zároveň probíhala volba členů řídícího výboru World DAB fora, v níž jsem nakonec také uspěl. Pocit to byl velmi intenzivní, protože podle úkolů, které jsme si na to přechodné období stanovili, to nejsou úplně jednoduché tři měsíce.

Jaké to bylo přijet s oním jednodenním zpožděním už jako prozatímní ředitel do Českého rozhlasu? Chovali se k vám lidé jinak, zaznamenal jste nějakou změnu?

Jsem neformální člověk a kolegové z techniky, které řídím, vědí, že je pro mě vždycky důležité udělat dobrou práci a užít si to, mít z toho dobrý pocit. Prostě odvést výsledek, takže na formality si moc nepotrpím. Je fakt, že jako jeden z prvních kroků jsme asi tři dny po mém návratu uspořádali setkání se zaměstnanci, protože pro mě bylo strašně důležité, aby všichni lidé v rozhlasu věděli, že ve vedení je někdo, kdo drží ten pomyslný prapor. „Loď“ jede dál a všechno může fungovat. A také aby znali mé priority, co chci a co nechci dělat. Chtěl jsem vyslat jasný signál, co se v následujících třech měsících bude dít. Videozáznam z tohoto setkání zhlédli prakticky všichni zaměstnanci, protože ne všichni se mohli zúčastnit osobně. Zároveň jsme dělali i videopřenos do regionů. Podle statistik přehrání to vychází tak, že každý zaměstnanec ho musel vidět nejméně jednou, za což jsem hrozně rád, že to takto kolegové vnímají a že to berou stejně zodpovědně jako já.

A jaké byly první kroky ve funkci prozatímního ředitele? Podobné, jako když jdete do nové práce. Člověk má takové to brnění, jak to vlastně bude. Agendu generálního ředitele jsem samozřejmě neznal, ani jsem nebyl náměstkem, takže jsem nevěděl, jak fungují porady vedení rozhlasu. Byl jsem jako ředitel odboru techniky vlastně na druhém stupni řízení, takže jsem se musel velice rychle s tou agendou seznámit. Kolegové, tedy pro mě nový tým, který mám kolem sebe, mi velice pomohli. Šlo to velice rychle. Hned po prvních dnech seznamování se všechno rozjelo. Ponechal jsem si svoji původní kancelář technického ředitele i asistentku. Jednak vnímám, že to je na omezenou dobu, a jednak mě to pořád drží v té rovině, kde jsem, a to je pro mě hrozně důležité.

Takže si zároveň ponecháváte i vedení odboru techniky?

Nechávám, ale z hlediska procedurálního a právního jsem delegoval podpisové pravomoci na svého zástupce Pavla Balíčka, abych nebyl ve střetu zájmů. Techniku ale vnímám pro rozhlas jako hrozně důležitou. Je to elektronické médium, a tudíž technologie jsou jeho druhou polovinou proti programu. Je to nesmírně důležité a nejde jen o digitalizaci, ale i o běžný provoz. Způsob, jakým byla technika ve struktuře vedení rozhlasu v posledních letech posunuta o několik levelů níž, určitě není dobrý hlavně pro rozhlas, protože informace se k vedení rozhlasu dostávají přes několik pater, a to by museli všichni té technice rozumět, aby se to dostalo až nahoru.

Je to záležitost, kterou se pokusíte za tu krátkou dobu prozatímního ředitelování změnit?

Já určitě ne, za tu krátkou dobu to ani nelze. Ale určitě bych to poradil těm, co budou psát kandidátské projekty, že by to měli zvážit. Ne proto, že sám mám rád techniku, ale skutečně kvůli tomu, že technika znamená vysílání. Jedna část je obsah a druhá část technika. A čím níž a vzdálenější ta technika bude, tím hůře se budou vychytávat problémy nebo budovat nové věci. Prostě tam musí být permanentní kontakt, protože jde o jeden organismus. Nemám ambici v těch třech měsících dělat nějaké strukturální změny a určitě to neudělám, ale myslím si, že by to měl nastupující management zvážit, aby měl techniku velice blízko po ruce.

Takže techniku teď oficiálně vede Pavel Balíček? Není to tak, že byste jako prozatímní ředitel zároveň byl schizofrenně i technickým ředitelem podléhajícím jednomu z náměstků?

Je to tak, že po formální stránce techniku vede Pavel Balíček, ale já dál chodím na technické porady. Po metodické stránce si ponechávám vedení. Tři měsíce jsou hrozně krátká doba, za tu se nedá zrealizovat ani žádná veřejná zakázka, takže je to vlastně o tom, že po té provozní stránce jsem Pavla Balíčka požádal o záskok. Hlavně jde o to schvalování, abych nebyl ve střetu zájmů, ale jinak jsem dál mezi techniky a zajímá mě to, nechci z toho vypadnout. Baví mě to.

Krátce po úspěšné volbě prozatímního ředitele rozhlasu rezignovalo vedení Rady ČRo. Překvapilo vás to?

To je věc, kterou nemohu nijak komentovat, protože to je výsostnou záležitostí Rady. Ona je kontrolním orgánem rozhlasu, takže mě ani to nepřísluší. Jednání Rady ČRo jste sledovali, proběhlo to naprosto jasně, čitelně, víme, kdo je v novém vedení. Padaly k tomu nějaké komentáře, ale já sám opravdu nevidím nic, co bych k tomu mohl uvést.

Neříkali vám bývalí členové předsednictva Rady ČRo, proč se tak rozhodli?

Ne. S námi to nekonzultovali, tedy se mnou určitě ne.

Už v době rezignace Petera Duhana se objevily informace, podle nichž někteří poslanci požadovali po radních vysvětlení, proč záležitost zaměstnávání Andreje Duhana řešili až po třech letech, a naznačovali, že i radní by měli odstoupit. Nesouvisí to spolu?

Přiznám se, že do té minulosti nevidím, neměl jsem k tomu žádný přístup. V tomhle bych si jenom vymýšlel a byly by to spekulace. Já jsem byl opravdu o dva stupně řízení níže, pana Andreje Duhana neznám a nesetkal jsem se s ním. Že byl v rozhlase zaměstnán, jsem se dozvěděl až z přenosu jednání Rady ČRo, takže k tomu opravdu nemůžu nic říct.

Pokračuje tato kauza nějak dál? Radní na svém posledním zasedání konstatovali, že zaměstnáním Andreje Duhana v rozhlasu byl skutečně porušen zákon. Nyní jste prozatímním ředitelem, takže pokud je tato kauza ještě v běhu, musíte se jí zabývat.

V tuto chvíli byla poslední akcí veřejná schůze Rady ČRo, kde bylo konstatováno ono porušení zákona, a nyní právníci vyhodnocují, jestli to něco znamená pro Český rozhlas jako takový, protože se zdá, že mu nevznikla žádná přímá škoda. Sice jde o porušení jednoho článku zákona, ale zřejmě to nemá ekonomický dopad. Musíme si ještě vše ověřit a případně z toho vyvodit další kroky. Myslím, že ta kauza míří ke konci.

Média hodně spekulovala o tom, že skutečným důvodem odchodu Petera Duhana byl nepovedený prodej zámku v Přerově nad Labem, kvůli kterému je vyšetřován bývalý náměstek pro správu a provoz Michal Koliandr. Kontaktovala vás jakožto nového ředitele rozhlasu policie kvůli této kauze?

Ne. Já jsem v té době byl ve zcela jiné pozici, neměl jsem o tom žádné informace a ani jsem s tím nepřicházel do styku. Je to něco, o čem opravdu nic nevím. Jako ředitel odboru techniky jsem s tím neměl nic společného.

Pojďme k vašim úkolům na následující tři měsíce. Tím hlavním je sestavení rozpočtu rozhlasu na příští rok. V jakém stavu jsou jeho přípravy? Stihnete ho předložit do konce roku?

Návrh rozpočtu máme hotový. Schvalovat ho ještě bude Rada ČRo. Je to opravdu číslo jedna v našem seznamu úkolů. Rozpočet je klíčový, protože to je vlastně jízdní řád celého rozhlasu – to, co určí, jak bude celý příští rok vypadat, aby se mohly rozjet jednotlivé projekty. Zpracovali jsme ho a předminulý týden odevzdali Dozorčí komisi jeho základní tvar. A teď ještě odevzdáme rozpracované detaily do jednotlivých středisek a měsíců. Proběhly první prezentace pro členy Dozorčí komise i předsednictva Rady ČRo, ale také jsme rozpočet prezentovali odborům. Rozpočet je vyrovnaný, končí nulou. Zatím to vypadá, že by všechny věci měly klapnout.

Bude se nový rozpočet nějak zásadně lišit od toho letošního?

Zásadní je, že rozpočet bude opět vyrovnaný. Ale kromě toho se výrazně posilují programové aktivity, kvůli kterým jsme hledali úspory. Ne že by se hledaly až teď, není to zásluha těch posledních dní při přípravě rozpočtu. Probíhalo to už v průběhu celého letošního roku. Částečně to souvisí i se stanicí Český rozhlas Plus, pro kterou jsme museli vytvořit nové zdroje na rozšíření vysílání – myslím z hlediska programu. To znamená, že roste rozpočet řady programových útvarů na úkor úspor, které jsme udělali v Sekci správy a provozu. To je zásadnější změna. A je tam ještě jedna, kterou jsme navrhli jako novinku a souvisí s digitalizací. Jde o zřízení tzv. Fondu digitalizace. Zatím to vyvolalo kladné reakce. Jde o to, že digitalizace je něco, co běží jakoby vedle rozhlasu. My si ale musíme říct, že se tomu budeme v nějaké míře věnovat a zároveň že to nebudeme financovat přímo z rozpočtu. Takže jsme vytvořili tento fond jako auditorem schválenou a zkontrolovanou transparentní kapitolu, která je vedle rozpočtu a která je dotovaná ze zisků z předchozích let. Český rozhlas má na účtu nějaké prostředky, poměrně velkou finanční rezervu, a pro příští rok je pro Fond digitalizace stanovena naprosto miniaturní částka asi tří milionů korun, která má sloužit pro popularizaci a startovní aktivity rozvoje digitalizace.

To vám pokryje rozšíření digitálního vysílání mimo Prahu? Plánujete expandovat do Brna, Ostravy…

Samozřejmě by to nepokrylo celé vysílání, ale je pravděpodobné, že řádné digitální vysílání můžeme zahájit, a tedy i platit, až na konci příštího roku. Když se ještě vrátím k Fondu digitalizace, je to v rozpočtu taková novinka, která je jasně odlišená. Kdyby někdo řekl, že s tím nesouhlasí, pro rozhlas se tím nic neděje, ani pro digitalizaci, protože bychom ji museli financovat z vnitřních zdrojů. Neměli bychom na ni sice tolik peněz, ale nějaké by se našly. V tuto chvíli to jde ale mimo rozpočet. A je to určitý symbol, který může i do budoucna naznačovat, že tu je průhledná transparentní kolonka, do které rozhlas dává své uspořené peníze, což může v průběhu roku měnit podle toho, jak jste naznačoval: třeba při rozšiřování digitálního vysílání. Můžeme do ní získávat peníze i z jiných zdrojů, například pokud se podaří získat nějaké evropské dotace nebo pokud se povede dojednat v rámci dopravního zpravodajství spolupráci s BESIPem apod. Takové prostředky pak můžeme využít transparentně na financování digitalizace. Je to vlastně další krok, který v rámci digitalizace děláme.

Jaké byly ty předchozí? Loni jste představili koncepci digitalizace Českého rozhlasu.

Tím prvním krokem byla opravdu koncepce. Vytvořili jsme velice výživný koncepční materiál, uspořádali jsme konferenci, na které byl i DigiZone.cz, a pak jsme z toho sepsali Sedm kroků k digitalizaci. To byla teoretická příprava a dalším krokem bylo zahájení experimentálního vysílání, což je důkaz, že nejenom víme, jak to udělat, ale že to také funguje, protože pražský vysílač je už plnohodnotný a šíříme z něj finální program. V multiplexu se začínají objevovat i další služby, zejména multimediální, které budeme dál postupně nasazovat. K řešení zůstávají vlastně dvě poslední věci, a to je legislativa, abychom digitální vysílání mohli překlopit do řádného provozu a abychom na něj měli peníze. V tuto chvíli tak nepotřebujeme nic jiného než kmitočty, protože jsme schopni do určité míry a do určité doby financovat paralelní chod analogu a digitálu sami. Fond digitalizace je tedy vlastně třetí krok, určitý symbol, který je v tuto chvíli skromný, ale můžeme ho rozšiřovat, pokud bude souhlasit Dozorčí komise a Rada ČRo, a je to vlastně další bod v našem digitalizačním plánu. Když tedy navážu na tu legislativu, platit za digitální vysílače v plném výkonu, i za ten pražský, můžeme až ve chvíli, kdy si je budeme moci objednat. A to už není experimentální režim, takže na to potřebujeme přidělené kmitočty, potřebujeme na to veřejnoprávní multiplex. Podle toho, jak dlouho legislativní proces trvá, mohli bychom s tím začít nejdříve v posledním kvartálu příštího roku. To bychom teprve začali platit za digitální vysílání v Praze a rozšiřovali ho i do dalších regionů, což by tedy přišlo na řadu až v dalším roce.

Podle Marcela Procházky z Českých Radiokomunikací si rozhlas může z vlastních prostředků nyní dovolit rozšíření digitálního vysílání do Brna, Ostravy, Plzně a pokrýt dálnice, které je spojují s Prahou. Alespoň to říkal na říjnové konferenci Radiokomunikace 2015 v Pardubicích. Tohle všechno je možné v rámci vašeho stávajícího experimentu DAB?

První polovinu jste řekl správně, ale z hlediska experimentu se nemůžeme rozšiřovat dál, než už jsme. To byl i slib, který jsme před půlrokem dali při jednání s Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ), že experiment tohoto typu bude technický experiment, a ten se dělá s novými technologiemi. DAB ale není nová technologie, s tím se u nás experimentuje asi už pět let. Takže stanovisko ČTÚ k našemu záměru bylo zpočátku lehce negativní, než jsme si vyjasnili, že to je úplně jiný typ vysílání s úplně jiným výkonem vysílače a že to opravdu potřebujeme proměřit a vyzkoušet, než začneme investovat peníze a rozjíždět to v řádném provozu. Nakonec nám velice vstřícně pomohli, za což jim patří velký dík. Náš slib ČTÚ ale zněl, že pak nebudeme přicházet s požadavky na rozšiřování experimentu do dalších lokalit.

Takže mimo Prahu budete digitální vysílání rozšiřovat už za komerčních podmínek, nikoli jako experiment?

Přesně tak. On je tam totiž ještě jeden zádrhel. Dokud je to experiment, nemůžeme toto vysílání propagovat. Z čisté zodpovědnosti, protože nikde není napsáno, že tento experiment nebudeme muset vypnout.

Ano, experiment můžete provozovat rok s možností následného prodloužení o další půlrok, ale pak musí ze zákona skončit.

Ano, může se stát, že budeme nuceni po ukončení experimentu vysílání vypnout – to je ten nejčernější scénář, který doufám nenastane. A teď si představte, když uděláme masivní kampaň v Českém rozhlasu, čistě v našem vysílání, a vybídneme posluchače, aby si pořídili přijímač, naladili digitální vysílání, lidi si nakoupí rádia a my bychom jim to potom vypnuli. Nebylo by to od nás zodpovědné, a dokud to nebudeme mít jisté, což je otázka legislativy, bude digitální vysílání Českého rozhlasu probíhat jako dosud. Jinými slovy, ono by to rozšiřování experimentu moc nepomohlo, protože dokud se to nezačne komunikovat, propagovat a navigovat posluchače, že ho máme, tak to rozšiřování nemá smysl. Takže jinými slovy ano, všechno nasvědčuje tomu, že Český rozhlas by měl být schopen pokrýt v dlouhodobém měřítku až 50 procent populace, což jsou ona čtyři největší města, která jste jmenoval, a měli jsme ambici pokrýt 80 procent dálničních tahů – D1 a několika dalších. Neznáme ale ještě přesnou cenu, takže vycházíme z nějakých předběžných odhadů a nabídek. Dálnice se dokrývají sítí malých dokrývačů, kterých musí být velké množství, zatímco pro ta čtyři města se zprovozní čtyři velké vysílače, které už tam jsou. Ale čtyři města a část dálnic by rozhlas mohl pokrýt a dlouhodobě financovat z vlastního zdroje. Bylo by fajn, kdyby nám v tom někdo pomohl, ale jsme schopni ten rozjezd digitalizace udělat sami. Stačí nám to razítko.

Kmitočty ale dostanete až ve chvíli, kdy se změní zákon o Českém rozhlasu, abyste mohli mít svůj veřejnoprávní multiplex jako Česká televize.

Klíčem k tomu, abychom dostali přidělený multiplex, je legislativa. Ministerstvo kultury dostalo úkol od vlády, aby do poloviny prosince předložilo koncepci digitalizace Českého rozhlasu. A za tím účelem probíhají schůzky právě na ministerstvu kultury, kde se tato koncepce připravuje. Podle nás by hned poté, pokud vláda koncepci schválí, měla vstoupit do legislativního procesu novela, jejímž cílem by byla velice jednoduchá věc: umožnit Českému rozhlasu provozovat vlastní multiplex. Zatím to není úplně tak bezbolestné. Víte, že bezbolestná nebyla ani novela, která se týkala možnosti vstupu Českého rozhlasu Plus na VKV. Ale musím říci, že ti, co se schází na ministerstvu kultury, jsou víceméně za jedno, že by k přidělení veřejnoprávního multiplexu dojít mělo, a ministerstvo kultury se snaží vyvažovat to, aby do toho byl nějak relevantně zahrnut postoj soukromých médií, který je spíše negativní. Je to o tom, abychom našli cestu, která bude přijatelná pro obě části duálního systému. Rozhlas určitě není v roli, že by chtěl ostatním utéct, předběhnout je, získat nějakou výhodu. Rozhodně nabízíme komerčním vysílatelům spolupráci, která bude pro obě strany přijatelná, i způsob té digitalizace, který bude přijatelný. Nejdůležitější tedy je nastartovat diskusi o tom, jak by měla vypadat diginovela zákona o Českém rozhlasu.

Co vím, tak komerčním rádiím hodně vadilo, že by Český rozhlas neměl získat jen jeden multiplex pro sebe, ale prostor v dalších multiplexech pro krajská studia.

Ano, v naší koncepci je to takto popsáno, ale je to řekněme ideální podoba, kdy spravujeme jeden celoplošný veřejnoprávní multiplex. Z hlediska kmitočtové koordinace půjde o multiplex, který bude možné rozdělit pouze na Čechy a Moravu, a my musíme někam umístit i naše regionální stanice. Ono to samozřejmě lze udělat i v rámci tohoto velkého veřejnoprávního multiplexu a s tím teď také pracujeme. Díky modernímu kódování je bitový tok nižší i při super kvalitě, ale v té idealistické podobě jsme to skutečně popsali tak, že bychom měli jeden celoplošný multiplex a regionální stanice by byly v komerčních multiplexech. Ale není to nutné. Je to otázka, jak budou multiplexy vůbec zaplněné. Je to jako u televizí, nejdřív všichni chtěli místo v multiplexech, pak ty sítě byly poloprázdné a teď se pro změnu zaplnily.

Jsme tedy připraveni k dohodě, hledání kompromisu, který bude přístupný pro obě strany, a ze zkušenosti ze zahraničí je evidentní, že to bez spolupráce obou složek duálního systému nepůjde. A ještě musím říct jednu věc, kterou jsme poskytovali právě oné skupině při ministerstvu kultury. Máme rešerši, která ukazuje, že v každé zemi, ve které postupuje digitalizace rozhlasového vysílání, má veřejnoprávní médium minimálně jeden multiplex. Dokonce v Belgii jsou ty multiplexy dva nebo tři. Takže je to běžná věc a je to skoro podmínkou určité nezávislosti a jasného směřování, a proto na tom trváme, abychom multiplex měli v takové podobě, jaká je obvyklá v ostatních evropských zemích. Ale ve všem ostatním, z hlediska programové obsazenosti a třeba nějakého sdílení, poskytnutí prostoru a společných kroků s privátním sektorem, jsme určitě otevření.

Aby to nakonec nedopadlo tak, že Český rozhlas bude v digitálním vysílání osamocen… Komerční rádia se na digitalizaci tváří dost odmítavě.

Proto říkám, že chceme být partnery a spoluhráči. Na druhou stranu, nikoho do toho nutit nemůžeme. Úloha rozhlasu je podle mě rozjet digitální platformu, proto jsem mluvil o efektivitě a o základním pokrytí. Ukázat posluchačům, jak to funguje, umožnit jim, aby si regulérně koupili digitální rádio, používali ho a aby to fungovalo. Pokud bude mít digitální vysílání posluchače, určitě bude nepřehlédnutelné i pro komerční rádia.

Zpět k rozpočtu na příští rok. Podařilo by se k němu prosadit Fond digitalizace, i kdybyste se nestal prozatímním ředitelem celého rozhlasu?

Já si myslím, že ano. Je to hezká, čistá věc, jak digitalizaci transparentně ukázat. Aby koncesionáři věděli, kolik nás to stojí. Kdokoli se může zeptat, nebo říct, že utrácíme peníze koncesionářů na něco, co údajně nemá perspektivu, jak ráda říkají komerční rádia. A tady je jasně vidět, o kolik půjde peněz, a vždycky to takto může být vidět. Usiloval jsem o to už jako ředitel techniky a byli jsme ve shodě s dalšími členy managementu. Nemůžu samozřejmě mluvit za tehdejší vedení, ale myslím si, že ano, že by to touto cestou šlo.

Pokud se příští rok podaří schválit velkou novelu zákona o Českém rozhlasu, čeká vás tendr na operátora veřejnoprávního multiplexu. Promítne se to nějak do chystaného rozpočtu?

Jak jsem už říkal, není vlastně možné, že bychom začali řádně digitálně vysílat dříve než příští rok na podzim. To znamená, že teprve ve chvíli, kdy bude legislativa platná a řekne nám ano, můžeme začít soutěžit, což si vyžádá další čas. Je to spíš otázka rozpočtu pro rok 2017, ne příštího roku. Takže, jak jsem říkal, připraveni na to jsme, ale zatím je to předčasné, protože soutěžit nic nelze. Možná k tomu ještě jednu poznámku, která stojí za zvážení: nejde o tak úplně jednoduchou formu tendru typu „chci tuto službu, kdo ji nabízí?“. Je potřeba uvažovat i o nějaké strategické spolupráci, protože doba souběhu s analogem bude strašně dlouhá. A pro rozhlas hodně náročná.

Nebude to neefektivní?

No jistěže to bude neefektivní, ale to je asi úděl veřejnoprávního média. Od soukromých médií asi nemůžeme očekávat, že budou pro takto malou cílovou skupinu vysílat novou platformu. Ale pokud se někde nezačne, digitalizace se nikdy nepohne. Všude v Evropě, kde se DAB šíří, jsou těmi, kdo mu proráží cestu, veřejnoprávní média. A myslím si, že když se to udělá touto cestou, kterou jsem popisoval, tak je to i vůči koncesionářským poplatkům velice šetrné, protože se to vysílání vlastně rozšiřuje v souladu s tím, jak se může i propagovat. Není to o tom, že by se najednou postavila síť za 100 milionů a čekalo se, co bude. Je to prostě postupné propagování, postupné rozšiřování, zvyšování služeb atd. Nemyslím si tedy, že by to muselo být neefektivní, když se to bude dělat řízeně.

Je vůbec reálné, aby v tom budoucím tendru na operátora veřejnoprávního multiplexu měl šanci jiný zájemce než České Radiokomunikace? Vzhledem k tomu, že dlouhá léta se vysílá z jejich kót, z jejich věží, lidé mají natočeny antény na jejich vysílače – pokud tedy používají antény…

Je to reálné a to, co říkáte, naštěstí není pravda. Český rozhlas spolupracuje se všemi třemi existujícími operátory sítí DAB, tedy Teleko, RTI cz a Českými Radiokomunikacemi. S každým trošku jinak. S RTI cz máme jednoduché přejímání programu, protože vysílají poměrně čistě řešený multiplex, s Teleko je ta spolupráce trošku jiná, mají obrovské pokrytí a zásah po celé republice, využívají i L-band a velice flexibilně nám zařazují programy, které jsme zkoušeli. Spolupráce s nimi je dlouhodobá, Teleko je vlastně tím úplným pionýrem DABu a zrovna na vašem webu na něj často neprávem nasazují posluchači kvůli úpravám datového toku. Je potřeba si uvědomit, že to je dotovaný projekt, že to nic nevydělává a všichni můžeme být šťastni, včetně těch dvou zbývajících operátorů, že ho Tomáš Řapek rozjel a dává do něj svoje soukromé peníze. Určitě bych ho v tom chtěl podpořit. Teď nově spolupracujeme s Českými Radiokomunikacemi na experimentu v Praze, který je řekněme tou plnohodnotnou formou vysílání. České Radiokomunikace nám experiment pomohly rozjet a zajišťují jeho špičkovou technickou úroveň, za což jim patří velký dík.

Tím chci také říci, že s těmi anténami to tak není, protože všichni operátoři vysílají své multiplexy z různých vysílačů. Navíc u rádia to o anténách moc není. Pokrytí, o kterém se bavíme, je tzv. indoor-and-portable, čili se zataženou anténou. Prostě to musí hrát všude, uvnitř budov, v autech… A to jednofrekvenční sítě DAB umožňují, je to pak ale samozřejmě náročné na množství vysílačů.

Na otázku, zda má v tendru na operátora veřejnoprávního multiplexu šanci někdo jiný než České Radiokomunikace, tedy odpovídám, že určitě. Spíš je to otázka, kdo bude schopen nabídnout rozhlasu takovou službu, která umožní efektivní souběh. Protože to opravdu bude o dlouhodobém, minimálně desetiletém, ale možná i delším souběhu, kdy Český rozhlas bude muset opravdu velice šetrně zvažovat každou korunu a bude potřeba vybudovat pokrytí signálem DAB.

Takže nic není předem dáno, operátorem může být kdokoli.

Určitě není předem nic dáno, je to spíš pak na další management, který bude mít delší mandát a bude se moci rozhodovat, jak se k tomu postaví.

Zatím jsme se bavili o rozpočtu rozhlasu na příští rok a digitalizaci. Jaké další hlavní úkoly jste si stanovil na dobu svého maximálně tříměsíčního mandátu?

Další věc, která s těmi předchozími body souvisí, je plán investic. Většinou se týká obnovy vysílacích pracovišť, protože některá fungují od roku 2000 v nepřetržitém provozu, je to patnáct let a teď se bavíme o tom, že se v roce 2016 zmodernizují. Budeme měnit i přenosové vozy pro zpravodajství, což souvisí právě s Českým rozhlasem Plus. Jednou z hlavních akcí, možná nejdůležitější, bude rekonstrukce studia v Brně, kde je i velké výrobní studio, které bychom chtěli otevřít i veřejnosti. Důležité je určitě také uzavření hospodaření roku 2015, protože za hospodářský výsledek jsme zodpovědní. Čísla by měla končit na kladné nule, abychom prokázali, že řádně hospodaříme, musíme řádně uzavřít uzávěrky a všechny související věci.

Pak jsou tam rozvojové věci, tedy zejména Plusko, které se před několika týdny podruhé narodilo, čímž myslím, že začalo vysílat v širší podobě, a to jak programové, tak na VKV. Naším cílem je pokračovat v tomto rozvoji tak, aby se tento program mohl dál vyvíjet. A tím druhým rozvojovým projektem je určitě digitalizace, o které jsme se už poměrně široce bavili. A pak je to plán činnosti pro rok 2016, včetně programových priorit, což je zase jiná forma „jízdního řádu“, která musí být připravena, aby program mohl začít plánovat. Musíme zpracovat výroční zprávu Českého rozhlasu, což je taky docela velký úkol. Já jsem si do seznamu ještě přidal zdánlivě nereálný úkol – jednání s odborovou organizací a podpis kolektivní smlouvy na další rok.

Proč nereálný?

Nerealistické se mi to zdálo proto, že vyjednávání předchozího managementu byla vždycky velice zdlouhavá. Ale nakonec jsme s panem předsedou odborové organizace Jiřím Hubičkou našli poměrně jasnou řeč. Já jsem mu přesně řekl, že zaměstnance považuji za to nejcennější, co Český rozhlas má, a že i v těch třech měsících udělám maximum pro to, abychom jim mohli poděkovat a abychom v rámci našich možností pro to mohli připravit podmínky. Že nejde jen o peníze, ale i o různé další formální věci z hlediska pracovních podmínek, abychom mohli pro zaměstnance udělat maximum, ale že tam máme nějaká omezení, která jsou daná hospodařením a rozpočtem. Úplně jsme rozkryli karty, a když to pan předseda odborové organizace viděl, velice vstřícně pochopil, že není možné chtít věci, které jsou nerealistické. Shodli jsme se na přijatelném kompromisu a v pondělí jsme podepsali kolektivní smlouvu. To považuji za veliký osobní úspěch. Mám z toho radost nejenom kvůli sobě, ale i kvůli zaměstnancům. Vlastně to souvisí i s tím, co jsem si poznačil v seznamu svých úkolů jako poslední bod, byť to byl vlastně bod první, a to je stabilizovat situaci, uklidnit situaci v rozhlase uvnitř i navenek. Český rozhlas, ať už jej vede ten či onen, musí jet dál a vytvářet podmínky pro zaměstnance, aby mohli odvádět práci v té nejvyšší kvalitě. A to se zatím daří, nechci to zakřiknout. Cítím v tom velkou podporu.

Jako prozatímní ředitel asi nechystáte žádné personální změny, nicméně minulý týden jste oznámili výměnu na pozici šéfredaktora Rádia Wave. Víte o nějakých dalších personálních změnách, které by měly proběhnout za dobu vašeho mandátu?

Jak říkáte, já určitě žádné změny sám od sebe nechystám. Mé nejbližší spolupracovníky z managementu dobře znám a jsem rád, že tam jsou. Je to dobrý tým. Jak jsem říkal i zaměstnancům, kdybych si to nemyslel, nepřijal bych nominaci na prozatímního ředitele. Člověk je odkázán a je závislý na svém týmu. Pokud šlo o odchod Tomáše Turka z vedení Rádia Wave, došlo k němu po vzájemné dohodě, s veškerým poděkováním za jeho práci. Myslím si, že i Iva Jonášová, která nastupuje na jeho místo, je důstojnou náhradou, že je to věc promyšlená. Pochází zevnitř Wavu a myslím, že i stanice sama se s tím takto vypořádala. Mám na tuto změnu všeobecně pozitivní reakce. Určitě to není nějaký projev negace vůči předchozímu šéfredaktorovi. Je to prostě věc, která vyplynula z chodu tohoto rádia a kterou bylo potřeba udělat. Říkal jsem, že nechystám žádné systémové, koncepční změny, ale na druhou stranu nehodlám zakonzervovat podnik tak, jak je, a tři měsíce ho nechat zmražený. To by nedávalo smysl. Takže pokud se nějaká taková situace naskytne nebo naskytla a já se s ní ztotožním a je dobře míněná, dávám jí průchod a potvrdím ji, což byl i tento případ. Odchází také Lenka Kašová, což je vedoucí oddělení veřejných zakázek.

Souvisí to s tím, že její jméno bylo dáváno do souvislosti se zaměstnáváním Andreje Duhana, syna Petera Duhana, v Českém rozhlase, protože má jít o jeho přítelkyni?

To se mi těžko komentuje, já jsem ji k tomu odchodu nevyzval. Je to její osobní rozhodnutí a já jsem to, protože nejde o moji přímou podřízenou, pouze evidoval. Vám to říkám, protože to je jedna z pozic, které byly medializovány. Co jsem měl možnost s paní Kašovou pracovat, neměl jsem s ní problém. Myslím, že to je dobrá odbornice, a to, že chce odejít, chápu a respektuji to. O žádných dalších personálních změnách nevím a ani je neplánuji. Pokud se ale něco objeví a bude to dávat smysl, nebudu tomu bránit.

Lenka Kašová odchází z rozhlasu ke konci roku?

Ano, ke konci roku.

K personáliím ještě jednu otázku, která se týká bývalého generálního ředitele Petera Duhana. Rezignací na funkci nepřišel o zaměstnanecký poměr s Českým rozhlasem. Zůstává dál zaměstnancem, nebo ne?

Skončil i jako zaměstnanec dohodou.

Pojďme k něčemu veselejšímu. Evropská vysílací unie EBU tento týden oznámila, že jste se stal předsedou jejího poradního orgánu. Jste již několikátým představitelem ČRo, který v nedávné době získal funkci v EBU. Čím to, že je Český rozhlas v této organizaci tak úspěšný?

To je zajímavá otázka. Myslím si, že to je pro obě strany velice atraktivní symbióza, spolupráce. Protože Česká republika je přeci jenom brána do východní Evropy a přináší do té západní části nějaké nové zkušenosti, novou energii, trošku jiný pohled. Kolegy z jiných zemí to vždycky zajímá, jeví zájem o to, co se tady děje. A pro nás je to obrovský zdroj informací. Jako Český rozhlas můžeme využívat i různé programové věci. Přenosy, koncerty, sportovní události atd., ke kterým bychom se jinak velice těžko dostávali. Jako členská instituce EBU tu možnost máme. Hodně toho využívá například stanice D-dur nebo Jazz, ale i Rádio Wave. A proč jsme tak úspěšní? To se těžko komentuje. Asi jsme dobří.

Jaké výhody budou plynout pro Český rozhlas z vaší funkce předsedy poradního orgánu EBU?

Operations Council je poradní orgán EBU, který vlastně řeší všechny komerční záležitosti nebo otázky, které se netýkají vyloženě členů EBU jako takových. Veškeré strategické věci z hlediska poskytování práv k různým přenosům, zejména sportovním utkáním, včetně rozvoje technologií a marketingu, takže co to přinese Českému rozhlasu, to teprve uvidíme. Protože já vlastně na první takové zasedání v této nové roli poletím až po Novém roce. Všechno to podléhá mlčenlivosti, je to strategická věc na evropské úrovni, takže nemůžu přesně popsat, co se tam řeší, ale je to v tom duchu, jak jsem vám popsal. Podle mě je důležité, že získáme možnost tyto věci ovlivnit a získáme hlavně informace o tom, kam směřuje EBU. Operations Council má osm členů, osm zástupců různých zemí. Mít možnost tomuto orgánu předsedat je velká čest. Sám jsem na to zvědavý, až se uskuteční první pracovní setkání na začátku příštího roku. Už tento týden bude v Ženevě valné shromáždění EBU, kam se jedu také představit v této nové pozici. Tam se dozvím další informace, protože jsem zatím na začátku.

Jak to půjde časově skloubit s funkcí prozatímního ředitele Českého rozhlasu a zároveň si ponechat metodické vedení odboru techniky v ČRo?

Pokud jde o ty tři měsíce, není to problém. A třeba generální ředitel České televize je členem Executive Board EBU, což je vlastně ta nejvyšší úroveň. Takže to evidentně jde, těch setkání zase není tolik. Řada z nich se dá řešit formou telekonference, videokonference, takže skloubit to určitě půjde. Je to možná naopak vzpruha pro další práci, protože člověk získává evropský pohled na různé události. A to je někdy velmi prospěšné, když se zvednete z české kotliny, kde se všechno zdá být velkým problémem, a pak, když se na to člověk podívá z této perspektivy, se zkušenostmi, a poradí se a podebatuje s kolegy z okolí, tak najednou zjistíte, že ty věci mají úplně jiné možnosti, jiná řešení. Takže myslím, že spíš než by to bylo těžké skloubit, že je to naopak velmi ku prospěchu věci. A myslím, že zrovna Petr Dvořák je toho důkazem, že to skloubit lze a že mu to velmi pomáhá.

Takže byste to zvládal i jako řádný generální ředitel Českého rozhlasu?

To je samozřejmě hypotetická otázka. Určitě bych s touto funkcí nemohl skloubit řízení techniky, ale členství v rámci evropských orgánů nepochybně ano. Myslím si, že to je skoro součástí povinností člověka, který je ve funkci generálního ředitele, být součástí podobné profesní nadnárodní organizace. Svět i Evropa se zmenšují. Dnes jsou lidé v neustálém pohybu a uzavírat se na Vinohradské 12 a řídit budovu jen odtamtud, to už je minulé století.

Tu otázku jsem myslel jako takový oslí můstek k dotazu, zda se zúčastníte výběrového řízení na generálního ředitele Českého rozhlasu.

To je samozřejmě věc, na kterou vám v tuto chvíli určitě neodpovím, protože je to něco, co se asi dá ještě zvažovat. Ještě si nechávám pár dní na rozmyšlenou.

Zbývá vám zhruba týden do uzávěrky přihlášek.

Ano, to je pravda.

Nevylučujete to tedy.

BRAND24

Nevylučuji. Ale rozhodnutí udělám, až na to budu mít opravdu trošku víc času. Jsem nováčkem ve funkci a snažím se jí věnovat naplno jak to jen jde, aby tady po těch třech měsících po mně zůstalo něco, co bude zaznamenáníhodné a dobré. Opravdu se soustředím na tyto věci, má to pro mě nyní vyšší prioritu. Nejdůležitější pro mě v současné době je zajistit stabilní chod rozhlasu a udělat všechno pro to, aby zaměstnanci byli v klidu, mohli se soustředit na svoji práci a aby se z reproduktorů rozhlasových přijímačů linul kvalitní program.

Foto: Karel Choc, DigiZone.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serveru o digitálním vysílání DigiZone.cz a redaktorem týdeníku Reflex.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).