Hlavní navigace

Historické okénko: Československé televizní vysílače v roce 1964

7. 4. 2017
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

 Autor: České radiokomunikace
Celkem bylo v roce 1964 na území Československé socialistické republiky přes šedesát vysílačů a převáděčů, které vysílaly na devíti kanálech.

Následující řádky pocházejí z brožury nazvané Televizní technika, jejímž autorem je inženýr Juraj Valsa. Knížka vyšla v Praze roku 1964 jako 36. svazek Polytechnické knižnice, kterou ve Státním nakladatelství technické literatury vydávala Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí.

První televizní vysílač v Československu zahájil pravidelné vysílání roku 1953. Zajišťoval celkem dobrý příjem ve Středních Čechách a v některých případech i v okrajových oblastech Čech. Pak byly vybudovány podle plánu rozvoje další vysílače v Bratislavě a v Ostravě a brzy po nich i další výkonné vysílače ve zbývajících částech republiky.

Síť deseti výkonných televizních vysílačů však nezajišťuje dokonalý příjem ve všech místech členitého terénu našeho státního území. Proto bylo třeba vybudovat několik vysílačů s menším výkonem, tzv. vysílačů vykrývacích. Ty jsou budovány v oblastech, kde žije několik desítek tisíc obyvatel a kde není zajištěn dokonalý příjem žádného základního vysílače. Příkladem může být vykrývací vysílač na Petřínské věži, který pomáhal řešit obtíže, které se v Praze projevily po zahájení provozu vysílače Střední Čechy na Cukráku.

Spuštění Cukráku přineslo zhoršení příjmu v Praze.

Pro města a oblasti s několika tisíci obyvatel se stavějí televizní vysílače, kterým se říká převáděče. Jsou to vlastně retranslační stanice, které přijímají signál z nejbližšího základního vysílače a převádějí jej do jiného televizního kanálu. Blokové schéma typického převáděče se neliší od blokového schématu reléové stanice z přiloženého obrázku.

Blokové schéma směrového spoje s reléovou stanicí bez demodulace a s jedinou přeměnou kmitočtu.
Autor: SNTL

Blokové schéma směrového spoje s reléovou stanicí bez demodulace a s jedinou přeměnou kmitočtu.

Přicházející vysokofrekvenční signál (obraz i zvuk) se zesílí a v měniči kmitočtu jako celek přesune o určitý počet MHz stranou, do jiného kanálu. Výsledný signál se opět zesílí na úroveň obvykle několik desítek miliwattů a přivede na vstupní svorky vysílací antény.

BRAND24

Základní televizní vysílače v ČSSR
Vysílač Kanál OIRT Polarizace Výkon – obraz (kW) Výkon – zvuk (kW)
Střední Čechy 1 vodorovná 30 10
Severní Čechy 12 svislá 8 1,6
Východní Čechy 6 vodorovná 10 2
Jižní Čechy 2 vodorovná 10 2
Západní Čechy 10 vodorovná 10 2
Severní Morava 1 vodorovná 10 2
Jižní Morava 9 vodorovná 10 2
Západní Slovensko 2 vodorovná 10 2
Střední Slovensko 7 vodorovná 10 2
Východní Slovensko 6 svislá 10

Celkem je v ČSSR přes šedesát vysílačů a převáděčů, které vysílají na devíti kanálech. Na každém kanále pracuje proto současně větší počet vysílačů. Aby se vzájemně nerušily, bylo třeba pečlivě rozvrhnout rozdělení kanálů a rozlišit jednotlivé vysílače i polarizaci vysílané vlny (viz tabulka). Většina vysílačů vysílá vlnu s horizontální polarizací (jednotlivé prvky antény mají vodorovnou polohu). Některé vysílače však pracují se svislou polarizací.

Určitých výsledků v potlačení vzájemného rušení dvou vysílačů pracujících na témže kanálu se dosahuje i záměrným rozladěním jednoho vysílače zhruba o poloviční hodnotu kmitočtu řádků proti kmitočtu určenému normou. Přelaďuje se vysílač obrazu i zvuku. Přesnou velikost rozladění je třeba určit v konkrétním případě zkusmo tak, aby vzájemné rušení bylo co nejmenší. Tomuto zásahu se říká „offset“.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).