Následující řádky pocházejí z brožury nazvané Televizní technika, jejímž autorem je inženýr Juraj Valsa. Knížka vyšla v Praze roku 1964 jako 36. svazek Polytechnické knižnice, kterou ve Státním nakladatelství technické literatury vydávala Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí.
První televizní vysílač v Československu zahájil pravidelné vysílání roku 1953. Zajišťoval celkem dobrý příjem ve Středních Čechách a v některých případech i v okrajových oblastech Čech. Pak byly vybudovány podle plánu rozvoje další vysílače v Bratislavě a v Ostravě a brzy po nich i další výkonné vysílače ve zbývajících částech republiky.
Síť deseti výkonných televizních vysílačů však nezajišťuje dokonalý příjem ve všech místech členitého terénu našeho státního území. Proto bylo třeba vybudovat několik vysílačů s menším výkonem, tzv. vysílačů vykrývacích. Ty jsou budovány v oblastech, kde žije několik desítek tisíc obyvatel a kde není zajištěn dokonalý příjem žádného základního vysílače. Příkladem může být vykrývací vysílač na Petřínské věži, který pomáhal řešit obtíže, které se v Praze projevily po zahájení provozu vysílače Střední Čechy na Cukráku.
Pro města a oblasti s několika tisíci obyvatel se stavějí televizní vysílače, kterým se říká převáděče. Jsou to vlastně retranslační stanice, které přijímají signál z nejbližšího základního vysílače a převádějí jej do jiného televizního kanálu. Blokové schéma typického převáděče se neliší od blokového schématu reléové stanice z přiloženého obrázku.
Přicházející vysokofrekvenční signál (obraz i zvuk) se zesílí a v měniči kmitočtu jako celek přesune o určitý počet MHz stranou, do jiného kanálu. Výsledný signál se opět zesílí na úroveň obvykle několik desítek miliwattů a přivede na vstupní svorky vysílací antény.
Vysílač | Kanál OIRT | Polarizace | Výkon – obraz (kW) | Výkon – zvuk (kW) |
Střední Čechy | 1 | vodorovná | 30 | 10 |
Severní Čechy | 12 | svislá | 8 | 1,6 |
Východní Čechy | 6 | vodorovná | 10 | 2 |
Jižní Čechy | 2 | vodorovná | 10 | 2 |
Západní Čechy | 10 | vodorovná | 10 | 2 |
Severní Morava | 1 | vodorovná | 10 | 2 |
Jižní Morava | 9 | vodorovná | 10 | 2 |
Západní Slovensko | 2 | vodorovná | 10 | 2 |
Střední Slovensko | 7 | vodorovná | 10 | 2 |
Východní Slovensko | 6 | svislá | 10 | 2 |
Celkem je v ČSSR přes šedesát vysílačů a převáděčů, které vysílají na devíti kanálech. Na každém kanále pracuje proto současně větší počet vysílačů. Aby se vzájemně nerušily, bylo třeba pečlivě rozvrhnout rozdělení kanálů a rozlišit jednotlivé vysílače i polarizaci vysílané vlny (viz tabulka). Většina vysílačů vysílá vlnu s horizontální polarizací (jednotlivé prvky antény mají vodorovnou polohu). Některé vysílače však pracují se svislou polarizací.
Určitých výsledků v potlačení vzájemného rušení dvou vysílačů pracujících na témže kanálu se dosahuje i záměrným rozladěním jednoho vysílače zhruba o poloviční hodnotu kmitočtu řádků proti kmitočtu určenému normou. Přelaďuje se vysílač obrazu i zvuku. Přesnou velikost rozladění je třeba určit v konkrétním případě zkusmo tak, aby vzájemné rušení bylo co nejmenší. Tomuto zásahu se říká „offset“.