Horko červencových dní se začátkem týdne přelilo i na českou mediální scénu, konkrétně na regulátora obsahu tuzemské audiovize. Pondělní deník Blesk přinesl zprávu s titulkem „Do Číny pro rady, nebo na výlet?“, ve které informoval o asijské cestě pěti zástupců Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Přes bulvární podání a finanční spekulace se čtenář dozvěděl základní fakta: předseda RRTV Václav Žák, její místopředsedové Petr Pospíchal a Irena Ondrová a řadoví členové Daniel Novák a Eva Kantůrková jsou na devítidenní návštěvě Číny. Důvod cesty? Radní se jeli seznamovat s chodem čínských úřadů regulujících televizní a rozhlasové vysílání. Ve třech regionech měli poznat činnost jejich vysílatelů.
Kolik to stálo daňového poplatníka?
Nosným tématem článku v Blesku je cena, za kterou radní výpravu do Číny pořídili. Deník spekuluje nad milionem korun, vychází přitom z odhadů podobné mise, kterou plánovala pro čtyři zákonodárce Poslanecká sněmovna. Členové rady se vrátili právě v den vydání textu a Václav Žák pro DigiZone.cz čínskou misi přiblížil. Ve dnech 30. června až 9. července navštívila delegace RRTV na pozvání Státního úřadu pro rozhlas, televizi a film Čínskou lidovou republiku,
píše Žák.
Jak se brzy ukázalo, lokální náklady hradil hostitel, česká strana si zaplatila jenom letenky. Kdyby šlo pouze o cestu do Pekingu a zpět, zůstaly by cestovní výlohy blízko sumě 100.000 korun za celou delegaci. Ačkoli je Čína stále považovaná za exotickou zemi, zpáteční letenka do její metropole se dá i ve „vysoké sezóně“ pořídit za 21.480 korun, a to včetně nejrůznějších tax. Je otázkou, jak vyzkouší rozpočet RRTV zářijová návštěva čínských zástupců v Praze. Hostit a hradit místní výdaje by tentokrát měla Česká republika.
Jaký byl program radních v Číně?
V Pekingu delegace navštívila Čínskou centrální televizi (CCTV), Čínský centrální rozhlas a Čínský mezinárodní rozhlas. V provincii Shaanxi jednala se zástupci televize a rozhlasu, v Šanghaji se zástupci SMG, Šanghajské mediální skupiny, která sdružuje regionální i místní rozhlasy a televize,
tolik shrnutí Václava Žáka. Předseda RRTV ho dále rozšiřuje: Delegace na každé zastávce diskutovala s představiteli Státního úřadu pro tisk, rozhlas a televizi, což je přibližně partnerský orgán RRTV v podmínkách ČLR. Seznamovala je s evropským systém regulace médií prostřednictvím nezávislých regulačních orgánů. V Pekingu se delegace zajímala o stupeň otevřenosti centrálních médií ve vztahu k incidentu na náměstí Tchien-an-men.
Včerejší Lidové noviny přinesly další podrobnosti. Pod ironickým nadpisem „Radní se ‚vzdělávali‘ o médiích v Číně“ najde zájemce několik dojmů účastníků návštěvy. Udělali jsme tam velký kus práce,
cituje deník spisovatelku Evu Kantůrkovou, která hodnocení doplnila myšlenkou uspořádat v Šanghaji přehlídku českých filmů ze 60. let. Václav Žák už v pondělí pro DigiZone.cz napsal: Vzhledem k tomu, že česká kultura, a to nejen hudba, ale i filmová produkce, je mezi vzdělanějšími Číňany oblíbená, existují možnosti navázání spolupráce mezi českými tvůrci a čínskými médii. Úspěch spolupráce v oblasti médií by bezpochyby příznivě podpořil i vstup českých podnikatelů na čínský trh.
Jeho kolega a předchůdce na postu šéfregulátora Petr Pospíchal ve čtvrtečních Lidových novinách vidí přínos cesty ale velmi mlhavě: Objevily se nějaké věci, které by mohly být pro Českou republiku zajímavé, ale v těchto oblastech buď nemáme kompetence, nebo jsou od našeho zájmu vzdálené.
Pospíchal zmiňuje zajímavou technologickou stránku čínského vysílání, které se vyznačuje velkým rozšířením kabelové televize. Je to věc velmi pozoruhodná a inspirativní, ale nemohu říct, že by to tady bylo možné zavést,
soudí místopředseda RRTV a pokračuje: Dále je zajímavá ohromná produkce pořadů, které by tady provozovatelé mohli využít, ale to není na nás.
.
Václav Žák už dříve shrnul mediální současnost svého hostitele: V Číně, podobně jako v ČR, probíhá přechod na digitální vysílání. ČLR spoléhá zejména na digitální kabelovou televizi. Počet domácností připojených na kabelové vysílání je už dnes proporčně více než trojnásobný oproti situaci v ČR. V budoucnu plánují vybavit kabelovou infrastrukturou všechny vesnice, kam se bude základní signál přenášet prostřednictvím satelitů. Čína staví i pozemní digitální sítě pro rozhlas a televizi. Norma je blízká evropskému systému DVB, ale není s ním totožná.
Podle Žáka mají už dnes čínští diváci k dispozici okolo 40 programů a jenom CCTV produkuje 16 neplacených kanálů a 13 placených stanic. Další kanály jsou dílem provinčních televizí.
Česká kritika, především zprava
Hlavní vlna kritiky se na cestu mediální rady snesla v souvislosti s politickým uspořádáním Číny. Nejlidnatější zemi světa vládne komunismus a média tu patří do rukou státu. Typově podobná byla situace v Československu před rokem 1989, a tak mnozí nechápou, co vyslanci českého regulátor v Číně pohledávali. Komentář Martina Weisse „To by se v Číně nestalo“, který včera publikovaly Lidové noviny, cestu odsoudil. Náš model regulace je založený na tom, že nezávislá rada reguluje nezávislé vysilatele. Čínský model je založený na tom, že média formálně vlastní stát a o tom, o čem se mí a nesmí psát, rozhoduje stranické oddělení propagandy,
píše Weiss hned úvodem, aby věc později rozvinul: V Číně je dnes za to, že nemlčeli, vězněno 32 novinářů a 62 lidí publikujících na Internetu.
Nutno podotknout, že komentátor zdroj svých počtů neuvádí.
Nepřekvapil ani Miroslav Macek, pravidelný glosátor vlastního serveru viditelnymacek.cz. Na titul největšího pokrytectví roku může úspěšně kandidovat výlet Rady pro rozhlasové a televizní vysílání do Číny, neboť oficiálním důvodem není zajímavý výlet za cizí (naše) peníze, ale poučení o možnostech regulace vysílání,
napsal včera dřívější místopředseda ODS, z poslední doby známý spíše fackující pravicí. Macek se nad cestou zástupců RRTV dále zamýšlí: Ačkoliv, možná se mýlím a jde o skutečný důvod: nic by se socialistům nelíbilo více, než čínský model regulace názorů.
Současný místopředseda ODS a donedávna i člen poslanecké Stálé komise pro sdělovací prostředky Ivan Langer nad čínskou návštěvu RRTV kroutí hlavou: Velmi by mne zajímalo, co bylo cílem té cesty, jestli se naučit to, jak se médiím dává do pusy náhubek, nebo jak náhubek do pusy nedávat. Služební cesta regulačního orgánu do totalitního státu mi připadá vskutku hodně absurdní.
Václav Žák má pro sebe a své kolegy jednoduchou obhajobu: Návštěva probíhala v rámci ‚Protokolu o spolupráci v kulturní oblasti‘, kterou na léta 2004 – 2006 podepsal prezident Václav Klaus (čestný předseda ODS, pozn. redakce) při své návštěvě v Číně.
A co cenzura z čínského pohledu?
Zajímalo by vás, jak problém výběru a oklešťování informací vnímají samotní obyvatelé Číny? Není to úplně jednoduché, protože se místní vládě povedl úspěch v pravdě orwellovský. Když se během jednání na cenzuru někdo zeptal, tak to bylo těžko přeložitelné. Překladatelka nevěděla, co tím myslíme,
zmiňuje pro Lidové noviny Petr Pospíchal. Eva Kantůrková měla v komunikaci víc štěstí a na otázku cenzury uvádí: Na vše jsme dostali odpověď, že v Číně fungují jistá pravidla, která se v tomto mediálním světe dodržují. Například to, co se stalo se zprávou pana Kubiceho, by se v Číně stát nemohlo.
Spisovatelka dodává: Pokud jsem ale s kýmkoliv v Číně mluvila, tak mi vždy řekli, že mají určité zákony, které dodržují a že se nesvobodní necítí.
V kontrastu k československému 17. listopadu 1989 je čínský 4. červen téhož roku. Podle oficiálních čínských údajů bylo na náměstí usmrceno 500 a zraněno více než 10.000 lidí. Pekingský městský soud projednal 715 „trestných činů“ souvisejících s událostmi na náměstí Tchien-an-men. Dalších 72 osob bylo souzeno „za zvláště závažné trestné činy“. Eva Kantůrková pro Lidové noviny zmiňuje svoji zkušenost: Zeptala jsem se vysoce postaveného člověka v Pekingu na to, zda bylo zakázáno psát o výročí masakru na Tchien-an-men. On mi odpověděl, že oni všichni prožili Tchien-an-men, to je to pro ně velice bolestivá záležitost a že se s ní musí zacházet velice šetrně. Řekl, že si myslí, že se mají věci řešit do budoucna a tyto bolavé otázky nechat malinko stranou, aby nepřekážely řešení velkých věcí, které Čína prožívá. Když mi to ten člověk říkal, věřila jsem, že to ten člověk myslí naprosto poctivě a že ta odpověď je upřímná.
Uvidíme, jak se návštěva Číny pěticí českých radních projeví v činnosti RRTV. Divácky atraktivnější bude ale bezesporu celosvětová ukázka čínských mediálních možností, která proběhne za dva roky u příležitosti XXIX. Letních olympijských her v Pekingu.
