Hlavní navigace

Spokojený penzista Kučera odpovídá

6. 3. 2007
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: 115393
Minulý týden jsme na DigiZone.cz zveřejnili glosu na vystoupení bývalého poslance Miloslava Kučery (ČSSD) během sněmovního semináře o digitalizaci televizního vysílání. Kučera kritizoval nové digitální stanice za to, že dopředu nepočítaly s prodlevou u vypínání analogových kmitočtů a požadují po státu dostatečné pokrytí digitálním signálem. Byl to ale právě Kučera, kdo před šesti lety prosadil zákon s formulací o automatickém prodloužení analogových licencí Novy a Primy, jejichž kmitočty dnes blokují rozvoj digitálního vysílání.

Nebaví mě nářky pana Feniče

Samozřejmě mi nevadí, když nade mnou pláčete. Dokonce mi nevadí, že Vám po těch letech, co se známe, nestojím při potkání ani za pozdrav, ačkoliv bych věkem mohl být klidně Vaším otcem a naši generaci učili, že mladší zdraví staršího jako první. Klidně mne obviňujte z kdejakých smrtelných hříchů, třeba i z velezrady nebo ze znásilnění – myslím tím české mediální krajiny, jak se jednou vyjádřil nebožtík Pavel Dostál, budiž mu země lehká…

Miloslav Kučera

Je zbytečné vám vykládat, jak to tenkrát s tím prodlužováním licencí bylo, několikrát jsem to veřejně vysvětloval, jenže Vy byste to totiž nepochopil, především pak proto, že to pochopit nechcete. Jinak jste mne na rozdíl od ostatních špatně poslouchal. Výtku směrem k držitelům-nedržitelům poslal přede mnou už předseda RRTV Václav Žák s tím, že nemohou naříkat nad tím, když jim byznys plán nevychází. Mně jde o něco jiného. Prostě mne už nebaví týden co týden číst nářky pana Feniče nebo poslouchat ukřivděného pana Rybníčka.

Proč by měl proboha stát pro ně platit výstavbu vysílacích sítí? Proč by jim kabeláři měli povinně uvolňovat zdarma jako must carry na dva až tři roky kanály? Proč naopak nepřiznají, že oni dostali digitální licence zadarmo (pardon, za nízký správní poplatek), zatímco za prodloužení stávajících analogových licencí stát vyinkasoval tučný příjem? Zatím slyšíme do kolečka jen to, jakou pro nás připravili geniální televizi, která bude lepší, než to všechno současné, jen až bude konečně moci vysílat. Samozřejmě, až jí to stát umožní, vybuduje pro ni sítě, uvolní jí frekvence a možná snad i povinně nařídí divákům, že ji musí chtě nechtě několik hodin denně poslouchat.

Když se mi minulý čtvrtek svěřil, s jakým počítali pokrytím a sledovaností, musel jsem se jen smát nad naivitou údajně tak zkušeného člověka. Nemám rád permanentně ukřivděné, daleko víc fandím těm, kteří bez dlouhých řečí něco dokáží a pak se třeba hlásí o další nároky. Jeden příklad za všechny, ostatně nepřímo a v jiných souvislostech padl na semináři. PRIMA začínala jako „city televize“. Těch tzv. regionálních byla v té době celá řada. Některé časem přirozenou cestou zkrachovaly, jiné byly a jsou rády, že se jakž takž daří držet nad vodou, a z přiděleného času vysílaly či vysílají nezbytné minimum. Ale další měly podle mého soudu šanci stát se úspěšnými metropolitními televizemi a pokusit se expandovat stejně jako někdejší Premiéra, později Prima. Nebo jsou snad např. Brno či Ostrava přehlédnutelné lokality? Ovšem PRIMA to někam táhla, až dotáhla, ti druzí se jen vezli, případně parazitovali. Ale to teď neřešme, třeba bych vás zase rozplakal.

Z ministerstva kultury odcházím

Co se mého angažmá na ministerstvu kultury týče, můžete být bez obav. Jako spokojený penzista mám totiž termínovanou smlouvu a nový pan ministr mi již sdělil, že mi ji neprodlouží, takže moje původně poradenská mise, ke které si mne přizval ministr Jandák, tam v nejbližších dnech končí. Jako investigativní žurnalista byste mohl vědět, že jsem už téměř rok byl na postu tajemníka náměstkyně ministra, která řídila sekci D, tedy církve a církevní politiku. Ovlivňovat přípravu mediálních zákonů pobytem na ministerstvu jsem nemohl. Platí tam poměrně přísná hierarchizace a specializace. Paní náměstkyně Smolíková by Vám jistě ráda potvrdila, že jsem se na připravované mediální legislativě nepodílel ani minutou a ani čárkou textu. Ale máte pravdu, jistě vás příště něčím překvapím, zatím jsem si potřebné cestičky vždycky dokázal nalézt.

A že jsem spokojený penzista? Počítejte se mnou. Nohy mne zatím unesou. Hlava zatím stále ještě celkem obstojně myslí. Zuby (bez těch několika málo chybějících) mám všechny svoje. Stolici mám pravidelnou, spím bez prášků na spaní a ani na svůj intimní život si nemohu stěžovat. Tolik fyzicky jako základ pro dobrou psychiku. Za pětašedesát let života (slavil jsem v neděli) jsem se dopracoval k docela slušnému důchodu. Občas si lidé, kteří si váží mé práce, u mne objednají nějakou tu zakázku, takže mám i na skromnou, leč příjemnou dovolenou. Manželka se uživí sama, tři syny mám relativně úspěšné, vzdělané a na místech, která se jim líbí. Bydlet mám kde, stačí mi průměrně velký byt na malém sídlišťátku plný nádherných knih a cédéček, dokonce i auto nižší střední třídy mne zatím bez problémů dováží tam, kam potřebuji.

BRAND24

Něco mám na stará kolena na vkladní knížce a moje životní pojistka umožní rodině, až nastane ten čas, mne důstojně pohřbít a ještě zbude na smuteční hostinu. Tak co si přát víc? Víte co, abyste věděl, proč mohu být spokojeným penzistou, pošlu vám svoje CV (doc, 79 kB). Když se tak podívám po svém pestrém životě, určitě stál za to navzdory některým obdobím, kdy jsem také poznal, co to je žít z ruky do úst a spát na zemi. Tak už se smiřte s tím, že se občas motám na nějakých těch mediálních seminářích, že mne tu tam bere někdo vážně a že se holt budeme někdy potkávat. Z národů ač jsme různých… dnes spíše názorů ač jsme různých.

Perex a mezititulky doplnila redakce

Souhlasíte s Miloslavem Kučerou?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).