Hlavní navigace

Mimořádné vysílání na ČT 24? Jde spustit do 30 minut, říká šéfka speciálů

14. 12. 2010
Doba čtení: 16 minut

Sdílet

 Autor: 115393
Jak rychle dokáže zareagovat zpravodajský kanál ČT 24 na mimořádnou událost, z níž chce nabídnout kontinuální zpravodajství? Podle zástupkyně šéfredaktora pro nová média a speciální vysílání Pavlíny Kvapilové je to otázka půl hodiny. Televize však musí mít k dispozici první obrázky z místa události, zpravodaje v regionu, kterého se informace týká, a moderátora speciálního vysílání. Letošní rok byl na mimořádná vysílání ČT 24 velmi bohatý, ten příští zatím nic podobného nevěstí. „Stát se ale může cokoli, vždyť povodně nebo pád polského prezidentského speciálu jsme také nečekali,“ říká Kvapilová v rozhovoru pro DigiZone.cz.

Letošní rok byl plný mimořádných událostí, ke kterým ČT 24 připravila řadu speciálních projektů. Příští rok ale tak převratný nebude. Nemají být žádné volby, nepřijede Obama ani Medveděv. Nepovede to k nižší sledovanosti ČT 24, kterou letos táhly hlavně speciály?

Ano, táhly. Byla to pro nás nečekaná „čísla“. Lidé si ČT 24 bezpečně našli, když se něco velkého dělo. A s námi to mohli v přímém přenosu prožít. Co je ale důležité, získali jsme během nich zcela jistě i řadu nových diváků, kteří se od té doby vracejí. A to v denním rytmu. A kvalitní denní zpravodajství musí být základem. Všichni na ČT 24, redakční i realizační složky, pro to nepřetržitě dělají maximum. Vezměte si, že letos v říjnu si ČT 24 pustilo průměrně každý den aspoň na tři minuty 1,301 milionu lidí, v roce 2008 byl pro vaši představu průměr 531 tisíc.

Když budeme k sobě přísní a nároční a nebudeme se samolibě kochat sami sebou, nemám o ČT 24 strach. Pokusím-li se o predikci pro rok 2011: čekám, že velkou roli sehraje lednový přesun oblíbených Událostí v regionech z ČT 1 na ČT 24. To se podle mě podepíše pozitivně na celkových výsledcích ČT 24. Ty jsou v evropském kontextu mezi nejlepšími, když srovnáváme podíly na daném trhu. I tak si myslím, že ještě tu nějaký prostor máme. Nerada bych působila příliš optimisticky, ale z dosavadní dynamiky soudím, že pětiprocentního celodenního podílu na trhu bychom mohli v roce 2011 dosahovat celkem pravidelně.

Pavlína Kvapilová - 1

Takže nevadí, že se nerýsují žádná mimořádná vysílání?

Letošní rok byl natolik výjimečný, že jsem podobný za posledních patnáct let v médiích snad nezažila. Takovou kumulaci opravdu nepamatuji. My jsme operativně dělali, co bylo v našich silách. Ono to dnes vypadá, že se v roce 2011 nic moc zásadního nemá dít, ale život asi přinese i mnoho nečekaného. Budeme doufat, že ne tak krutého jako letos.

Jako třeba povodně.

Ano, nebo pád polského vládního speciálu s prezidentem u Smolenska. Já si pro sebe dělím speciály ČT 24 na dvě kategorie: plánované a neplánované. Často vysíláme na hraně možností ČT 24, to staré zázemí samozřejmě potřebujeme zmodernizovat. Na všechno jsme nicméně připraveni. Během posledních let se zdokonalilo know-how týmu ČT 24. Dokážeme zareagovat, záleží na dané situaci, ale mimořádné vysílání umíme spustit přibližně během půl hodiny. Chyby se můžou stát v takové rychlosti a objemu informací, ale jedno z našich hlavních přikázání musí být: dělejme všechno proto, aby nebyly.

Na to jsem se chtěl zeptat. Co všechno potřebujete mít k dispozici, abyste mohli spustit neplánované mimořádné zpravodajství? Pamatuji se, že při pádu polského prezidentského letounu u Smolenska to trvalo něco přes hodinu, než jste zahájili živé mimořádné vysílání. Moderování jste se ujala přímo vy. To bylo asi provizorní řešení, že?

V tu chvíli nejrychlejší. Hned vysvětlím. Byla to jedna z infarktových situací, protože se to stalo v době, které jsme pak říkali „brutální týden“. Byl to ten týden, kdy se odehrál narychlo oznámený summit Medveděv – Obama v Praze, a všichni jsme byli už tak po třídenním speciálu dost vyčerpaní. Pražský summit totiž také nebyl plánovaný moc dlouho dopředu. Dozvěděli jsme se o něm jen několik dní předem.

Ano, Evropská vysílací unie (EBU) si od vás objednávala na poslední chvíli signál pro další veřejnoprávní televize v Evropě i ve světě.

Je to tak. Byl to dost velký záběr pro celou stanici. Navíc se to dělo v době, když už běžel náš obří předvolební projekt „Supervolební rok na ČT 24“. Na sobotu onoho týdne jsme k tomu ještě měli v diáři už dlouho předtím speciál k intronizaci nového pražského arcibiskupa Dominika Duky. Dělali jsme na něm s Václavem Moravcem a režisérem Markem Strakou, což je taková naše klasická sehraná sestava pro speciály. V televizi jsme byli od rána, začínali jsme v devět hodin. Někdy mezi půl desátou a desátou začaly chodit první informace o nehodě polského prezidenta. Shodou okolností to bylo v sobotu dopoledne, kdy je u nás logicky méně početná sestava, protože je přece jenom víkend.

Jak jste reagovali?

V tu chvíli jsem přenechala intronizační speciál režisérovi, který přibližně věděl, co se v něm má dít, a plně jsem se věnovala této nehodě. V tu chvíli zapracovala časová náhoda. Intronizační speciál se vysílal souběžně na ČT 2 a ČT 24 a část od 10 do 12 – mši z katedrály – zabezpečovali kolegové z ČT 2. Pak to mělo být zase na nás. Já měla tedy 2 hodiny času, než se sjedou do televize další lidi. Rychle jsme se spojili s editorem zpráv, který zabezpečoval první informace a já jsem začala hledat moderátora. Václav byl na střeše Arcibiskupského paláce, a tam jsme ho museli nechat pro ČT 2. Nedařilo se sehnat nikoho, kdo by mohl hned dorazit. S tehdejším šéfredaktorem Michalem Petrovem jsme se tedy radši dohodli po telefonu, že stáhneme Jakuba Železného z Pražského hradu, kde pracoval na intronizačním speciálu. No a než dojel na Kavčí hory, začala jsem moderovat mimořádný speciál na ČT 24. Nic jiného nám v tu chvíli prostě nezbylo, bylo to nejpraktičtější řešení. Rozpojili jsme ČT 2 a ČT 24 – na každé té stanici šel jeden speciál – a pokud jde o pád letadla, díky úsilí všech jsme nakonec byli s mimořádným kontinuálním vysíláním rychlejší než CNN.

Dočasně jste tedy zaskakovala.

Ano, protože jsem byla ještě trochu učesaná z předchozího dne, kdy jsem také moderovala. Jenom jsem na sebe hodila sako. Rozhodli jsme se, že speciál jen otevřu a potom předám moderování Jakubovi. Pak jsem zase běžela dodělat tu intronizaci – kolegové už se o vše postarali. Bylo neuvěřitelné, kolik lidí se nakonec zmobilizovalo a dorazili jak jen to šlo. Martin Řezníček, Veronika Linková, Angelika Bazalová, Tomáš Šponar… a tak bych mohla pokračovat. Někteří napříč profesemi přijeli sami od sebe, prostě hned nasedli do auta a valili na Kavčí hory, ještě než jsme všechny stihli obvolat, což samo o sobě říká hodně o ČT 24. Mnoho lidí to má v sobě prostě takto „zakódované“.

Když to tedy shrneme, pokud by v tuto chvíli spadlo letadlo s americkým prezidentem, co by se dělo v zákulisí ČT 24 a kdy by se divák dočkal mimořádného vysílání?

Hlavně nic takového nepřivolávejte! Úplně první praktické úkony dělá přítomný denní editor a lidé kolem něj. Pak záleží na tom, kdo je zrovna v budově. Pokud je tam šéfredaktor, svolá relevantní lidi a začne s nimi na bleskové poradě řešit co a jak. Když je zrovna venku, řeší to ti, kdo jsou v práci, po telefonické dohodě s ním, případně ředitelem. Nově by v tomto mělo pomoct i znovuzavedení pozice šéfeditorů, kteří teď nastoupili. Dáme tomu základní tvar, rozhodne se, kdo bude moderovat. A všechno se dá do pohybu. Editoři a asistenti volají, zahraniční redakce by sháněla první záběry, produkce zařizuje přivezení hostů, přeskupí se redaktorské síly, technika dělá co může.

Kdyby se to stalo opravdu teď, tedy v pondělí dopoledne, vysílali bychom asi ze Studia 6 (tedy pokud by se nerekonstruovalo, jako se to děje nyní). Zkrátka veškerá pozornost se upře k dané věci. Dá se předpokládat, že by toto mimořádné vysílání rozjel dopolední moderátor. Usnadnilo by nám to trochu práci. Další by už vymýšleli, co bude následovat v poledne, odpoledne a tak dál. Letos ovšem polské letadlo spadlo v sobotu dopoledne a totéž platí o začátku srpnových povodní. To byla taky sobota. Navíc v létě, kdy byla spousta lidí na dovolené nebo někde mimo Prahu. Proto obojí byla dost velká zatěžkávací zkouška.

V jaký okamžik by začalo toto vysílání?

Já sama mám takové pravidlo, že bychom měli být schopni pokrýt alespoň tak deset minut v kuse – a měli bychom mít k dispozici kromě moderátora alespoň tři elementy, které se dají odehrát a opakovat, rozvíjet: u pádu letadla to byl to byl náš zpravodaj Miroslav Karas, který podal obdivuhodný výkon, první obrázky z místa nehody a vstupy pohotového kolegy Bohumila Vostala, který seděl u počítače a hledal nejnovější informace z agentur a světových médií. A podobně u těch povodní: přijel okamžitě šéfredaktor Karel Novák, bylo to jen pár dní po jeho návratu do této funkce. Ujal se toho velmi energicky. Editoval Luboš Rosí, já jsem přijela o trochu později. Moderovaly nejdříve zprávařky. K dispozici byli naši reportéři nejdřív po telefonu, pak první přenosový vůz, přibývaly obrázky, kolegové z redakce počasí opakovaně chodili do studia, následovaly telefonáty se starosty, ministry…pak už se to zkrátka rozjede.

Moderátor musí být ve střehu, editor a režisér mu říkají do ucha, co bude další krok, vše se tvoří v reálném čase. Takto se to na sebe nabaluje, v zákulisí je obrovský šrumec. Většinou to jde rychle, projevuje se zkušenost editorů, jejich kontakty. Je vidět, že lidé z ČT 24 už v takových situacích netápou a vědí, na koho se obrátit. Bavíme se sice o mimořádných situacích, ale kdybychom si vzali klasické odpolední Studio ČT 24, to také není žádná legrace. Bývá naplánováno většinou tak z poloviny, editor vysílání skládá podle toho, co se zrovna děje. Denní editoři ČT 24 jsou na podobné situace bezvadně vytrénovaní. Vědí, jak na to.

U povodní jste používali jako zdroj informací sociální sítě. Dá se jim ale věřit?

Je to tak. Zrovna v případě povodní byli cenným zdrojem a obrovskou pomocí i sami naši diváci, jen přes víkend se jich přidalo na naši facebookovou stránku asi 20 tisíc. Poslali na čtyři tisíce fotek a tisíc videí. To vše vzniklo spontánně na základě potřeby. Prostě jsme chtěli být co nejužitečnější a použili jsme k tomu nástroj, který jsme měli během mžiku k dispozici. Interaktivita a spolutvorba se stala nedílnou součástí všech našich speciálů. Postupně se učíme, ale tato obousměrnost přinesla naší práci skutečně úplně jiný nový rozměr. Spojení televize a sociálních sítí má veliký potenciál i rizika, vše je ale otázka inteligentního použití.

Na leden příštího roku jste naplánovali dva speciály ČT 24, které budou připravené dopředu. Nejsou to ale jen speciály pro speciály, abyste měli nějaké mimořádné vysílání?

Ne, tak to není. Jak jsem říkala, máme plánované a neplánované speciály. Z dosavadní zkušenosti a na základě ohlasů od diváků víme, že takovéto projekty mají svůj smysl. Plánovaný speciál vidím jako něco, co má svoji přidanou hodnotu. Když ho srovnáme s běžným vysíláním ČT 24, musí tam být něco navíc, něco co by se v denním provozu prostě nestihlo. Máme na to víc času, lze to lépe promyslet, natočit analytičtější materiály, sehnat hosty, kteří nejsou k mání každý den…Lednové speciály jsme si nevymysleli proto, že se nudíme. Pokud jde o Planetu Zemi 2011, tento projekt vznikl z komunikace s diváky. Vycházeli jsme z ohlasů na více intelektuálně laděné díly interaktivního pořadu Hydepark.

Pavlína Kvapilová - 3

Diváci si o takový speciál přímo řekli?

Naši diváci se přes veškerou frustraci hodně zajímají o politiku, dívají se na politiky, protože jsou to oni, kdo nastavují pravidla pro náš každodenní život. Ale v tomto v mnoha směrech transformačním roce, roce změn, je cítit poptávka i po tom, abychom šli ještě hlouběji do všech dějů. Vnímají, že spousta věcí je možná jinak, než se jim celé roky předkládalo. Mnozí jsou dezorientovaní, hroutí se staré jistoty, vyplouvá na povrch, co bylo dlouho skryto. V této atmosféře jsme se rozhodli udělat nějakou takovou velkou celovečerní debatu. Aby to mělo smysl, musíme jí dát prostor několika hodin, aby se tyto otázky mohly probrat detailně. U normálního zpravodajství se pracuje s mediální zkratkou a není možné se tomu takto věnovat. Neděláme to tedy proto, abychom vyprodukovali nějaký sáhodlouhý pořad a zaplácli jím vysílací schéma, ale abychom umožnili důkladnější a hlubší debatu, zastavili se a podívali se na to trochu jinou optikou.

Nepatří debata o stavu planety Země tematicky spíš na program ČT 2? A nebudete s Dvojkou na tomto speciálu spolupracovat?

ČT 24 vidím jako ideální platformu, měli bychom být mediálním lídrem pokud jde o podobné debaty podle mého soudu. O to se tedy 11. ledna ve 20 hodin pokusíme. Nemyslím si, že by tento speciál patřil na Dvojku. Pořád to je debata o tom, co se děje, kde jsme a kam směřujeme. O nás. O nás všech na této planetě v době totální globální popletenosti. O tom, jestli jsme schopni identifikovat ty problémy posledních let správně, chopit se jich dlouhodobě udržitelně nebo jestli se jen něco nezáplatuje a jestli rizika obsažená v současných „řešeních“ se nám časem v plné intenzitě nevymstí. Odrazíme se tedy od finanční a ekonomické krize, ale chceme se zamyslet nad stavem této společnosti, nad našimi hodnotami, zvyky, které možná budeme nuceni hodně přednastavit – pokud si nebudeme ochotni některé věci přiznat včas. Nad politikou v době silně mediální. Nad konzumem, popkulturou, nad tím, čemu vlastně věříme.

Na tomto speciálu budete spolupracovat s National Geographic, což je program, který má rozhodně blíž k ČT 2 než k ČT 24. Proto jste se ptal na spolupráci s Dvojkou.

Spolupráce s National Geographic vznikla tak, že jsme uvažovali i nad vizuální stránkou. Kolegu Michala Řeháka napadlo, že National Geographic Channel má spoustu materiálů, které se váží k celé planetě. Oslovili jsme je, zda by je to zajímalo a zda by případně mohli participovat nějakými svými záběry. Odpověděli nám velmi rychle a souhlasili. Protože jde o televizní záležitost, nechceme vizuální stránku zanedbat.

Co z toho bude mít National Geographic?

Uvedeme na obrazovce, že s námi na tom speciálu spolupracovali.

Takže se na ČT 24 objeví jejich logo?

Ano.

Dalším speciálem, který odstartujete v lednu, bude čtyřdílný cyklus Moje drahé Česko. Jak jste na něj přišli?

Tak tohle je věc, která se samozřejmě úplně bezprostředně týká provozu domácností našich diváků. A v době krize se stala otázka, kolik peněz je na co potřeba, pro mnohé ještě palčivější. Na ČT 24 často makroekonomicky analyzujeme, ale v tomto seriálu chceme jít blíž divákům a podívat se, co to znamená přeloženo do praktického počítání u nákupního košíku v obchodech, na tržnicích či v supermarketech. Reflektujeme také fakt, že zboží v Česku je často dražší než v zahraničí. Chtěli bychom vyrazit do terénu, srovnávat, popsat trendy.

Budete tento speciál nějak propagovat na ostatních programech České televize? Jde o téma, které zajímá většinového diváka, takže by určitě oslovilo publikum ČT 1.

Chtěli bychom. Vedeme mezi kanály docela intenzivní debatu o tzv. cross-promu. Poslední měsíce to vypadá docela dobře. V ČT funguje projektový tým Marketing 2011, kam občas chodím za ČT 24 a jeho prostřednictvím jsme v kontaktu s ostatními programy. Diskutujeme tam o tom, do jaké míry se můžou jednotlivé kanály navzájem podporovat.

Nějakou těsnější spolupráci na konkrétních pořadech neplánujete?

Zatím ne. Spíš jsme si řekli, že se budeme navzájem víc promovat. Myslím si, že je důležité, aby si každý program ČT zachovával svoji tvář a úkol. Jsem zastáncem toho, že by ČT 24 měla pokračovat v tom, co nastavila v posledních letech, tedy v jasné vyprofilovanosti. V posledních letech se ukázalo, že pokud zvolíte takovou cestu, nemusí to nutně znamenat, že se odsunete na okraj televizního trhu. Naopak si myslím, že tato vyprofilovanost přináší jasnou čitelnost pro diváka, který je přesycen směsí digitálních programů a může v nich tápat.

Diváci vědí, co od vás můžou čekat, na druhou stranu nikdy nebudete masovým programem jako třeba ČT 1.

Ale je u nás jasné, proč si nás lidi vyhledávají, máme svoji tvář a strukturu. Vědí, že když se děje něco mimořádného, klasická struktura se sice zboří, ale pořád vědí, proč k nám jdou a pro co. Některá média se podle mne takového jasného vyhranění bojí. Příběh ČT 24 ale ukázal, že celoplošný čistě zpravodajský program může přinést obrovský počet diváků. Nedělali jsme ho tak, že bychom se snažili podbízet, a dávali na něj nějaké komerční prvky. Naopak jsme se snažili při všech rezervách, které máme, držet kvality a možná pro někoho trošku paradoxně – ono to zafungovalo víc, než kdybychom šli cestou líbivosti. Což je skvělá zpráva.

Když už jsme u Českého rozhlasu, nepřipravuje ČT 24 nějaký společný projekt se zpravodajským Rádiem Česko?

Pokud vím, tak zatím ne. Viděli jsme se sice letos s prozatímním ředitelem Petrem Duhanem, ale nemluvili jsme o tom. Rozhlas je ve fázi, kdy se čeká, až bude zvolen řádný generální ředitel. Pak se o tom případně jistě může diskutovat, Česká televize a Český rozhlas jsou přirození partneři.

Pavlína Kvapilová - 2

Pojďme přímo k vám. Není mi úplně jasné, jaké máte uvnitř ČT postavení. Jste zástupkyní šéfredaktora ČT 24 a zároveň zástupkyní šéfa divize Nových médií, kterou vede bývalý ředitel zpravodajství ČT Milan Fridrich?

Zatím ne. Jsem zástupkyně šéfredaktora ČT 24 pro nová média a speciální projekty. Tuto funkci mám od letošního léta, kdy vedení ČT 24 převzali Roman Bradáč a Karel Novák. Chtěla jsem dál spolupracovat s Milanem Fridrichem, který vedl ČT 24 před nimi, protože ho znám patnáct let, mám velký respekt k tomu, kam dokázal ČT 24 posunout a vyhovujeme mi jeho manažerská buldočí povaha, se kterou je schopen prorazit nové cesty. Proto jsem se s ním chtěla podílet na vývoji Nových médií uvnitř ČT. Nicméně Roman Bradáč a Karel Novák mě tehdy požádali, abych prozatím ještě zůstala na ČT 24.

„Prozatím“ znamená, že to je jen dočasné?

Ano, dohodli jsme se tehdy, že časem přejdu plně pod Milana do divize Nových médií, ale do té doby zatím zůstanu styčným důstojníkem mezi ČT 24 a Novými médii. Jak dlouho to bude trvat, zatím nevím. Musíme se ještě všichni sejít a definitivně dohodnout. Každopádně i po odchodu do Nových médií bych zřejmě ještě nějakou dobu nadále moderovala Hyde Park. Postupem času bych ale byla ráda, kdyby ho někdo převzal.

A co by bylo se speciálními projekty ČT 24?

To je právě to, co musíme ještě také vyřešit.

ČT 24 hojně využívá sociální sítě na internetu a videoportál YouTube. Nebojíte se, že vás napadnou internetové společnosti, které poskytují stejné služby, že zvýhodňujete konkrétní hráče na trhu?

Samozřejmě jsme se touto otázkou seriózně zabývali. Jako i jinde to řeší. Hodně jsme o tom diskutovali s kolegy z ostatních evropských veřejnoprávních médií na letošní EBU Social Media & News Master Class v Ženevě a v Londýně na BBC Academy. Přistoupili jsme k tomu velmi podobně jako většina z nich. Co se týká sociálních sítí, dominují dvě: Facebook a Twitter. A my vycházíme z počtu uživatelů. Zkrátka jim jdeme vstříc – a jdeme tam, kde jich je nejvíc. Jak známo, Twitter není v Česku zdaleka tak populární jako Facebook a proto jsme vrhli většinu energie k Facebooku.

Když má být komunikace kvalitní, rychlá, operativní, musíte se tomu také pořádně věnovat. Je to neustálá péče. Stojí to v každodenním provozu hodně sil u tak velké instituce. My jsme se snažili zatím s minimálním personálním zázemím o maximum. Doufám, že v rámci divize Nová média budeme moct přibrat několik lidí a rozvinout na úrovni celé ČT to, co už si odzkoušela ČT24 se svými 38 000 fanoušků na své facebookové stránce. Bereme to jako zdroj informací, zpětné vazby, jako technický prostředek, jak se dostat blíž k lidem. Jak ještě více zkvalitnit veřejnou službu, protože přináší onen prvek obousměrnosti, který posouvá celý vztah televize-divák někam úplně jinam. Tedy pokud se to dělá dobře.

Když se zaměříme na videoslužby, ČT 24 využívá YouTube, ale na českém trhu má stejné postavení i domácí služba Stream.cz. Tu ale ve vysílání opomíjíte.

BRAND24

S videi je trošku jiná situace než se sociálními sítěmi. Sociální sítě jsou mimo nás, ty my nemáme – ale je tam komunikační prostředí s mnoha prvky, které nám dávají jasnou přidanou hodnotu za extrémně nízkých nákladů ve srovnání s obrovskou efektivitou. Pokud jde o videa, my máme své iVysílání, svůj video obsah na internetu. V tom se situace dost liší. Vím, že Milan Fridrich o tom vede v současné době diskuse. Ale na výsledek si budete muset ještě chvíli počkat. Ostatně divize Nová média se po přechodné přípravné fázi naplno rozjede teprve 1. ledna.

Foto: archiv ČT a Ivana Dvorská, DigiZone.cz

Jakou známkou byste ohodnotili mimořádná vysílání ČT 24?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).