Analogovým televizím, těm je hej
Přeloženo do televizního žargonu, zásadní dilema zní: mají nejprve vzniknout televize, kterými bude možné naplnit nově vznikající multiplexy, nebo digitální sítě s celostátním pokrytím, v nichž by tyto televize mohly začít vysílat? Obojí je dost ošemetné. Operátoři multiplexů se právem čertí, že nemá smysl budovat síť s jednou nebo dvěma televizemi, do které by zbytek programů přistoupil až ve chvíli, kdy bude mít zajímavé pokrytí. Jenže vžijte se do kůže nově vznikající televize, která začíná vysílat pro nějakých 30, 40 nebo 50 procent populace. A to ještě v době, kdy většina této populace může přijímat televizi i analogově, takže ji nic nenutí k tomu, aby si pořídila set-top-box.
Analogovým programům je v tomto ohledu hej. Snad s výjimkou ČT 2 je všechny čeká mnohaměsíční období souběžného analogového i digitálního vysílání, vládou schválený harmonogram digitalizace jim navíc garantuje zachování stejného pokrytí v jakékoli fázi přechodu z analogového na digitální vysílání. Takže jim může být také naprosto jedno, zda zrovna jejich multiplex bude v první fázi zasahovat signálem třeba jen třetinu obyvatel České republiky. Zbytek si je tak jako tak naladí analogově. To novým digitálním programům nehrozí. Není tedy divu, že čekají, jak se situace vyvrbí, a chtějí po provozovatelích multiplexů rychlejší expanzi do dalších regionů.
Ale kdo to zaplatí?
Otázkou zůstává, kdo takové rychlé rozšiřování multiplexů zaplatí. Původně to měly být právě televize jako klienti operátorů digitálních sítí. Jenže pokud se některé televize rozhodnou raději počkat na lepší pokrytí, budou si muset operátoři multiplexů najít jiné finanční zdroje. Buď rozvoj sítě zadotují z vlastního jmění, nebo si na něj půjčí. Anebo začnou tlačit na zákonodárce, aby změnili zákon: když si televize, které na to mají nárok, stále ještě nepožádaly o licenci pro celoplošné zemské digitální vysílání (žádný termín je k tomu netlačí), ať mohou v multiplexech déle vysílat převzaté programy z kabelu nebo satelitu, anebo ještě lépe, ať se televizní trh otevře všem dalším zájemcům dříve, než to dovoluje dnešní zákon, tj. v roce 2012.
Takové hlasy se ozývají stále častěji a nové digitální televize by kvůli nim měly zbystřit pozornost. Může se totiž stát, že svoji vyčkávací strategii přeženou, zkrátka překombinují, a na jejich místo nastoupí někdo jiný. Týká se to hlavně televize Febio a dětské TV Pohoda, dvou projektů, které mají problémy s financováním a zatím ani nedokáží s určitostí říct, kdy si alespoň zažádají o vydání tzv. kompenzační licence. Když by na to přišlo, k nervózním operátorům multiplexů se může přidat televize Nova, které by se také náramně hodilo obsadit svými programy celý jeden multiplex. Ostatně, Nova o tom už vyjednávala s Českými Radiokomunikacemi, ale současný zákon jí nedovoluje pozemní cestou šířit více než dva programy.
Polovičaté řešení
Nějaké řešení se alespoň pro první dva multiplexy našlo: Veřejnoprávní jednička je jasná, její obsah tvoří programy České televize a Českého rozhlasu. O dost horší to bylo s obsazením multiplexu 2, ale jen do doby, než si Prima spočítala, že pokud chce v digitální éře dosáhnout stejného pokrytí jako Nova a ještě k tomu zahajovat digitální vysílání ve stejných termínech a regionech jako ona, nepůjde to jinak než ve společné digitální síti s Novou. A tak se Prima přesunula z multiplexu 3 do multiplexu 2, kde se od ledna objeví i nová televize Barrandov, a společně s bonusovými programy Novy a Primy tuto síť spolehlivě zaplní. Jenže pak zbývají ještě další dva multiplexy, s horším pokrytím a s ještě horšími vyhlídkami na solventní klienty.
Například multiplex 3: tomu zbývá z televizí, které mají řádné oprávnění pro celoplošné zemské digitální vysílání, pouze zpravodajský kanál Z1. Hudební televize Óčko sice slibuje, že si o stejnou licenci zažádá začátkem příštího roku, ale zkrátka ji ještě nemá. Public TV, která v tomto multiplexu také vysílá, tuto licenci podle stávajícího zákona ani získat nemůže, tedy ne dříve než v roce 2012. Křesťanská televize Noe jakbysmet, ale ta neměla peníze ani na vysílání v multiplexu 3 mimo Prahu, takže s ní operátor vůbec nemůže počítat. Platnou licenci má ještě programová síť regionálních televizí TV 7, kterou tvoří studia RTA. Sama RTA má také nárok na kompenzační licenci pro celoplošné zemské digitální vysílání, ale ještě si o ni nepožádala.
A co multiplex 4?
Ještě větší otazník visí nad obsazením tajemného multiplexu 4, provozovaného Telefónikou O2. O tom víme jen to, že má 1. listopadu odstartovat v Ostravě. Ale s jakým obsahem? Z televizí, které mají nárok na licenci pro pozemní digitální vysílání, ale ještě si o ni nepožádaly, zůstává tedy RTA, Óčko, TV Pohoda, Febio TV a druhý bonusový program Primy. Ale věřit v to, že si všichni o tuto licenci skutečně požádají a začnou vysílat, by mohl opravdu jen největší optimista. Zatím to spíš vypadá na těžký souboj o jakž takž finančně zajištěnou hrstku digitálních mohykánů, a zbytek programových pozic obsadí buď programy převzaté z kabelu a satelitu, kterým se ale takové vysílání v nejistotě, že kdykoli může přijít někdo s platnou licencí pro DVB-T a vyšoupnout je z multiplexu ven, vůbec nevyplatí, a nebo stávající televize ve vysokém rozlišení obrazu.
Takže nakonec by Nova skutečně mohla obsadit celý jeden multiplex, ale formou několika pozic v různých digitálních sítích. Pokud by ale chtěla pozemní cestou vysílat v HD kvalitě, narazí na jeden podstatný problém: podle Technického plánu přechodu má jeden multiplex obsahovat minimálně čtyři televizní programy. Multiplex, kde by vysílala jedna televize v HD kvalitě a zbytek ve standardním rozlišení, by tuto podmínku splnil jedině za použití kompresního standardu MPEG-4, čímž by se stal pro drtivou většinu diváků zemské digitální televize nesledovatelný.
