Schvalování v ČT trvá měsíce. Na Streamu to trvá maximálně týdny.
Kancelář Blaník je nejlepší investigativní pořad na českém televizním trhu. Zachycuje jeden případ pana Blaníka za druhým. Se svým týmem odborníků dokáže vyřešit jakýkoliv problém českých politiků i oligarchů.
Stálo mi za to podívat se na několik dílů a hodlám ve sledování cyklu pokračovat, i když o něm již nebudu psát. Protože je to neskutečně vtipné, jakkoliv občas i smutné ve své pravdivosti.
Například v epizodě Prověrka pro kancléře zjišťuje pozadí toho, proč pan kancléř stále nemá prověrku na bezpečnostní utajení. Jednak je to kvůli kontaktům na Rusy a jednak kvůli jeho úchyláctví v souvislosti s milenkami. V Mynářově sexuálním hledáčku uvízla i paní Bohdalová. Nakonec se sekretářce Lence z kanceláře Blaník podařilo zajistit, že celá ruská mafie popře kontakty s Mynářem za vyjádření české vlády o tom, že sankce proti Rusku jsou špatná věc.
V epizodě Prostě Krnda se dozvídáme, že Krnda je úplně v prdeli. Sedí na radnici a nic neříká… Nikdy nic nikde neřekla. Kancelář Blaník ale objeví, že paní primátorka mluvit umí. Polepí Prahu billboardy s ní a s nápisem: Prostě jsem primátorka. Blaník zruší pražskou památkovou zónu, jinak by tam nešlo billboardy věšet, a přestaví celou Prahu, že ji Plečnik nepozná.
V Soukromých státních rezervách jde o v Německu uloženou naftu, ale především o státní rezervy másla, které se dají státu výhodně prodat a pak od něj ještě výhodněji odkoupit. Stojí za tím sekretářka Lenka.
V dílu Motol, konečná stanice se diváci dozvědí, proč na letiště nevede metro a proč se stále nedaří dokončit tunel Blanka. Někdo si může myslet, že todle přece nemůže projít. Ale Tonda Blaník má odpověď: “Ty mě nebudeš vykládat, co jde v týdle zemi stavět za veřejný prachy.” A tak je možné si připít na nejdražší stanici metra v dějinách. A na metro pro sysly. A na to, že rychlodráha na letiště se staví.
Ve Svatém Blaníku se Antonín Blaník zblázní a pod vlivem snů o Václavu Havlovi vykřikne: “Láska a tlustý ponožky musejí zvítězit nad lží a nenávistí.” Vzpamatuje se až pod vlivem Václava Klause, který mu ve snu sdělí: “Přišel jsem vás vytáhnout z bahna pravdoláskařství.”
V Naší Vaší televizi kancelář zajišťuje panu Kellnerovi koupi ČT. Za takových okolností je nejprve třeba jmenovat správného ředitele – Dvořáka, poté zničit program ČT – nasrat lidi. Televize musí vysílat úplné blbosti. Psát to nesmějí scénáristi, protože to by se riskovalo, že to bude dobrý. A tak vzniká nová Zpívá celá rodina, Sanitka 3 a Neviditelní – geniální název pro televizi. Poté je třeba, aby prodej ČT byl v politickém zájmu. Je nutno dodávat zpravodajství a publicistice špínu na politiky. Arzenál na Babiše i Zemana. Ty sračky z první ruky. Tak, aby se naštvali (nasrali) nejen diváci, ale i politici. A Zeman žádá zrušení koncesionářských poplatků. PPF vstupuje do ČT a ta vysílá o Kellnerovi jen samé superlativy. Blaník to zařídil.
Andrej je evidentně kamarád Tondy. V Biobašovi řeší Blaník to, aby lidé žrali sračky, které jim nechutnají. Blaník navrhuje řešení – řepka. To už Andrej dělá. Blaník zkouší rozdíly mezi normálním jídlem a ekologickým jídlem. Chutná to stejně. Takže stačí změnit obal. Přijít na lákavý název, přidat k tomu písničku. Dnes jsou oblíbená tradiční jídla od babičky. Co je jednoduššího? Nemusí se lhát. Stačí akorát šišlat. Vzniknou jídla a nápoje od babišky. A optimistická píseň – o vodnících, čertech, vílách… Agrofertu a Babišce…
Samozřejmě, že to není seriál investigativní publicistiky. Tu dělá třeba pan Klíma. Je to v současné době nejzábavnější zábavný – satirický pořad, na nějž je možné se podívat v ČR. Jenže ta satira mnohdy odhaluje pravdu. To neuvěřitelné propojení mezi politiky, podnikateli, zloději, lobisty, těmi, kdo stojí v pozadí a všechno to řídí. Způsobují neskutečné škody českému státu a národu a smějí se nám za zády. Takže vlastně by se dalo mluvit o investigativní satiře, využívající dokonale stávající události, skandály a také existující články z novin.
Fakt je, že v žádné z tzv. velkých televizí se dnes neodvažují dělat si otevřenou legraci z našich politiků a dalších škůdců země. A že to za to mnohdy stojí.
Poznámka na závěr – v Kanceláři Blaník se mluví hodně sprostě. Podobně jako v české verzi seriálu Kancl na ČT. Jenže, kupodivu, tady to nevadí. Tady to není trapné a nechutné jako v ČT. Rozdíl je prostě v tom, jak se vulgarity, v jakém kontextu, použijí. V Kanceláři Blaník to nevadí, naopak, podtrhuje to ironický humor zesměšňující českou scénu. Prostě, když dva dělají totéž, vůbec to nemusí být totéž.
Hodně odvahy a humoru přeju tvůrcům cyklu do dalších pokračování a těším se na slibovaný díl o objevení Peroutkova článku “Hitler je gentleman”.
