Hlavní navigace

Jiřina Köppelová: Weby Primy chtějí přes zajímavá témata přitáhnout lidi k televizi

10. 12. 2013
Doba čtení: 21 minut

Sdílet

Šéfka obsahu internetových portálů Primy v rozhovoru pro DigiZone.cz vysvětluje strategii, díky níž iPrima během jediného roku zněkolikanásobila svoji návštěvnost a nadále roste

Prima zažila celkem schizofrenní podzim z hlediska programových novinek. V televizi se jim příliš nedařilo, zatímco na internetu lámaly rekordy. Typickým příkladem jsou VyVolení, u kterých jste zaznamenali rekord v počtu spuštěných videí, kdežto sledovanost téhle reality show na Primě byla podprůměrná. Co tomu říkáte, očekávali jste takový vývoj?

Myslím si, že to neúspěch nebyl. Způsob, jakým jsme celý projekt pojali, byl na místní poměry revoluční. VyVolení byli určeni pro jinou cílovou skupinu, než na jakou je zaměřen hlavní kanál Primy. Zásah, kterého televize dosáhla, je tedy úspěchem, protože oslovila jiné publikum než dosud. Dokonce se mi nezdají špatná ani oficiální čísla sledovanosti. Doba se strašně změnila, dnes už neexistují žádné velké runy. Nevím, zda jste viděl nedávnou televizní diskusi s Václavem Bělohradským, který se vyjadřoval k politické situaci. Řekl v ní, že končí doba velkých politických stran a začíná něco jako kaleidoskop. Opravdu jdeme do větší segmentace, i v médiích, a nejdůležitější je dostat jeden obsah k lidem různými kanály.

To je sice pravda, ale úspěch VyVolených na internetu se vám nezúročí v reklamních ziscích tolik, jako kdyby byli stejně úspěšní v televizi.

To je otázka na někoho jiného, na obchodní oddělení. Jde o to, jakým způsobem se pořad prodává, jakým způsobem se komunikuje. A upřímně: bez televize by úspěch VyVolených na internetu taky nebyl takový. Jsou to spojené nádoby…

Na to zareaguji vašimi vlastními slovy z doby, kdy se čtvrtá řada VyVolených teprve chystala: pochvalovala jste si, že můžete na internetu diváky dopředu seznámit s jednotlivými soutěžícími a jejich příběhy, a umožníte tak televiznímu pořadu lepší start.

To je pravda.

A to se povedlo?

Myslím, že nakonec ano. Jenom to naskočilo později, ale povedlo se. Já si dokonce myslím, že nebýt internetu a diskusí k pořadu na Facebooku, měla by televize start VyVolených těžší. Díky tomu, že touhle reality show lidé začali svým způsobem žít už mnohem dřív, měli daleko větší chuť sledovat, jakým způsobem ji komunikuje televize, jak ji zpracovává, jaké scénky si vybrala nebo nevybrala, a hodně o tom diskutovali. Vznikla z toho úžasná věc – lidi v jednu chvíli sledovali televizi, dívali se na živé streamy na internetu a ještě přitom diskutovali na sociálních sítích. A dokonce ne na jediné, ale na vícero. To všechno dělali v jednom okamžiku, což je na tomto formátu úžasné a fenomenální – že to vůbec umožňuje.

Je otázka, zda to byli skutečně ti samí lidé, protože generální ředitel Primy Martin Konrád na nedávném Foru Media prohlásil, že internetoví diváci VyVolených nejsou úplně ti samí jako ti televizní.

To nejsou, ale to si neodporuje. Pořád existuje určitá množina lidí, a na to máme výzkum, kteří se dívají na televizi, a druhá skupina, která ten samý obsah konzumuje na internetu. Průnik mezi nimi poměrně je malý, jde opravdu jen o rozšíření zásahu, jeden a ten samý obsah konzumují lidé tam i tam. Ale najdou se i tací, kteří ho doopravdy porovnávají.

To ale asi nebude typický divák.

To určitě ne, přesto ale mezi těmito skupinami existuje určitý průnik. Když pak sledujete diskuse na sociálních sítích, vidíte, že jsou lidé, kteří VyVolené konzumovali podobným způsobem, jako my, kteří jsme na nich pracovali: tedy že se dívali jak na televizi, tak na živé streamy na internetu i na to, jakým způsobem o soutěži komunikuje Prima na sociálních sítích, co říkají lidé, kteří komentáře čtou.

Nebylo to tak, že lidé, kteří se dívali na živé streamy z vily VyVolených na internetu, už neměli potřebu sledovat sestřihy v televizi, které nemusely být zase až tak zajímavé?

Vy máte čas na to, abyste neustále sledoval streamy z vily? Lidé, kteří ten čas a chuť měli a mohli je sledovat, stream skutečně sledovali, a byl to úžasný zážitek, protože z toho vyplynulo něco jako sociální studie. Skutečně vás to chytne, sledujete charaktery lidí, jak se postupně obnažují. Tuhle proměnu uvidíte jenom ve streamu. Něco jiného jsou pak příběhy, které se hrají v televizi. Ty jsou zpracované naprosto jiným způsobem, takže si oba přístupy vůbec vzájemně neodporují. Ale fakt je, že lidí, kteří VyVolené sledovali neustále, také nebylo mnoho. Většina si streamy pustila jen občas.

VyVolení nejsou jediným podzimním formátem Primy, který slaví úspěch spíš na internetu než v televizi. Ani dva nové pořady Zdeňka Pohlreicha – Už dost, šéfe! a Česko vaří s Pohlreichem živě – nejsou tak sledované jako dřív, jak to s nimi vypadá na internetu? Šéf Primy Online Daniel Grunt mi nedávno říkal, že do doby, než jste spustili letošní VyVolené, byly pořady s Pohlreichem vždycky nejúspěšnějším obsahem vašich webů.

U nás teď bude jakékoli lámání rekordů těžké. Všechny je budeme porovnávat s VyVolenými a těch čísel se nedá lehce dosáhnout.

Spíš mi jde o porovnání výkonu webů v době, kdy se vysílaly předchozí premiérové řady Ano, šéfe! a další pořady se Zdeňkem Pohlreichem.

Ono se to taky špatně srovnává, protože dřívější weby Primy byly navržené jinak. Zgruntu jsme je předělali, je na nich vidět rok práce, takže by šlo o porovnávání jablek s hruškami. To, co bylo před rokem, se diametrálně liší od toho, co máme teď. A není to jenom obsahem, ale i tím, jak jsou webové stránky koncipované a jak s obsahem dále pracujeme. Dříve se prostě připravil PR článek typu „bude se vysílat“ a lidi se pak chodili na web podívat na ušlou epizodu pořadu a přehráli si ji. Dnes máme několik tematických webů – například stránky o vaření Prima Fresh, kde uveřejňujeme nejen recepty, ale i reportáže a podobně. Navštívili jsme třeba restaurace, které Zdeněk Pohlreich navštívil v pořadu Ano, šéfe! i v pořadu Už dost, šéfe! Do restaurací, kde Prima natáčela, jsme jezdili až následně a ptali znovu jsme jejich majitele a personál oslovovali. Měli jsme tedy další obsah navíc. Tím pádem je úplně logické, že nám roste návštěvnost, ale je to díky práci, kterou jsme na tom odvedli, a ne jenom díky samotnému televiznímu pořadu. Je to tedy nesrovnatelné s tím, jak to fungovalo dřív, protože přístup ke zpracování obsahu se úplně změnil.

Snažili jste se nové pořady Zdeňka Pohlreicha umisťovat spíš na nový web Prima Fresh, který se věnuje primárně vaření, nebo i na další stránky?

Neexistuje nic primárního, existuje pouze to, jakým způsobem obsah komunikujete. Pokud jde o televizní pořad, jde samozřejmě na hlavní stránku iPrimy, což je vlastně superhomepage televize. Tam jde všechno o tom, co se týká televizní podoby. Ale mě to zajímá dál: takže my částečně z jiného úhlu, pro jinou cílovou skupinu, komunikujeme to samé téma na Prima Fresh a zpracováváme to jiným způsobem. V pořadu Česko vaří s Pohlreichem živě se objevují celebrity, tím pádem je to vhodné téma i pro Primu Style. A bavíme se o vaření s celebritami a uchopíme ten samý obsah pro jinou cílovou skupinu a jiným způsobem. Nedá se tedy vůbec mluvit o tom, že je něco primární. Všechno je svým způsobem důležité, a opět se to skládá to kaleidoskopu.

A ten jeden obsah tedy zpracovávají různí redaktoři?

Jasně. Možná bude nejlepší vysvětlit, jak je naše redakce uspořádaná, protože na tom je to nejlépe vidět. Existuje skupinka lidí, není jich moc, kteří se vysloveně starají o televizní věci, mají na starosti iPrimu jako takovou.

Když jich není moc, znamená to kolik?

Čtyři lidi, ale ne každý je na plný úvazek. Velí tomu jedna šéfeditorka, pod ní je redaktor, který má na starosti Primu Cool, a musí se navzájem vykrývat při obstarávání webu velké Primy. Na poloviční úvazek máme redaktorku, která se stará o web Primy love, a ta opět spolupracuje i s velkou Primou, a další studentku na poloviční úvazek, která jim vypomáhá. Takže jde o čtyři lidi, kteří pracují na webové prezentaci tří hlavních kanálů: Prima, Prima CoolPrima love.

A kde je Prima Zoom?

Tu máme zvlášť. Zoom je trošku jiný. Jeho web je magazínového typu, kdežto předchozí tři weby jsou vysloveně o televizních pořadech. U stránek Primy, Primy Cool a Primy love není jiný obsah než televizní, kdežto u Primy Zoom se kombinuje obsah z televize s naším vlastním obsahem, který si sami vytváříme. Proto existuje samostatně. S weby ostatních televizních kanálů je samozřejmě propojený a spolupracuje s nimi, ale jinak jsou od sebe odděleny. Pak máme ještě samostatně vytvořené weby, které pracují s obsahem částečně televizním, ale jenom s tím, který k nim patří tematicky, a vytvářejí si hlavně vlastní obsah. To proto, abychom zasáhli lidi, kteří primárně nekonzumují televizi, ale konzumují dané téma. Tím pádem se k nám dostávají odněkud jinud.

A můžou se dostat možná i k televizi.

Přesně tak. Ale pro mě nejdůležitější, aby se dostali k tomu tématu, protože přes téma, přes příběh, přes emoci se vlastně pak dostanou i k tomu, že si pustí televizi. Je to ta nejlepší cesta, musí vás to zaujmout, musí vás to bavit. A pak za tím jdete. Nestačí jenom oznámení.

Necelí čtyři lidé tedy spravují televizní weby Primy, kolik lidí máte na ty ostatní?

Každý další web má jednoho člověka.

To se tedy všichni musí docela slušně napracovat.

Ano. Výjimkou je Prima Style. Prima Zoom má svého redaktora, který se stará o všechno, Prima Ženy má také jedinou redaktorku, to samé Prima Fresh.

A když ten jeden redaktor vypadne, co se pak děje s jeho webem?

Zaskočí za něj ten, kdo dělá tematicky nejbližší web. A to myslím bez legrace, tak to u nás opravdu funguje.

Takže pak dělá dva weby najednou?

Ano, a je to potom docela těžké, ale my si různě vypomáháme. Každý web má navíc určitý minimální rozpočet na externisty, kteří nám nárazově dodávají obsah. V nich je určitá rezerva. Máme tedy v záloze lidi, kteří nám vypomohou ve chvíli, kdy jde do tuhého, někdo je dlouhodobě nemocný nebo musí jet na stáž. To se stalo třeba u Primy Zoom, když jeho editor Tomáš Karlík jel na tři týdny do Afriky, kde nabíral reportáže. Po tuto dobu web spravoval někdo jiný. Existuje výjimka u Primy Style, jehož redakci tvoří čtyři lidé. Vedoucí editor a tři editoři, kteří se pohybují v terénu a vytvářejí obsah. To je vlastně náš nejnáročnější web. A pak k nám ještě patří lidé, kteří dělají vizuální část webů. Ty, co jsem jmenovala dosud, jsou píšící novináři.

A těch je tedy celkem kolik?

Celkem 14 lidí. A máme ještě „podpůrnou“ část, která doplňuje textový obsah obrázky, především videem. Skupinu lidí, kteří pro všechny naše weby vytvářejí video obsah. To jsou dva kluci, kteří jsou multieditoři a umí všechno: natáčet, stříhat, ozvučit, fotografovat, atd.

Takže kromě vlastního televizního obsahu a hrubých materiálů od Primy si vytváříte ještě vlastní, unikátní video obsah?

Přesně tak, a to je dokonce to nejlepší, co můžeme dělat. Je to ta nejzajímavější nadstavba, kterou uživatelé oceňují, a přidaná hodnota, kterou můžete na našich webech najít. Samozřejmě také pracujeme s věcmi, které proběhly v televizi a my z nich děláme takové The Best Of, což je hodně populární a lidi to baví. S tím se také dobře pracuje.

Trošku jsme zamluvili využívání externistů pro plnění obsahu vašich webů. Jak takové lidi vybíráte? Jsou to lidé, kteří jsou v daném oboru známí, máte nějaká pravidla, podle kterých je vybíráte?

Jediným pravidlem je, že musejí umět psát. V minulosti bylo velkou slabinou internetu, že byl považován za jakýsi přívěsek k tradičním médiím a panoval všeobecný názor, že to tak stačí. To už dnes v žádném případě neplatí. Prošla jsem si klasickou žurnalistikou, zaměstnávala jsem opravdu dobré novináře. A na internetu potřebuji ještě lepší.

Je pravda, že text, který novinář odevzdá v tištěném titulu, může nakonec vypadat úplně jinak, protože s ním můžou ještě zapracovat editoři, změnit titulek, atd.

Ale u internetu potřebujete někoho, kdo umí sám napsat výborný headline, titulek. A to je novinářská práce jako poleno, musíte zaujmout třeba čtyřmi slovy. Není to jednoduché, tito lidé opravdu musí umět své řemeslo. Potřebuji dobré novináře.

Ohledně titulků jsem na vás měl otázku, kterou jsem si schovávat na závěr našeho rozhovoru, ale zeptám se tedy už nyní: nesmrskává se ona novinářská práce na internetu právě jen na dobrý titulek a používání klíčových slov, která se hodí pro vyhledávače? Prostě aby člověk kliknul, a na dalším obsahu zase tolik nezáleží?

Záleží na tom, pro koho ten obsah děláte. Je úplně jasné, že internetové médium je úplně jiné než tiskové – nejde o překlápění obsahů, tuto kapitolu máme snad už za sebou. Tisková média mají nabízet texty, na které se mohu soustředit a které si mohu v klidu přečíst, jsou poměrně komplikované a složité. Také si je můžete prohlížet, mají krásné velké fotky, což internet nikdy nenabídne. Internet je o skenování obsahu, to znamená, že tam jsou rychlé informace bez diskuse, ale můžou tam být i docela slušné a obsáhlé texty, ke kterým se ale musí přistupovat jiným způsobem než v tisku. A jsou určeny jen pro určitou část cílové skupiny, u nás třeba typicky pro návštěvníky webu Prima Zoom. Tam bychom asi nechtěli novinařinu typu výstižného titulku, co nejbulvárnějšího, v kombinaci s žádným textem. 

Novinařina podle mě není jenom o titulku nebo délce textu, o perexech… Novinařina je o tom, aby člověk dokázal dobře zpracovat obsah pro cílovou skupinu, kterou chce zasáhnout. Člověk, který umí výborně psát bulvár, je pro mě hvězda hvězd. Když to opravdu umí, dokáže udělat nádherný headline. A na druhé straně lidé, kteří dokážou napsat úžasné články třeba o krakatici a vy máte při jejich čtení pocit, že jste nikdy nic lepšího na to téma nečetl, jsou taky super. Jsou to mistři ve svém oboru, každý ten člověk je jiným typem novináře, ale pořád to je novinář a musí umět novinářské řemeslo.

Jak obsáhlý článek na internetu je podle vás pro čtenáře ještě snesitelný?

Tuto otázku nesnáším, je nesmyslná. Záleží na tom, co zpracováváte, jakým způsobem to zpracováváte, co do toho všechno dáváte.

Dejme tomu u Primy Zoom, kde asi bude cílová skupina čtenářů, která bude přístupnější rozsáhlejším materiálům.

Nemám ráda hodnocení článků podle toho, zda jsou dlouhé nebo krátké. To je prostě pitomost, protože internetový obsah není jenom o čtení. Je to o interaktivnosti, o tom, že tam nějakým způsobem máte požitek navíc. Není to prostě jenom čtení.

Takže jde o to zpříjemnit uživateli konzumaci rozsáhlejšího obsahu?

Není to o zpříjemnění, ale o doplnění informace. To noviny nemají. V nich se můžu podívat na obrázek, ale na internetu si k tomu přece můžu pustit video. Mě na internetu hodně baví, že když si najdu nějaké téma, mám u něj odkazy, takže vlastně automaticky přecházím dál, a vlastně mě to vede. A práci s tématem tak rozvíjím, takže můžu číst nekonečně dlouhý text.

Můžete i vkládat dokumenty a související texty odjinud…

Přesně tak. A když vám to editor webu dokáže takhle naservírovat, tu linku rozvíjení příběhu, je podle mě mistr svého oboru. Tisk takovou možnost mít nikdy nebude. Na internetu mohu číst nekonečně dlouhé texty, v novinách ne. Ale čtu je jiným způsobem, dostávám informace vícero smysly. V tisku to vlastně vnímám najednou, kdežto na internetu jdu postupně, tam se to rozvíjí. To je krása.

Kde hledáte autory pro takové texty? A kde interní zaměstnance? Většina lidí přišla do Primy Online z internetové divize vydavatelství Sanoma, včetně jeho šéfa Daniela Grunta…

To je všeobecná představa, která přetrvává v oboru, ale není tak úplně pravda. Někteří lidé naopak přešli do Sanomy a teprve potom šli dál. To, co tenkrát udělal Daniel Grunt, že začal chápat internet jako zdroj dobře zpracovávaného původního obsahu, bylo v té době nesmírně osvícené. Dokázal sáhnout po novinářích z printu, kteří uměli řemeslo a měli chuť se podívat na obsah jiným způsobem, což internet umožňuje. Tím pádem jsme nabrali lidi z tisku, ale někteří přišli i z internetu. Například web Prima love má editorku, která pracovala jenom na internetu.

Daniel Grunt mi říkal, že je pro něj výhodnější nabrat lidi z tisku, kteří umí psát a internetovou žurnalistiku se doučí, než někoho zběhlého v internetu složitě učit psát.

Přesně tak, opačně to nefunguje. V tištěných médiích pořád platí, že novináři musí umět řemeslo. Je úžasné využít to v internetu, protože potřebujeme lidi, kteří umí psát. Jenom jim ukážete, že se na zpracování obsahu je třeba podívat jinak. Sama jsem toho příkladem. Bylo pro mě strašně osvěžující přejít na internet, v printu jsem pracovala už mnoho let. Myslím si, že jsem v té době vyzkoušela všechno, co se dalo.

Jaké to pro vás vlastně bylo přejít od tisku k internetu? A jak k tomu došlo?

Z printu jsem odešla v roce 2010. Daniel Grunt mi nabídl přejít na internet…

To je poměrně nedávno…

Ano, je to nedávno.

Dlouhá léta jste byla šéfredaktorkou časopisu Vlasta.

Ano, vedla jsem redakci Vlasty, pak jsem byla publisherka dalších titulů. Print jsem opouštěla z této pozice, vlastně jsem už šéfredaktorkou Vlasty nebyla.

V době, kdy jste vedla Vlastu, jste už nějakým způsobem řešila internet?

A víte, že ne? Ale chtěla jsem ho řešit. Už v té době jsem moc chtěla mít internetovou nohu k Vlastě. A věděla jsem, že jako člověk, který dělá print, ji sama dělat nemůžu. Chtěla jsem mít šéfredaktora pro internet, jímž bych ale nebyla já sama. Věděla jsem, že člověk z tištěného média musí získat s internetem nejprve zkušenost, musí jím projít, bez toho to nejde. A pak se může do printu třeba zase vrátit. Pro mě to byla ta největší škola, protože když jsem odešla z printu a začala dělat internet, najednou jsem pochopila, jak se má v dnešní době dělat tisk. Škola internetu mě zaučila přizpůsobit print internetu. Vždycky se říká, že žádné médium nástupem nového mediatypu nezanikne, jenom se musí přizpůsobit tomu novému. A o tom to je, print se zatím nedokáže internetu úplně přizpůsobit a pořád ho bere jenom jako soupeře. To je hloupost. Kanibalismus mezi těmito typy médií neexistuje, je to jenom o tom, jakým způsobem se dělají.

Prima před časem měla také vlastní printová média, později se jich vzdala. Šlo o Mladý svět a Recepty prima nápadů. Neuvažuje teď o něčem podobném?

Historii printů pod hlavičkou Primy neznám a k případnému obnovení vydávání tištěných titulů vám také nic nepovím.

Takže o tom uvažujete?

Vůbec ne! (smích) Já o tom nic nevím.

Že byste mohli využít tu masu obsahu, kterou generujete pro specializované weby, i jinak.

Mě ohromně baví celé to kolečko print – online – televize. To je fakt nádhera.

Rozhovor jsme začali VyVolenými, jak moc vás tyto mimořádné projekty, mezi které patří i Talent, v internetovém oddělení Primy vyčerpávají?

Strašně moc, ani o tom nemluvte.

Kolik lidí na ně vyčleňujete?

V rámci našeho týmu, který tvoří 14 nebo 15 lidí, bychom byli schopni pokrýt i Talent. Na tom pracovali lidé z Primy love a Prima Cool, jezdili na živé přenosy a dělali z nich reportáže. Ale VyVolení byli něco navíc, to se s interními silami zvládnout nedalo, takže jsme najímali nové lidi. Ale jenom na to období, kdy se tento pořad vysílal, tedy dočasně. Byla to práce čtyřiadvacet hodin denně online.

X-Factor už zvládnete zase jen s interními zaměstnanci?

Nevím, nemůžeme to komentovat.

Daniel Grunt mi v nedávném rozhovoru řekl, že budete příští rok spouštět nové tematické weby. Asi mi neřeknete, o co půjde, ale naznačoval mi, že v této souvislosti se chystáte přijímat i nové lidi. Už víte, jak moc se bude vaše oddělení rozšiřovat?

Nevím, jestli o tom úplně můžu mluvit, ale rozhodně služby, které se budou rozvíjet a které jsou naplánované na příští rok a o kterých já vím, nejsou kapacitně příliš namáhavé. Tedy alespoň ty, které spustíme velice brzy a záhy. Základní redakce, ty obsahové, které pracují na obsahu magazínového typu, což je něco jiného než zpravodajství, máme jakž takž hotové. Dojde u nich sice k určitému rozšiřování, ale ne v řádu desítek lidí. To v žádném případě. Pořád ale ještě existují nevytěžené oblasti, které jsou potenciálně výborné pro obchod.

Povídejte.

Ono to vychází ze zaměření televize jako takové.

Takže budete vycházet z cílových skupin televizních kanálů FTV Prima. Je tam dostatečné velké publikum?

Podle mě je tam hodně potenciálních uživatelů, navíc televizní obsah nám hodně pomáhá. Za prvé zlevňuje obsah jako takový, což v dnešní době není vůbec zanedbatelná záležitost, a za druhé spojujeme síly s televizí a lépe se to pak prodává. Všechno je o ekonomickém modelu.

Jak moc vás překvapil odchod šéfa videotéky Prima Play Pavla Kohouta do České televize, kde nahradil Pavlínu Kvapilovou ve funkci výkonného ředitele divize Nová média?

Nepřekvapilo mě to.

Prima Play ještě spadá pod vás coby šéfku internetového obsahu Primy, nebo existuje vedle vás a spadá přímo pod Daniela Grunta?

Prima Play je hodně technická záležitost a část spravují lidé, kteří jsou v technickém oddělení Primy Online. Nechci, aby to vypadalo, že jde o méně důležitý kus internetové divize Primy. U internetu není nic méně důležitého, existuje tam silná součinnost. Ale jsou tam rutinnější věci, které vycházejí z technického řešení, a to dělají kluci z technické části našeho oddělení. Ti mi nepodléhají, jsou pod technickým ředitelem, což byl Pavel Kohout. Teď budeme mít na této pozici někoho nového. Prima Play je ale do budoucna zase dalším nástrojem, s nímž můžeme hrozně hezky pracovat, takže určitě částečně pod redakce přejde – homepage a její jednotlivé části jsou totiž manuálně ovladatelné a nám to dává obrovskou výhodu zvýraznit některé věci, dávat k nim články, prostě s nimi víc pracovat. To je určitě práce pro přístí rok nebo do budoucna, určitě na ní zapracujeme, ale v součinnosti s kolegy z technické části Primy Online.

Když se podíváte, jak na internetu postupují jiné televize, především Nova a ČT…

Všichni to dělají skvěle (smích).

To jsem nechtěl slyšet. Zajímá mě, jestli u nich nevidíte nějakou inspiraci, jak něco u vás dělat jinak než dosud? Nebo je vaše cesta nejlepší?

Rozhodně nechci říkat, že naše cesta je nejlepší, ale je jiná. Je hodně novátorská. Jsem za to Primě hrozně vděčná, že se toho nebojí. Což je mimo jiné právě příklad VyVolených: to je tak přelomová věc, která je zatím strašně nedoceněná… I to, že televize vůbec měla odvahu ji tímto způsobem udělat. Jde o světový model, který je běžný, ale ani ve světě ještě není tak úplně propracovaný, a tady si to Prima dovolila udělat. Dokázala obstát, nabídnout dvěma typům konzumentů tentýž obsah, což je prostě úžasné. Nebála se údajné kanibalizace, protože k ničemu takovému nedochází, když se to dělá správně. Prima je podle mě v internetu o krok napřed, když přemýšlí tímto způsobem.

To je zajímavé, že ještě nedávno byla Prima na internetu oproti jiným televizím minimálně o krok pozadu… Ale zpátky k otázce na internetové aktivity konkurenčních televizí. U Novy je už jasné, že bude internet omezovat, zruší i některé tematické weby a propouští část zaměstnanců internetové divize. Bude to pro vás výhoda? Sáhnete po některých tématech, jimž se Nova na internetu přestane věnovat, nebo po lidech, co tam budou končit?

Nijak na tom nezávisíme. Ubíráme se v myšlení jinou cestou. Konkurence si vážím, protože hrozně dobře vím, co je za tím práce. Způsob, jakým to dělají, je jejich volba, a tím pádem jsou to i jejich „následky“. Na Primě postupujeme jinak, takže pokud konkurence něco zruší nebo ne, mě tak úplně netrápí. Pro mě je zajímavé, jaké možnosti mi nabízí Prima, že nám neurčuje hranice, co smíme a nesmíme dělat s obsahem. Ale pokud někomu něco závidím, tak České televizi sport, protože na internetu ho dělají úžasně.

Sport je na Primě sprosté slovo, ne? Tedy kromě Ligy mistrů…

Když si uvědomíte, jakým způsobem měla ČT zpracovanou minulou olympiádu, byla to nádhera. To bylo blaho, to by se mi taky líbilo.

Z internetového oddělení Novy odchází poměrně dost lidí. Sáhnete po někom?

Uvidíme. Taky nemusí být volné místo.

U České televize není na internetu dobře zpracovaný jenom sport, ale i zpravodajství. Prima nedávno spustila projekt Divácké zprávy. Nakolik se na něm podílí právě internetové oddělení Primy, respektive Prima Online?

To není otázka na mě, ale spíš na Daniela Grunta. Budu ráda, když se ho na to zeptáte, protože Daniel řeší s redakcí zpravodajství Primy i způsob, jak se to bude provádět technicky, celou jejich platformu. My v tuto chvíli Diváckým zprávám děláme vlastně jen propagaci.

To se docela divím, protože Divácké zprávy generují docela dost unikátního obsahu přímo od uživatelů…

Určitě, ale zatím to je opravdu jen na začátku a jde to hodně za zpravodajstvím Primy, je to v jejich režii. Uvidí se, jak se to časem propojí.

A uvažuje internetové oddělení Primy o větším využívání obsahu, který budou generovat právě uživatelé? Že by to nešlo přes televizi jako u Diváckých zpráv, ale přímo přes weby Primy Online?

No jasně.

Takže se dočkáme nějakého podobného projektu třeba už příští rok?

Osobně si myslím, že to, co Prima předvedla v tomto roce, je oproti tomu, co teprve chystáme, málo. A nemyslím to v kvantitě, ono půjde hodně o kvalitu a zpracování. Nebude tak důležité, jak extrémně je to nabubřelé, velké a kolik to má lidí. Je důležité, jakým směrem se vydáme.

A co je vaším vytouženým cílem?

BRAND24

Nejde jenom o to vydělat co nejvíc peněz, mít co nejvíc reálných uživatelů, page views a podobně, ale dělat to co nejlíp a nejzajímavěji. Musí to být značka nebo firma, která je svým způsobem ekonomicky zdravá, musí mít dobrý ekonomický model, lidé si na sebe musí vydělat a musí vydělávat peníze a musí být v něčem napřed. Musí v tom být něco, co určuje trend, a to mě baví, to mi připadá, že je ten vytoužený cíl.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).