Co vlastně poslanci schválili?
Dosud v tom nemají jasno ani poslanci, kteří se po několika zcela rozporných vyjádřeních záhy po ukončení hlasování 10. února 2006 na čas všech dalších komentářů raději zdržují. Konečnému schvalování návrhu zákona předcházelo téměř roční projednávání. První fáze, po náhradě ve formě poslaneckého návrhu za vynětí digitální problematiky z podzimního projednávání Zákona o elektronických komunikacích, skončila v červnu 2004 nezdarem. Poslanci tehdy ve druhém čtení, po předložení množství pozměňovacích návrhů k textu doporučeném kulturním výborem, rozhodli o vrácení předlohy k projednání zpět do parlamentního výboru.
Druhá etapa byla zahájena hned poté a ve svém výsledku, co do počtu navrhovaných změn, skončila podobně jako ta předešlá. Základem byl původní komplexní poslanecký návrh Ladislava Skopala (ČSSD), doplněný o podněty z několika pozměňovacích návrhů dalších poslanců. V průběhu mimořádně dlouhé doby pak navíc došlo v praxi k některým rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která musela být do poměrně složitě projednávaného návrhu doplněna, resp. některé části v souladu s realitou vyňaty – například došlo k vynětí části tzv. překlopení současných televizních licencí i pro digitální vysílání, i když se dnes ukazuje, že rozhodnutí RRTV v této věci nemusí být zcela úplné, a objevují se i možnosti soudních žalob.
Závěrečné projednávání se na řadu dostalo až po několika odkladech. Důvodem bylo zejména to, že se nepodařilo najít větší shodu, potřebnou pro schválení zákona v té které podobě. Někteří poslanci v zákulisí hovořili i o tom, že se poměrně dlouho nikdo o nějaké vyjednávání ani příliš nepokoušel. Vše se podle dostupných informací, po mnoha zákulisních vyjednávání a permanentních lobbistických snahách, rozhodlo až v samém závěru, těsně před hlasováním v pátek 10. února. Dokonce tak, že řada poslanců do poslední chvíle neznala přesný výsledek politické dohody, respektive existovalo několik variant, včetně možnosti opětovného vrácení zákona zpět do výboru. Do hry vstoupil i hlavní manažer volební kampaně jedné z vládních stran, na jehož příchod poslanci jeho klubu čekali a až poté se definitivně rozhodovali. Ve finále existovaly i jiné varianty, které však neměly oporu v předložených návrzích změn ani v původním podkladu z výboru – například tzv. „měkké očištění licence TV Prima“.
Jaká byla role Jana Rumla?
Ukázalo se také, že digitalizace zaujala řadu dříve i nyní významných lidí a politiků, kteří s touto problematikou neměli donedávna vůbec nic společného. Pro někoho může být například trochu překvapivé osobní angažmá exsenátora Jana Rumla, dokonce na straně jedné významné komerční televize. Informace o jeho údajných jednáních s nejvyššími představiteli ČSSD, potvrzených dvěma zdroji, jsou velmi překvapivé, vzpomeneme–li si na některá jeho dřívější vyjádření a stanoviska. Ale zpět k digitalizaci, v podstatě čistě technické problematice.
Obecně je třeba konstatovat, že schválení novely je pozitivním krokem dál tak, aby se příliš dlouhá diskuse konečně chýlila k závěru a vše se rozhodovalo mezi těmi, kterých se to opravdu týká, případně mezi kompetentními regulačními orgány. Nyní zákon čeká projednání v Senátu (ve lhůtě do třiceti dnů), poté je nutný podpis prezidenta (případně mezitím ještě jedno schvalování ve Sněmovně, v případě navržení nějakých úprav v Senátu). Faktem je, že i poslanci si do jisté míry oddychli, když se jim problém digitalizace podařilo posunout dál. Nic na tom nemění skutečnost, že někteří z předkladatelů návrhů dnes v reakci na přijatý zákon občas hovoří i o tom, že to mysleli trochu jinak…
Výměnný obchod
Hlavním tématem pro některé poslance, zejména pro část ČSSD, se stalo především tzv. očištění vysílání televize Prima od dílčích programů regionálních provozovatelů, vysílajících dosud v souladu s platnými licencemi (některé licence již byly prodlouženy až do roku 2020) na sdílených kmitočtech. Poslancům, kteří toto řešení prosazovali, se stále nedařilo získat pro toto řešení dostatečnou podporu, a proto nakonec zřejmě došlo k jakémusi „výměnnému obchodu“ s dalšími poslanci za podporu jiných požadavků a zájmů. Zřejmě i proto se do zákona dostala řada dosud odmítaných ustanovení, zejména v oblasti regulace obsahu vysílání, která byla dříve více či méně odmítána. Politika a zákon tak nakonec vstoupily možná i tam, kde by měly rozhodovat obchodní vztahy nebo nezávislé regulační orgány a další instituce.
Definice
V souvislosti s digitálním vysíláním byly schváleny nové úpravy definic, například rozšíření pojmů o nové služby související s programem a další ustanovení. Mění se také například definice území pro regionální vysílání, které je nově vymezeno územím, kde může rozhlasový nebo televizní signál přijímat od jednoho do sedmdesáti procent obyvatelstva ČR – tedy rozšíření až na samou hranici pro celoplošné vysílání. Nově se nahrazuje stávající tzv. soubor technických parametrů, který zůstává pro analogové vysílání. Pro digitální vysílání se již hovoří o diagramu využití rádiových kmitočtů, a to i v souladu se Zákonem o elektronických komunikacích. V tomto smyslu budou vypadat i nové licence, ve kterých již tedy nebude souhrn udělených a neměnných kmitočtů s přesnou specifikací (dosud je výčet kmitočtů součástí analogových licencí).
Regulace obsahu vysílání
Poslanci rozhodli mj. i o doplnění současných omezení o povinnost provozovatelů vysílání nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné. Taková díla je podle nové zákonné úpravy možné vysílat pouze v době od 22 hodin do 6 hodin druhého dne. Toto ustanovení je zpřísněním a rozšířením původních povinností provozovatele vysílání (rozhlas i televize), ovšem k tomuto návrhu nebylo navrženo rozšíření v dalších ustanoveních, a proto zatím neexistuje v případě porušení žádná sankce.
Sporné je také definiční vymezení, neboť pojem „pořad“ zahrnuje v podstatě téměř vše (obsahově souvislá a ohraničená část vysílání, tzn. například i filmy). V každém případě není jasné, jak bude v podobných případech postupovat a rozhodovat RRTV: vše tedy v případě sporů bude muset opět rozhodovat asi soud.
Vlastnická omezení
Návrhy na omezení křížového vlastnictví mezi operátory a provozovateli vysílání byly odmítnuty, stejně jako návrhy limitující počet provozovaných digitálních sítí jedním subjektem. Pro digitální vysílání se tak použila podobná ustanovení, jako jsou platná již pro analogové vysílání. V digitálním vysílání nesmí jedna právnická osoba být současně držitelem více než dvou celoplošných licencí. Ustanovení jsou shodná pro rozhlas i televize.
Pro vztahy na trhu v oblasti elektronických komunikací nebyla v rámci mediálního zákona přijata žádná regulační opatření a budou se uplatňovat standardní regulačními mechanismy, ve spojení s pravidly hospodářské soutěže a případnými zdůvodněnými antimonopolními zásahy regulátorů.
Vlastnické převody
Všech provozovatelů, včetně rádií, se týká nové zpřísněné omezení převodu vlastnictví v subjektu držícím licenci (§ 21 odst. 6 a 7). Dosud musely osoby, které byly společníky ve společnosti, která získala licenci, zachovávat svůj podíl minimálně ve výši 66 procent po dobu dvou let. Nový zákon prodlužuje tuto dobu až na pět let.
Licencování
V případě schválení zákona v této podobě dojde k omezení prodlužování licencí, které postihne i rádia a co do délky platnosti licencí by mohlo vést k rozdílným licenčním režimům. Licence nelze na návrh poslankyně Ivany Levé (KSČM) prodloužit, což se vztahuje i na rozhlasové licence. Není zatím jasné, jak by se toto rozhodnutí týkalo například držitelů licencí pro rozhlasové vysílání, kteří ještě o prodloužení současných licencí nepožádali. Přesný výklad však s ohledem na neoficiální charakter dostupných znění zákona zatím chybí.
Proti všem dosavadním verzím novely se vrací zpět téměř ve stejné podobě původní kritéria pro udělování licencí, která podle některých odborníků svým řazením obecně vyhovují více všem současným provozovatelům proti novým žadatelům nebo nově vytvořeným subjektům (§17). Licenční řízení může RRTV kromě vlastní iniciativy nově zahájit i z podnětu žadatele. Nebudou se udělovat samostatné licence pro analogový teletext ani pro poskytování služeb přímo souvisejících s programem.
Veřejný zájem: must carry
K navrhovanému zpřesnění definic rozhlasových a televizních pořadů v tzv. veřejném zájmu bylo podáno mnoho návrhů na doplnění a zpřesnění. Po dohodě nakonec došlo k vynětí celé této části z novely zákona, zahrnuté v části s definicemi, a tím se i podstatně zkrátilo a zjednodušilo hlasování o všech souvisejících věcech. Povinnost umístit všechny plnoformátové celoplošné licencované programy (s licencemi udělenými ke dni účinnosti zákona) do sestavované nejnižší programové nabídky v případě kabelových systémů byla omezena do roku 2011. Po tomto roce se bude tato povinnost vztahovat jen na veřejnoprávní programy.
Změna soboru technických parametrů vysílání a diagramu
Změny v licencích mohou nastat rozhodnutím RRTV i v případě, vyžadují-li to mezinárodní smlouvy. Zde je podle některých odborníků opět možná určitý potenciální právní spor, neboť někteří z nich argumentují, že mezinárodní smlouvy nemohou rozhodovat o již nabytých právech a o obsahu obchodních vztahů právních subjektů, aniž by v případě vzniku nějaké škody nedošlo k odpovídající kompenzaci. Stejně tak je podle stejných zdrojů sporná platnost mezistátních smluv na jiné právnické osoby.
Poslanec Vladimír Koníček (KSČM) navrhl a poslanci pak i schválili možnost automatického schvalování změn souboru technických parametrů, v případě digitálního vysílání diagramu, dle žádostí provozovatelů regionálního nebo místního vysílání. K odmítnutí takové žádosti by mohlo dojít pouze v případě nesouhlasu s požadovanými změnami ze strany Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) nebo při rozporu s mezinárodními smlouvami. Toto ustanovení alespoň podle prvních analýz by mohlo umožnit změnu územního rozsahu u některých dosud velmi malých regionálních televizí až na nový omezující limit území do sedmdesáti procent obyvatel ČR.
Bonusy a nové licence
Do zákona je zakomponován Technický plán přechodu, který zpracuje ČTÚ a který bude jakýmsi „jízdním řádem“ pro vracení analogových kmitočtů a vytváření nových, již definitivních digitálních sítí. Současní provozovatelé celoplošného vysílání mají podle zákona nárok na udělení nových plnoformátových celoplošných licencí, v případě písemného závazku vracení analogových kmitočtů dle Technického plánu a obecné podpoře digitalizace. Proti původním návrhům nemusí provozovatelé čekat až na Technický plán a mohou o tyto licence požádat ve stanovených lhůtách dříve. Je otázkou, zda budou provozovatelé žádat o licenci, aniž by znali obsah plánu, ke kterému se předem zavazují. Plán bude v každém případě vydáván jako tzv. opatření obecné povahy, které zahrnuje možnost připomínkování.
Nové licence
Regionální televize v případě sloučení do jedné sítě nebo určením jednoho zástupce takovéto nové sítě, vzniklé z regionálních provozovatelů s územím přes 33 procent celé ČR, nebo souhrnu vysílání s možností příjmu u více než 33 procent obyvatel, mohou získat novu celoplošnou licenci. Podmínkou je však disponibilita regionální digitální sítě (podle odhadu bude teoreticky k dispozici nejdříve od druhé poloviny roku 2007, v praxi zřejmě asi později).
Všichni provozovatelé pak po rozhodnutí poslanců mají 360denní lhůtu pro zahájení vysílání od udělení licence. Návrh na zkrácení na polovinu neprošel.
Regionální televize
Vysílání regionálních televizí společně s televizí Prima v digitálním vysílání končí, přesněji televize Prima je této povinnosti zákonem zbavena. Televize Prima (tehdy FTV Premiéra s.r.o.) získala licenci v roce 1994 k provozování celoplošného televizního vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního programu pro regionální a lokální televizní vysílání. Rozhodnutím poslanců se licence na straně televize Prima zřejmě mění, není jasné, jak a zda se mění licence i jednotlivým regionálním provozovatelům, neboť o licencích jako takových dosud rozhodovala pouze RRTV.
Regionální televize mají nárok na tzv. překlopení pro digitální vysílání, bude-li to v souladu se zveřejněním oznámení ČTÚ o tom, že je k dispozici volná pozice v příslušné regionální digitální síti. Provozovatelé se však musí písemně zavázat k vracení analogových kmitočtů.
Poslankyně Ivana Levá, která jako odbornice své strany údajně jejím poslancům doporučila podpořit očištění licence TV Prima, k tomu 10. února 2006 pro ČT uvedla asi ne úplné vysvětlení: Oni (myšleno „regiony“, pozn.autora) si požádají svou mateřskou firmu Primu, aby je Prima zastřešila, Prima se s nimi dohodne, aby oni mohli vysílat tolik času, kolik potřebují do regionu.
Nejsem si jist, zda to opravdu bude tak, jak to poslankyně vysvětlila. Domnívám se, že to ve skutečnosti může být podstatně složitější.
Veřejnoprávní média
Po dohodě bylo přijato pouze ustanovení v zákonu o rozhlasových a televizních poplatcích a byly odmítnuty všechny návrhy na změnu v provozu programů a služeb v rámci veřejnoprávního multiplexu a nebyly přijaty ani návrhy na úpravu výborové verze (Návrh změn zákonů o ČT a ČRo). Zůstávají tedy v platnosti změny přijaté v rámci schvalování Zákona o elektronických komunikacích z podzimu 2004.
Správní poplatky
Neprošla řada dalších návrhů. Za dobré lze zřejmě považovat naprosto většinové odmítnutí návrhů na poměrně značné zpoplatnění některých správních úkonů – například již při pouhém podávání žádosti o udělení licence pro digitální vysílání ve výši jeden milion korun. Všechny televizní licence budou tedy i nadále udělovány za poplatek spojený se žádostí ve výši 50.000 korun.
A co bude dál?
Předně je třeba vyčkat na přesné znění přijatého zákona, což by se určitě mělo podařit nejpozději do konce února. Poté bude následovat další fáze projednávání v Senátu atd. RRTV podle posledních prohlášení hodlá v blízké době rozhodnout o udělení digitálních licencí. Vyzval ji k tomu ve vysílání zpravodajské stanice ČT 24 i poslanec Ladislav Skopal (ČSSD), který byl dosud odpůrcem udělení licence bez nového zákona. Bez ohledu na dříve kritizovaný fakt, že poslanci nemohou udělovat radním žádné instrukce (resp. radní nesmí takovéto instrukce přijímat), není jasné, zda RRTV o udělení licencí rozhodne na základě dosud definitivně neschváleného zákona. V případě vyčkání na kompletní schválení zákona by ale licence pro digitální vysílání byly uděleny asi až na podzim letošního roku (zákon navrhuje přerušení řízení na 90 dnů). O dalším postupu rozhodne RRTV zřejmě již pod vedením nového předsedy Václava Žáka, který se funkce po Petru Pospíchalovi ujme od 1. března. Tomuto únorovému rozhodnutí radních údajně předcházela zákulisní dohoda zástupců ČSSD a ODS a dalších, včetně souhlasu s udělováním licencí již nyní.
Operátoři mezitím naznačují, že v nejbližší fázi již neplánují další budování dočasných digitálních sítí, navíc zatím stále bez klientů s licencemi pro vysílání. Vše se tedy patrně plně rozvine a rozjede asi až se sestavením a budováním definitivních sítí v příštím roce, hned po definitivním schválení závěrů z konference RRC v Ženevě.
