Nevěřme pohádkám, ale…
3D vysílání přes pozemní sítě ve standardu DVB-T je bláhovost, o které netřeba dále psát. Jen si představte, kolik prostoru by asi zabral jeden 3D televizní program v HD rozlišení (protože kdo by se na něj díval v SD kvalitě), byť by vysílal v kompresním standardu MPEG-4. Pro další programy by v multiplexu 4 mnoho místa nezbylo. Takže pokud se skutečně vrátíme na zem, máme tu nového operátora, který slibuje ceníky za šíření televizního signálu o polovinu až dvě třetiny nižší než u Českých Radiokomunikací a jejich multiplexů 2 a 3. To je o dost podstatnější informace než nějaké PR povídání o 3D programech.
Když před lety vznikaly první plány na zemské digitální televizní vysílání v Česku, počítalo se s tím, že skončí takřka monopolní postavení Českých Radiokomunikací coby jediného celostátního provozovatele televizních vysílačů. Nějakou dobu to tak i vypadalo: z tří dočasných multiplexů provozovala tato firma jen jeden. Další získala společnost Czech Digital Group (CDG), kterou dnes stoprocentně ovládají České Radiokomunikace, a třetí Český Telecom, dnešní Telefónica. K těm třem dočasným sítím pak při překlopení do definitivního stavu přibyla ještě jedna pro Českou televizi, kterou pro ni však fakticky provozují České Radiokomunikace.
Konkurence? Co to je?
Už v dobách, kdy vznikal Technický plán přechodu ze zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání coby závazný harmonogram televizní digitalizace v Česku, bylo jasné, že tři ze čtyř multiplexů časem tak jako tak ovládnou České Radiokomunikace. Prostě proto, že tento plán byl u multiplexů 1 až 3 projektovaný na kóty hlavních vysílačů této firmy. Pouze multiplex 4 počítal s jiným pokrytím a jinými vysílači. Když tedy Česká televize vypisovala veřejnou obchodní soutěž na provozovatele svého veřejnoprávního multiplexu, dopředu věděla, že musí dát takové podmínky, aby vyhrály České Radiokomunikace.
Žert? Nikoli. Přesně tohle mi už tehdy vyprávěl člověk z Kavčích hor, z bývalého managementu Jiřího Janečka. Česká televize se děsila možnosti, že by v soutěži vyhrál někdo jiný než České Radiokomunikace. I kdyby se to stalo, takový vítěz by se nakonec stejně musel domluvit s Radiokomunikacemi, protože bez jejich vysílačů by neměl šanci dosáhnout pokrytí multiplexu 1, které vyžaduje zákon (ČT musí pozemní cestou pokrývat nejméně 95 procent populace České republiky). A když tedy v téhle soutěži musely vyhrát České Radiokomunikace (což samy přinejmenším tušily), rozhodně se nesnažily tlačit ceník za šíření signálu dolů, jako by to bylo v případě opravdové soutěže.
Monopol, který poškozuje DVB-T
Něco podobného se stalo i s multiplexy 2 a 3. Druhou síť držely od začátku přímo České Radiokomunikace a získaly pro ni největší hráče na tuzemském televizním trhu, třetí síť se nějakou dobu snažila jít vlastní cestou, ale pochopila, že to bez vysílačů Českých Radiokomunikací nepůjde, tak se jim vydala všanc – nejdříve formou pronájmu vysílačů, a potom odprodejem operátora přímo do rukou Českých Radiokomunikací. V tu chvíli tedy Radiokomunikace držely v rukou už tři celoplošné multiplexy, zatímco čtvrtý, stále provozovaný Telefónikou, se nijak nerozvíjel.
Ceny, které České Radiokomunikace nasadily za vysílání ve svých sítích, jsou přijatelné opravdu jen pro velké televize. Výjimku tvoří snad jen multiplex 3, který po několika letech „poloprázdné“ existence přišel s nabídkou regionálního vysílání z vybraných vysílačů. I tak si ale CDG (alias České Radiokomunikace) za toto vysílání účtuje příliš velké sumy (těžko říct, jak úspěšně je budou televize Genus Plus, Zak TV a TV Polar platit a hlavně jak dlouho). Trhem se anonymně šíří informace o osmdesátiprocentních i vyšších maržích Českých Radiokomunikací, a za takové situace by celoplošné pozemní vysílání nové televize v Česku spouštěl jen blázen.
Šance na změnu
Proto jsou plány nového majitele multiplexu 4 tak zajímavé. Pokud opravdu splní sliby o ekonomicky přijatelnějších podmínkách, mohlo by to znamenat určitý zlom v terestrickém digitálním vysílání. Dosud totiž tato vysílací platforma dostávala na frak od satelitu, kde jedna televize zaplatí roční využívání kapacity pouhou desetinu částky, kterou po ní chtějí České Radiokomunikace ve svých pozemních sítích. Když pak vezeme v úvahu raketový nárůst počtu domácností vybavených satelitem a rapidní pokles jejich závislosti na pozemních televizních vysílačích, cinkal DVB-T pomalu umíráček.
Tvrdit, že tohle Radim Pařízek se svým multiplexem 4 zásadně změní, by bylo příliš smělé. Na to máme až příliš mnoho negativních zkušeností s jeho dřívějšími sliby, ať už šlo o projekt dálničního rádia nebo dětské televize Pohoda. Je tu ale cítit určitý závan konkurence, který branži vysílacích služeb chyběl jako praseti drbání. Tak se snad znovu nezklameme.
