Hlavní navigace

Potěšilo by nás, kdyby Události porážely Primu, říkají šéfové zpráv ČT

3. 4. 2012
Doba čtení: 33 minut

Sdílet

Na sledovanosti ale nebazírujeme, tvrdí v rozhovoru pro DigiZone.cz ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal a šéfredaktor Petr Mrzena.

Kdy jste vlastně začali pracovat na nové podobě Událostí?

Zdeněk Šámal: Já 5. října a Petr Mrzena 10. listopadu 2011 (termíny nástupu Šámala a Mrzeny do ČT, pozn. red.). Ale abych to trošku rozvedl: když jsem se loni na podzim vrátil do České televize, zjistil jsem, že pokud chceme s Událostmi něco dělat, musíme s tím začít okamžitě. Věděl jsem, že naplánujeme přechod do nového studia, vyměníme grafiku, budeme vybírat moderátory, ale od začátku mi bylo jasné, že hlavně musíme začít uvažovat nad strukturou obsahu Událostí. Řeknu to zcela otevřeně: vrátil jsem se do situace, kdy bylo potřeba řešit řemeslnou úroveň zpráv ČT od samého základu. Bylo potřeba lidem znovu začít vštěpovat, že existují nějaká pravidla natáčení reportáže, specifická pro veřejnoprávní televizi.

Petr Mrzena: Kdo trochu zná zázemí výroby televizního zpravodajství, musí vědět, že tyto věci nelze řešit ze dne na den a že základ tkví jednoznačně v obsahu. Znamenalo to tedy začít hned první den a pracovat na tom, abychom s týmem „sladili noty“. Museli jsme vysvětlit, co očekáváme, a začali jsme to každý jeden konkrétní den naplňovat tak, abychom spolu se startem nových Událostí byli připraveni i na onu obsahovou změnu, která s jejich formální proměnou velmi souvisí. A to je věc, která by se dala přirovnat spíše k nějaké cestě, po které kráčíme.

 To, že od 1. dubna vysíláme hlavní zpravodajskou relaci z nového prostředí, neznamená, že jsme dorazili na konec této cesty. Nacházíme se někde uprostřed. Mantinely si stanovujeme v podstatě ad hoc, snažíme se každý den formou zpětné vazby vyjadřovat se k vysílání z předchozího dne, a to děláme už od podzimu.

 Zdeněk Šámal: Možná je pro nás 1. duben jen koncem začátku.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Na nové podobě Událostí jsme začali pracoval okamžitě po našem nástupu na Kavčí hory, říká Zdeněk Šámal

Na začátku muselo být nějaké zadání, jak se mají Události změnit. Předpokládám, že od nového generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Jak znělo?

Zdeněk Šámal: Nejlépe ho asi formuloval generální ředitel ve svém kandidátském projektu. Shodli jsme se, že je jeho i naším zájmem vysílat zprávy, které do ČT patří, jsou nezaměnitelné, přinášejí to, co jiné televize ne a za které se ČT ani její statutární zástupce nemusí stydět. Je to zadání, které pracuje s takzvanou dlouhou stopáží, což je reakce na určité programové okolnosti a výrobní možnosti ČT.

Dlouhá stopáž znamená co? Dlouho se tradovalo, že reportáž do televizního zpravodajství nemá trvat déle než půldruhé minuty.

Zdeněk Šámal: Ono to bylo dokonce i v jednom z opatření ředitele zpravodajství ČT, že reportáž má mít do minuty dvacet. Já se důsledně držím toho, že reportáž má být tak dlouhá, jak si zasluhuje a že je na editorovi, aby v rámci skladby relace poznal, která reportáž má mít 50 vteřin a která dvě minuty a 50 vteřin. Ale měl jsem na mysli dlouhou stopáž celé relace, kdy zpravodajsky pokryjeme čas mezi sedmou a osmou hodinou večerní. Nikoli stopáž reportáží, byť ta s tím taky souvisí.

Petr Mrzena: Prodloužená stopáž celé relace nám do značné míry umožňuje využít potenciál ČT. Komerční televize takové zázemí nemají. My ho máme a je třeba ho využívat. Do Událostí určitě patří i zprávy ze světa, ekonomiky, kultury. Ne že by tam tyto věci dosud nebyly, ale mohou tam být ve větší míře a delší stopáž nám umožňuje naše přednosti a odlišnosti jednoznačně prokázat. Věříme, že to divák ocení.

Co je případ oněch unikátních zpráv, které jiné televize nemají a měly by je mít Události?

Zdeněk Šámal: Například původní reportáž Michala Kubala z návštěvy papeže na Kubě. Myslím si, že je to i naše každodenní kulturní zpravodajství. Jiné televize ho nedělají. Obecně si myslím, že to jsou zprávy našich zahraničních zpravodajů, ale i způsob, jakým jsme začali pojímat regiony. Nevěřím tomu, že jsou tzv. malé regionální události. Samozřejmě něco můžeme označit za marginální událost, ale to jsou výjimky. Život občanů tvoří jejich starosti a problémy, a ty nejsou pro nikoho marginální.

Petr Mrzena: Je to i propojení těchto oblastí, zpráv z domova směrem do zahraničí. Typicky to může být zpráva o tom, že je tady nějaký jev, třeba ekonomický, a my se prostřednictvím našich zpravodajů můžeme podívat, jak se projevuje v zahraničí. Děláme to každý den. Někdy spolu spolupracují na tématu třeba dva zahraniční zpravodajové a porovnávají dvě země. Tím dáváme Událostem úplně jiný rozměr. Nikdo jiný to dělat nemůže, v televizi rozhodně ne.

Zdeněk Šámal: Pracujeme třeba na tom, že se KHL bude hrát v Praze k tomu využijeme našeho zpravodaje v Rusku. Nikdo jiný to takhle zpracované mít nebude.

V čem byly staré Události špatné nebo přežilé, že je musely nahradit nové?

Zdeněk Šámal: Nemyslím, že by měly špatnou grafiku, ostatně, vycházela z grafiky ČT 24 a zapadala do ní. Když ale půjdu po formálních znacích, myslím si, že newsroom zpravodajství ČT jako pozadí zpráv už dávno vyčerpal své možnosti a nebylo ho kam dál posouvat. Nebyl ideální, spousta lidí ho vnímala jako rušivý element zpráv, byl příliš tmavý. Z moderátorů se místy stávali – i když oni takoví nejsou – až nesamostatní lidé otrocky závislí na čtecím zařízení.

V obsahových věcech byla hlavním problémem rezignace na televizní řemeslo. Na to, že v televizní reportáži vždycky pracuji se slovní, zvukovou a obrazovou složkou. V okamžiku, kdy to začnu šidit, je to neprofesionální, ale vytváří to i jistý pocit nudy a odcizenosti. Spousta lidí v ČT podle mě vyznávala takové ty jednoduché pracovní přístupy, že něco nabídnou, redakce to schválí a pak se to nějak zpracuje, aby se tomu nedalo nic vytknout. Potom se to odehraje a je to. Z toho pak vznikala šeď a průměr.

Takže jste tu šeď a průměr nahradili žonglováním redaktora s čísly a grafickými prvky v obraze, které po natočení reportáže doplní grafik ve střižně, nebo odhlašováním redaktora z vozíku na Matějské pouti? Není to na Českou televizi už příliš?

Zdeněk Šámal: Generalizujete na základě dvou dílčích případů, které si pamatujete a na které si vzpomínám i já. Říkám tomu zpravodajská ikona, kdy můžeme udělat sebelepší Události, ale kvůli jednomu záběru, kdy někdo cosi ohlašuje z vozíku na pouti, je dojem z celé relace naprosto pryč. Jedna jediná ikona pak mate dojem z celku. Samozřejmě víme, že to bylo špatně a myslím, že se zmíněné případy už nebudou opakovat. Ale je to důsledek té příšerné nekreativity, která tu byla a našeho požadavku, aby lidé přicházeli s novými nápady.

Nezakrývám, že jsme v uplynulých měsících trochu experimentovali a občas to vedlo k těmto groteskním podobám, které jsme vzápětí označili za nepřijatelné, ale už jsme to i kodifikovali. Připravili jsme poměrně obsáhlý materiál, který velmi konkrétně upozorňuje na nevhodné postupy pro zpravodajství. Patří tam jak tyto hravé stand upy, které si lidé snadno zapamatují a zapomenou přitom na těch tisíc povedených, i na to poněkud pohodlné a anachronické vlínání obrazů a čísel do obrazu. Bylo to takové šidítko, jak nám někteří redaktoři chtěli ukázat svoji kreativitu.

Petr Mrzena: Souvisí to ještě s jednou věcí. Předchozím Událostem chyběla nějaká silnější pravidla. Divácky nebylo jasné, zda je ta relace stejná od pondělí do neděle a zda se další týden nemění. Nebyl jsem si jist, když jsem ji sledoval jako divák, zda existuje nějaké jasné pravidlo, co je hlavní zpráva a když jsem to porovnával s tím, co obyčejně nabízejí noviny jako „otvírák“, u starých Událostí, byť se považuji za fundovaného diváka, jsem tam nenašel. Takže se to snažíme změnit. Chceme nastavit pevnější strukturu, které se budeme držet, a součástí té struktury jsou i pevnější pravidla a svázanost pro to, co reportér může a nemůže dělat na obraze. Ale k tomu se musí dospět postupně.

Říkáte, že vám nebylo úplně jasné, co je v Událostech hlavní zpráva. Já jsem si zase od loňského podzimu začal všímat, že se vytrácí logika v řazení jednotlivých příspěvků Událostí. Byly tam smíchané zprávy z domova, zahraničí, ekonomiky i kultury bez ladu a skladu.

Zdeněk Šámal: Co je logické řazení zpráv?

Čekal bych určité bloky. Zprávy z domova, pak třeba ekonomika, zahraničí…

Zdeněk Šámal: Já ne.

Proč?

Zdeněk Šámal: Proč ne? BBC taky neřadí bloky. V jiných televizích také ne.

Ano, třeba na Nově to nedělají.

Zdeněk Šámal: Nemluvím o Nově, v Televizních novinách se dívám na jednotlivé reportáže u jednotlivých témat a zajímá mě, co měli informačně lépe zpracované než my a co měli dřív. Ale neznám skladbu Televizních novin, o tom by asi věděl víc Petr Mrzena. Ale proč by mělo být zpravodajství řazené do bloků? Já si to nemyslím. Bloky slouží k tomu, aby dávaly divákovi signál, že skončilo domácí zpravodajství, budou následovat regiony, které ho nezajímají a tak přepne jinam.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Nejdřív jsme museli v ČT znovu nastavit zásady práce pro televizní zpravodajství, připouští Zdeněk Šámal. Podle Petra Mrzeny nyní redakce zpravodajství pracuje mnohem efektivněji.

Ale to je přesně uvažování komerční televize. Ta ty zprávy míchá zcela nelogicky, aby divák neodcházel a čekal, čím ho zprávy ještě překvapí.

Zdeněk Šámal: A BBC to tak míchá proč?

Nevím, ale bavíme se o českém trhu.

Petr Mrzena: Je to redakční know-how. Asi se shodneme na tom, že řazení zpráv může být různé. Může být od nejaktuálnější zprávy po nejstarší. Od regionální přes zahraniční po ekonomickou a kulturní. A může být řazení formálně dané do bloků, které mají speciální jingly. Kdybyste se mě zeptal, jestli při mém pozorování toho, jak to funguje v zahraničí, včetně veřejnoprávních stanic, někdo nabízí tematické bloky zpráv, odpověděl bych vám, že ne. Existují stanice, které to tak mají zvykově, ale jsou v menšině. Rozhodně jsou v menšině mezi těmi stanicemi, které jsem posuzoval. Skoro bych si troufl říct, že tento způsob řazení zpráv už není trendy.

Razíme názor, že zpravodajství má určité zákonitosti. Základem je, aby divák dostal informace pohromadě. Nevím, zda máme určovat to, že ho mají nejdříve zajímat zprávy ze zahraničí, nebo z domova, případně z ekonomiky. Míchání směřuje k tomu, aby se tam dostaly zprávy rovnoměrně podle významu, který jim přisuzuje redakce a další média, které sledujeme, jako je veřejnoprávní ČTK, Český rozhlas a podobně. Samozřejmě se také zajímáme o to, co se děje mimo naši redakci a snažíme se tím řídit. Ale pokud byste si vzal nejen český mediální rybníček, budete velmi těžko hledat příklad toho, co říkáte.

Zdeněk Šámal: Matně si vzpomínám, kdo naposledy řadil zprávy do bloků. A napadá mě jen Česká soda, kde Petr Čtvrtníček říká: A teď z domova…

To se dostáváme někam úplně jinam, já jsem narážel na to, že Události dokázaly dát zprávu z regionů, po které následovala nějaká zásadní zahraničně-politická událost, pak domácí kultura, opět region a zahraničí. Postrádal jsem v tom řazení logiku.

Zdeněk Šámal: Ale to je o vnímání zásadnosti dané události. To, co vy vnímáte jako zásadní, třeba někdo jiný takhle nebere. Je to těžké a hodně subjektivní.

Už od loňského října jste začali postupně prodlužovat stopáž Událostí. Z původních 30 minut nejdřív na 32, potom na 36, do minulého týdne na 42 a nově mají ve všední dny už 48 minut. Byl to záměr, aby diváci od 1. dubna najednou nedostali téměř dvojnásobnou dávku zpráv?

Zdeněk Šámal: Na podzim jsme s tím začali tak nějak spontánně. Důvodů bylo několik, včetně programových. Po Událostech nastával masový odliv diváků od ČT a nahodilý divácký příliv. Prodloužením Událostí jsme ten odliv, který pak škodil Počasí a sportu, trochu zmenšili. Taky jsem si říkal, že bychom se mohli pocvičit, když nás čekaly padesátiminutové nové Události. Jakmile se ukázalo, že delší relaci umíme naplnit a má to smysl, dostali jsme se postupně až na stopáž 42 minut. V té chvíli jsme si řekli, že bychom od 1. dubna neměli v podstatě co prodlužovat, a přestali jsme s tím. Šlo taky o zorganizování výroby. Podařilo se nám trochu „probudit“ krajské redakce. U spousty krajánků, které znám už hodně dlouho, je vidět, že chytili „druhý dech“. Točí dobré reportáže, hrají si s obrazem.

Regionálním redakcím jste údajně i prodloužili pracovní dobu do sedmé hodiny večer, tedy až do začátku Událostí.

Petr Mrzena: Jenom do sedmi? (smích) Chceme, aby byli v redakci do posledního možného okamžiku, kdy lze zasáhnout do obsahu Událostí. Je to logické. Události, které se snažíme vysílat, jsou aktivní, živé a v běhu. Může se leccos stát, a potom je dobře, když je redaktor připraven pět minut před sedmou večer příspěvek přestříhat. Možná, že když jsou teď Události padesátiminutové, měli by být krajánci v redakci až do půl osmé večer. Měli by odcházet, až když bude všechno hotovo a odvysíláno a na zprávy se klidně můžou podívat v práci.

Neuškodilo to prodlužování stopáže Událostí celkové sledovanosti hlavní zpravodajské relace? Přeci jenom po půl osmé část publika odchází k Nově a jejím Televizním novinám a tenhle propad se potom promítá do zprůměrovaného výsledku celého pořadu.

Petr Mrzena: Sledovanost nás jako hlavní měřítko nezajímá.

Zdeněk Šámal: Kdyby nás zajímala jenom sledovanost, vysíláme Události od čtvrt na osm do půl osmé a počítalo by se nám to z krásných patnácti minut. Ale to my nechceme. Samozřejmě, že na tak velké ploše, jakou Události mají, existují momenty, kdy je jejich sledovanost nižší a potom zase vyšší. Ale když se  podívám na celkový vývoj sledovanosti, na začátku Událostí máme pořád nižší sledovanost než na konci.

Jak velký je propad po půl osmé, kdy začínají Televizní noviny na Nově?

Petr Mrzena: Platí tu základní pravidlo, které se možná nedá úplně empiricky dokládat každý den, ale myslím, že kdo se pohybuje v televizní branži, doloží vám, že čím kratší pořad, tím vyšší sledovanost. V zásadě to tak platí. Nevím, jestli lze analogicky říci, že čím delší pořad, tím nižší sledovanost, ale masivní propad sledovanosti po půl osmé jsme nezaznamenali.

Zdeněk Šámal: Někdy spíš naopak.

Petr Mrzena: Osobně mě to potěšilo. Doba po půl osmé je hájemství dlouho nikým neokupované. Když si myslíme, že materiál, který můžeme nabídnout, je kvalitní, je určitý risk nabídnout ho v tento čas, kdy si nejsme jisti, jaký zásah může mít. Na druhou stranu je potřeba říct, že divák od nás po půl osmé neodchází nějak masivně. Ano, dochází tam k nějakému odchodu, který je asi větší než v předchozím průběhu relace, ale lze říci, že do půl osmé nám diváci stále přibývají, zatímco po půl osmé někteří odcházejí. Ale taky lze říci, že většinou Události končí s více diváky, než s kolika začínaly.

Zdeněk Šámal: Podařilo se nám tu černou sjezdovku, která u minutového vývoje sledovanosti Událostí zatím byla, změnit v takovou cvičnou školní loučku.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Události se musí věnovat tématům, které lidi zajímají. O víkendech i tomu, jak tráví volný čas, vysvětluje šéfredaktor Petr Mrzena.

S prodlužováním Událostí přišel problém, čím je naplnit. Stále častěji se v nich začaly objevovat výplňové reportáže typu „mrzne už dva týdny, lidi chodí bruslit na rybníky“. Něco jako novácký objev, že při mínus 15 stupních voda do dvou hodin zcela zamrzne. 

Petr Mrzena: To je určitě něco jiného. V žádném případě to nebylo takhle. Reportáž, kdy po čtrnácti dnech objevujeme, že zamrzly rybníky, bych nikdy do vysílání nepustil. Musí to být nějaká mýlka nebo dezinterpretace toho, co jsme vysílali.

Není to mýlka ani dezinterpretace. Šlo o příspěvek, který namluvil Jiří Hynek a dost mě překvapilo, že se tak banální věc dostala do Událostí.

Petr Mrzena: Nevylučuji, že tam na téma mrazů a bruslení  reportáž byla. Je potřeba si ale uvědomit, že tempo života je do značné míry určeno tím, jestli je pracovní den nebo volno. Naše relace by měla korespondovat s tím, co se děje ve společnosti. O víkendu tedy může mít trochu jinou atmosféru. Celá naše společnost má o víkendu jiné životní tempo než ve všední dny a relace nemůže být odtržena od reality a života běžných lidí. Pokud jsme tedy o víkendu vysílali o tom, že zamrzají rybníky, a pochybuji, že jsme to „objevili“ až po čtrnácti dnech mrazů, asi to do zpráv patří, když na těch rybnících bruslí lidé a zrovna se tomu hodně věnují. Pokud to je fenomén.

Zdeněk Šámal: Mám pocit, že se letos začalo bruslit masově.

Bylo to skutečně po dvou týdnech mrazů, proto mě to překvapilo. A byla to krajská „skládačka“, která začínala na Lipně a pokračovala informacemi z dalších krajů. 

Petr Mrzena: Pokud zrovna na Lipně zprovoznili dráhu pro bruslaře a sjížděli se tam lidé z poloviny republiky, určitě taková zpráva měla smysl. Pokud to byla skládačka o tom, že se někde jinde o víkendu taky lyžuje, kolik stojí vleky a podobně…

Zdeněk Šámal: … nebo o problémech s parkováním v zimních střediscích. Ono to je prostě tak, že Události o víkendech budou mít někdy magazínový charakter. Ale to už mají asi třiadvacet let.

Události také nabízejí výrazně víc spotřebitelských témat. Inspirujete se u Primy, která právě jimi boduje ve svých Zprávách?

Petr Mrzena: Určitě to není reakce na Primu, neděláme nic v reakci na jiné televize. Ani si nemyslím, že by Prima dělala spotřebitelská témata. Možná se zaměřují na nějakou obhajobu spotřebitele, toho jsem si všiml. Ale to není přesně to, co děláme my. Přicházíme spíše s informacemi z ekonomiky a do toho patří i informace z drobné ekonomiky. Nevím, co jste měl konkrétně na mysli.

Témata, na co by si měl spotřebitel dávat pozor při nákupech v supermarketech.

Petr Mrzena: Opět se bavíme o fenoménu, že se ve velkých supermarketech prodává zboží za jinou cenu, než kterou deklarují. Proč bychom o tom neměli informovat?

Zdeněk Šámal: Zvyšují dopředu ceny s odůvodněním, že se tak chtějí připravit na situaci, kdy bude jiná výše DPH. To je zpráva, která do Událostí patří.

Nenaředili jste tou delší stopáží, magazínovými příspěvky i onou drobnou ekonomikou zprávy z politiky? Není jich v Událostech méně než v minulosti?

Petr Mrzena: Je jich tam dokonce víc. Máme na ně víc času. Můžu srovnávat s obdobím, kdy jsem začal pracovat v ČT a se současností. Díky delší stopáži vysíláme zprávu z politiky pravidelně i lehce před půl osmou, kam se obyčejně nedostávala. Kdyby to někdo spočítal, vyhrál bych sázku o to, jestli jich je tam více nebo ne. Vím, že jich tam je rozhodně více než na podzim, kdy jsem do ČT nastoupil.

Už jste říkali, že jste se při přípravách nových Událostí inspirovali v zahraničí. Kde konkrétně?

Petr Mrzena: Máme poměrně dobré zázemí v redakci zahraničí, takže jsem pověřil kolegy, kteří mají vztah k různým geografickým oblastem, aby udělali důslednou rešerši. Například Jan Rozkošný, který strávil několik let v zahraničí, zpracovával analýzu německých televizních stanic. Tomáš Šponar a kolegové, kteří měli možnost pracovat v Anglii, zpracovali tamní stanice. Nejen BBC, ale i ITV, Sky News a další. V Německu jsme se samozřejmě zaměřili na ARD, ZDF, ale dívali jsme se i na ostatní německy vysílající stanice. Kolegové, kteří připravovali virtuální studio, se dívali na zpravodajství za mořem. Hodně se nechali inspirovat kanadskými stanicemi, ale měl jsem na stole třeba i izraelské zprávy.

Dělali jsme si i rešerši zpráv ve Spojených státech, ale od tamních veřejných televizí, alespoň co se týče vizuální podoby, si toho mnoho vzít nemůžeme. Ale dívali jsme se i na trendy ve zpravodajství tohoto typu. No a samozřejmě že jsme měli určité základní informace o zpravodajství stanic typu Al-Džazíra či ruských a polských stanic. Polské veřejnoprávní vysílání sice zrovna není z těch, od kterých bychom se mohli inspirovat, ale bylo dobré si to všechno porovnat. Snažili jsme si z toho odnést to dobré.

Jakému zahraničnímu vzoru se nové Události nejvíc blíží?

Petr Mrzena: Myslím, že je to mix toho původního, protože se chceme držet určité tradice, a prvků z některých dalších televizí. Nedá se to přirovnat k jedné televizi, je to skutečně mix. Ale řeknu vám, k čemu se nové Události blíží určitě, a tím se vrátím k odpovědi, která tady vzbudila trochu rozruch: v řazení zpráv se určitě blížíme víc BBC než jiným stanicím. Blížíme se jím i ARD. A co se týče živých vstupů, jsme na tom podobně jako německé stanice. Ve vizuálu najdete mnoho podobných prvků s britskými a kanadskými televizemi.

Grafika nových Událostí je úplně jiná než u ostatních zpravodajských pořadů ČT. Zůstane pro ně unikátní, nebo ji využijete i u jinde, třeba u mimořádných vysílání?

Zdeněk Šámal: Ptáte se trošku zákeřně, protože mimořádná vysílání nikdy nemůžeme naplánovat. Na tento typ vysílání ale máme ČT 24, takže poběží v její grafice. Pokud budou k celkovému zpravodajskému pokrytí takové mimořádné situace hrát Události nějakou významnou roli, bude to samozřejmě vidět i v grafice.

Speciály Událostí neplánujete? Něco jako speciály Televizních novin, které občas vysílá Nova?

Petr Mrzena: Ne, ale myslíme si, že se s novým studiem a kvalitními moderátory a novináři Událostí bude dát pracovat při speciálních příležitostech. Už jsme avizovali, že jsme připraveni moderátora Událostí vyslat přímo do terénu, kde bude spolumoderovat z konkrétní akce. A dovedeme si představit, že se na takovou akci dá přemístit i část studia Událostí.

Proč není nová grafika Událostí spojena i s dalšími dvěma pořady, které nesou tento název, tedy Událostmi v regionech a Událostmi, komentáři?

Zdeněk Šámal: Události, komentáře jsou hlavní zpravodajsko-publicistickou relací ČT 24. A Události v regionech jsou výrobně spojeny také spíš s tempem a výrobou ČT 24, takže jim necháváme jejich původní grafiku. Navíc jejich grafika je dobrá, takže není důvod ji měnit.

Napadlo mě to v souvislosti se zrušením názvů relací Polední Události nebo Noční Události, že by byla značka Události spojena s jednotnou grafikou u všech tří pořadů, kterým označení „Události“ zůstává.

Zdeněk Šámal: Myslím, že u Událostí, komentářů bychom takto postupovat neměli, protože to je pořad ČT 24, kdežto Události jsou prioritně pořad ČT 1. Na ČT 24 zůstávají, protože to tak je efektivnější. V téhle souvislosti se objevila potřeba graficky vybavit samotný program ČT 1.

Nejsou teď nové Události příliš velkou pěstí na oko ke grafice zbytku vysílání ČT 24? Narušuje vlastně staniční grafiku.

Zdeněk Šámal: Pěst na oko to bude, když to bude špatný pořad. Ale diváků, kteří říkají „jéje, nová grafika!“ je málo.

Původně jste uvažovali o tom, že Události zůstanou jenom na ČT 1, čímž jste chtěli pomoci i sledovanosti prvního programu. Nakonec jste je nechali i na ČT 24, kde je denně sleduje přes 100 tisíc diváků. Proč jste se nakonec rozhodli zachovat souběžné vysílání na obou programech?

Zdeněk Šámal: Důvody jsou dva. Hlavní je výrobní, museli bychom vyrábět extra program pro ČT 24 na čas mezi sedmou a osmou hodinou večer. Tento program, ať by byl jakýkoli, by kontraprogramoval Události a stál by nás další peníze. Obsah Událostí je čistě zpravodajský, takže mají na zpravodajském kanálu svoje místo. A další důvod je těch 100 až 150 tisíc diváků, kteří během hlavní zpravodajské relace zůstávají u ČT 24. Z hlediska ČT 24 je to dostatečně velký počet lidí, abychom zachovali tento model. Držet dvě vysílací posádky a násobit počet lidí, kteří musí vyrábět, když k tomu nejsme tlačeni nějakými drastickými důvody, ale naší domněnkou, že si nakumulujeme diváky na Jedničce, se ukázalo být jako mylná úvaha.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Současná podoba Počasí více odpovídá jejich zpracování na většině relevantních televizí v zahraničí, tvrdí Zdeněk Šámal

Dotkly se změny v Událostech i dalších zpravodajských relací na ČT 24, tedy kromě toho, že jste vypustili slovo Události z ranních, poledních a nočních zpráv?

Zdeněk Šámal: Události jsou jiný typ zpravodajství, jsou zpravodajským obrazem toho nejdůležitějšího, co se toho dne událo, kdežto ČT 24 je z mého pohledu aktuální zpravodajství, přinášející aktuální a bezprostřední reakce. ČT 24 v podstatě nepracuje s koncipovanými reportážemi, nebo jen velmi výjimečně, protože žánr reportáže je to nejpracnější, co může televizní zpravodajství nabídnout. Nebude docházet k „vykrádání“ Událostí v tom smyslu, že okamžitě po skončení Událostí budeme z jejich příspěvků stavět zpravodajství na ČT 24.

Nebudou ale Události pro změnu „vykrádat“ exkluzivní informace, které zjistí redaktoři ČT 24, a nebudou si je chtít schovat až na sedmou večer?

Zdeněk Šámal: To neděláme.

Petr Mrzena: Ne, ale forma předání informace o takovém příspěvku se bude lišit. Souvisí to s tím, že večer bude prostor pro reportáže s delší stopáží a možná trochu analytičtějším pohledem, zatímco odpoledne nebo přes den je tam prostor pro to, aby informace přišla včas a v podobě, kterou nějak dlouho neupravujeme na střižnách a nepřipravujeme k ní složitě texty. Prostě ji jenom zprostředkováváme. Je to takový spíš hrubý materiál, zatímco v Událostech je vyprecizovaný.

Výroba ve zpravodajství trochu rozdělila, takže ČT 24 si se svými lidmi zpracovává svoji agendu a Události se svými lidmi zase svoji. V dnešní době digitálních nosičů je docela snadné, když reportér pracující pro Události po návratu z placu nabije disk do systému a pak už se nestará o to, zda si z něj ČT 24 ustříhá minutovou sekvenci do zpráv a on si z toho zároveň dělá svoji dvouminutovou reportáž do Událostí.

Věřím tomu, že před pěti lety tohle nebylo vůbec možné, protože se v ČT pobíhalo s kazetou, kterou si lidé vzájemně půjčovali. Tehdy mělo logiku, že reportér, který tento materiál přinesl a znal celé téma, ho zpracovával i pro kontinuální vysílání ČT 24. Teď už to není nutné, takže pracujeme efektivněji. Natočíme jednu věc, ale současně s ní může pracovat více redakcí.

Dobře, ale kdo ohlídá, aby si ČT 24 nevzala nějaký původní příspěvek, který by měl být exkluzivním materiálem pro Události?

Petr Mrzena: V ČT to nefunguje tak, že by něco „nemělo utéct“. Je tady nějaká redakční politika a lidé, kteří za ni mají odpovědnost. Jednotlivé relace mají své editory, nad nimi jsou šéfeditoři, máme systém společných porad, takže informovanost o připravovaných tématech je velmi dobrá. Nesušíme si nějaké speciální věci jenom pro Události. Pokud je daná informace ze své povahy aktuální a ihned ke sdělení, jdeme s ní hned ven. V době internetových zpravodajských serverů nemá cenu nějak otálet. Samozřejmě máme i nějaké příspěvky, jejichž zpracování trvá delší dobu. Typicky investigativní materiály. U těch zvažujeme, zda je investigativní reportér odevzdá ještě před Událostmi, tedy zda snesou odklad, nebo ne. Ale to jsou věci ad hoc.

Poměrně velkou nevoli diváků vzbuzuje zkrácení Počasí i jeho forma, kdy „rosnička“ komunikuje s moderátorem Událostí, ukazuje fotografie od diváků z Facebooku a pouští reportáž o počasí, takže na samotnou předpověď moc času nezbývá. Není to škoda? ČT přeci jenom měla jako jediná plnohodnotnou relaci o počasí, která byla hodnocena hodně pozitivně.

Zdeněk Šámal: To možná ano, ale kolik lidí se na ni dívalo?

Pro vás ale přeci sledovanost není důležitá.

Zdeněk Šámal: Není to nejdůležitější kritérium.  Procento lidí, kteří daný pořad sledují, nemůže klesnout pod určitou hladinu. Počasí nás stojí nějaké peníze a nemůžeme si dovolit je vysílat pro deset tisíc lidí, kteří mají rádi synoptické mapy.

Petr Mrzena: Ono to souvisí i s vaší otázkou. Říkáte, že býváme často kritizováni za novou podobu Počasí. Ale já se ptám, kým? My totiž nejsme kritizováni našimi diváky, ti nám posílají přes Facebook do Počasí spoustu fotografií a vlastních příspěvků. Spousta diváků to naopak velmi oceňuje a píší nám, že se jim to líbí. Samozřejmě že občas čteme nějaké noviny nebo internetové servery, kde býváme kritizováni, ale zároveň máme svoje vlastní hodnocení od lidí, kteří nám spontánně reagují na naše výzvy a to je pozitivní. Pokud by se za bernou minci mělo brát i to, kolik lidí sleduje nynější Počasí, pak je jich více než před změnou. Bavíme se dokonce o násobku původního počtu diváků.

Pak je ale taky potřeba si říct, kolik diváků Počasí je zároveň uživateli Facebooku a zajímá je posílání nějakých obrázků do televize. A jaké procento diváků ČT vůbec využívá Facebook, internet nebo umí pracovat s počítačem.

Zdeněk Šámal: Denně odvysíláme asi patnáct relací o počasí. Máme k tomu i specializovaný týdeník, takže divák, který chce mít podrobné detailní zpravodajství, získá od ČT spoustu možností, kde ho vidět. Porovnávali jsme si, jak vypadají relace o počasí v jiných televizích. Máme k tomu dost podrobnou analýzu, kterou zpracoval Jan Zyka, a porovnává předpovědi počasí na deseti různých stanicích. Nejdelší relace měla dvě minuty a 40 vteřin, jinak se stopáž pohybovala pod dvěma minutami. Byli jsme jediní, kdo pracoval se synoptickými mapami.

Jak by podle vás měla být ta předpověď dlouhá? Co všechno by měla obsahovat a co naopak ne? Počasí jsme z programových důvodů předsadili před Události a snažili jsme se ho sestavit tak, aby se z něj člověk dozvěděl něco jiného než soubor čísel a grafických hodnot, které se kolikrát i špatně čtou. Vracíme se ke kratší stopáži, tříminutové, a tím doznala změnu i skladba této relace. Co rozhodně nepokládám za chybu, je interaktivita, kterou jsme do toho vtáhli a dali lidem možnost přispívat nám obsahem.

Petr Mrzena: Snažíme se Počasí zpřehlednit. V minulé podobě tam bylo možná až příliš informací, které si diváci ani nestíhali přečíst. Teď je přehlednější a srozumitelné. Kdybyste pozorně sledoval dřívější Počasí, narazil byste na údaje, které se tam objevovaly tak krátce, že jste je ani nestihl zaregistrovat. Proto jsme v relaci před sedmou večer trochu ubrali. Předcházela tomu docela fundovaná debata s lidmi, kteří Počasí připravují. Jsou to odborníci a některých informací se neradi vzdávají. Nakonec ale vznikl kompromis, který je přijatelný pro všechny. Dříve jste se z Počasí mohl dozvědět předpověď až na deset dnů dopředu, ale bylo to na úkor informací o počasí na zítřek. Takže jsme to změnili a akcentujeme předpověď na nejbližší den. Budeme ale dál pracovat s těmi informacemi, které se divák jinde nedozví, jako je pylové zpravodajství, sněhové zpravodajství, zpravodajství o východech a západech slunce, atd.

Zdeněk Šámal: Jsem velký příznivec předpovědi počasí, rád si ji poslechnu v rádiu, podívám se na ni v televizi, stahuji si speciální programy na počasí do iPadu, ale pak se taky nerad ptám našich odborníků na poradě, co to vlastně znamená ta hluboká tlaková níže. ČT by měla Počasí vysílat tak, aby tomu rozuměli všichni diváci. Naše diskuse je možná obecným problémem popularizace vědy. Naši „počasáři“ jsou odborníci a zůstanou tu, protože to je výsadou ČT. Na druhou stranu nesmějí žít ve svém ghettu, kam nikoho dalšího nepustí, i když my ostatní bychom chtěli a nejsme úplně pitomí.

Přesun Počasí před Události jste udělali kvůli Primě, jejíž zprávy začínají v 18:55?

Petr Mrzena: Ne, vytvořili jsme hodinový zpravodajský blok a myslíme si, že sport dobře navazuje na Události. Navíc, když se podíváte na podvečerní Události v regionech, u nich je také na začátku Počasí. Má to logiku a návaznost na zpravodajské pořady, které předcházejí Událostem. Navíc jsme tím chtěli zdůraznit, že Branky, Body, Vteřiny pevně patří do večerní zpravodajské hodiny.

Zdeněk Šámal: Popravdě řečeno, taky jsme z programového hlediska uvažovali, jaký smysluplný obsah dát před Události. Po obsáhlých diskusích s programovým ředitelem Milanem Fridrichem nám přišlo lepší dát tam Počasí, i když souhlasím, že šest minut, které měla tahle relace dříve, dnes už nemá. Předtím to nebylo Počasí, ale spíš samostatné zprávy o počasí a klimatu. Je lepší mít před Událostmi předpověď než nějaké upoutávky na pořady.

Petr Mrzena: Nehledě na to, že se ptáte po programových věcech a tam není třeba zastírat, že i Branky, Body, Vteřiny si zaslouží dobré antré a Události jim ho můžou poskytnout. Obě relace spolu v našem novém pojetí komunikují, odehrávají se ve stejném studiu, dochází tam k předání slova mezi moderátory, je to dost jiné, než to bylo dosud. Přijde mi logické, že sport následuje hned po Událostech.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Autor rozhovoru se Zdeňkem Šámalem a Petrem Mrzenou

Ale kvůli tomu teď jdou Branky, Body, Vteřiny přímo proti Sportovním novinám na Nově.

Zdeněk Šámal: Vždycky půjde něco proti něčemu.

Petr Mrzena: My takhle vůbec neuvažujeme. Nemusíte nám to věřit, ale je to tak. Když už to chcete takhle rozebírat, ve stejnou dobu jdou i VIP zprávy na Primě.

Ale ty mají úplně jinou cílovou skupinu, kdežto Sportovní noviny stejnou.

Petr Mrzena: Ano, ale já si myslím, že na Nově – se vší úctou k tomu co tam vyrábí – to není úplně srovnatelný pořad. Přeci jenom si myslím, že v ČT máme mnohem větší možnosti, například obrazové.

Zdeněk Šámal: Ano, co se týče zdrojů, myslím si, že ČT je právem spojovaná s kvalitním sportovním vysíláním.

Jaký máte stanovený cíl pro sledovanost nových Událostí?

Zdeněk Šámal: Konkrétní cíl opravdu nemáme. Na druhou stranu sám za sebe říkám, že čím více diváků oslovíme, tím větší to pro mě bude radost.

Při jaké sledovanosti budete spokojeni a co už pro vás bude problém? Předpokládám, že nechcete mít méně diváků než před změnou Událostí.

Zdeněk Šámal: To nechceme.

Petr Mrzena: Ale zároveň se to nedá srovnávat.

Zdeněk Šámal: Srovnávaly by se jiné stopáže, hrozně těžko by se to počítalo. Nechceme, aby sledovanost kontinuálně klesala a nechceme to, co tady nastalo v uplynulých dvou letech, kdy opravdu došlo k drastickému poklesu.

Petr Dvořák při loňské volbě generálního ředitele prohlásil, že by hlavní zpravodajská relace veřejnoprávní televize měla mít ambici být druhou nejsledovanější v zemi po komerčních zprávách Novy. Máte tedy stanovený cíl porazit zprávy na Primě family?

Zdeněk Šámal: Jako cíl to nemáme vytyčeno, ale samozřejmě by nás to potěšilo.

Petr Mrzena: Určitě nechceme dělat zprávy, které se budou potýkat s diváckým nezájmem. A co se týče toho, jak se to bude měřit: pokud si někdo dá tu práci a spočítá si, kolik diváků se na nás dívá během zpráv Primy a kolik během Televizních novin… To se už dostáváme do tak specifických kategorií, že je těžké se k nim vyjadřovat. Nové Události jsou unikátní v tom, že konkurují dvěma dalším zpravodajským relacím, které se mezitím vystřídají na komerčních televizích. Pro nás je důležité, aby se setkaly s diváckým zájmem. Myslíme si, že obsah nám dává docela slušnou naději, že to nebude horší než před změnami.

A má to být tedy lepší?

Zdeněk Šámal: Potěšilo by nás to. Události si vybírá určitá cílová skupina, takže by mě také potěšilo, kdyby tato skupina nezestárla.

Když budou mít milion diváků, budete spokojeni?

Petr Mrzena: Milion diváků?

Zdeněk Šámal: Jistě, a když to budou dva miliony, budu skákat dva metry vysoko, při třech milionech tři metry a jako že nejsem fyzicky zdatný, tak to dokážu.

Letos se chystáte vyměnit skoro všechny zahraniční zpravodaje. Co vás k tomu vede? Některým z nich ještě ani nevypršelo čtyřleté služební období, které ČT u zahraničních zpravodajů dodržovala.

Zdeněk Šámal: Takhle narychlo měníme jenom dva zpravodaje. V jednom případě je to člověk, kterému musím doporučit důkladnější znalost televizní práce a práce pro instituci, která vyrábí kontinuální zpravodajství a velmi pečlivě připravovaný zpravodajský pořad. A v druhém případě je to na základě vlastní žádosti z osobních důvodů.

Taky úplně rušíte místo stálého zpravodaje v Košicích.

Zdeněk Šámal: Ano, Košice rušíme bez náhrady, protože jsme dospěli k názoru, že budeme schopni Slovensko a Maďarsko pokrýt z Bratislavy. A zároveň není tajemstvím, že bychom neradi snižovali počet zahraničních postů, a že v okamžiku, kdy budeme mít za sebou start nových Událostí, připravíme pro generálního ředitele návrh na rozšíření počtu zahraničních postů.

Čili ten dlouho připravovaný Blízký východ.

Zdeněk Šámal: Blízký východ, ale i západní Evropu.

Obnovíte post zpravodaje v Londýně?

Zdeněk Šámal: Ještě jsme to nerozhodli. Vedou se o tom debaty, ale bude to místo, ze kterého budeme moci pokrýt dění v západní Evropě tak, jako jsme ho dříve pokrývali, když jsme měli dva zpravodaje v Bruselu. Takže to bude někde tam.

Možná Paříž?

Zdeněk Šámal: Nebudu říkat konkrétní místo, i když osobně už mám jasno a stejně je na tom pravděpodobně i Martin Řezníček, který na tom bude se mnou pracovat, i Petr Mrzena. Kdybych ale řekl, že to je Amsterodam, okamžitě po vydání tohoto rozhovoru by mi přišlo 300 přihlášek lidí, kteří žijí v Amsterodamu, nebo mají rádi cofeeshopy a cítí se proto povolaní pro to, aby byli zpravodaji ČT v Amsterodamu. Takhle postupovat nechci. Navíc to bude poměrně zásadní informace, kterou by měl sdělovat generální ředitel. Nakonec to bude jeho rozhodnutí, které učiní na základě znalosti různých faktorů.

Petr Mrzena: A navíc to ještě není rozhodnuté.

Proč stahujete z postů zahraničních zpravodajů Slováky? Košice končí úplně, v Bratislavě chcete vyměnit Olgu Bakovou za někoho z Prahy. To vám vadí slovenština v Událostech?

Zdeněk Šámal: Slovenština není problém. Řekněme, že teď chceme mít opravdu jasnou garanci, že tam posíláme špičkového reportéra znalého způsobů práce a pracovních postupů televizního zpravodajství. Zahraniční zpravodajové jsou primárně členové týmu Událostí.

Proč chcete poslat dlouholetého zpravodaje v Polsku Miroslava Karase do Moskvy?

Zdeněk Šámal: Protože tam bude dobrý a bude to dělat s chutí.

Pro něj omezení na čtyři roky na jednom zahraničním postu neplatí?

Zdeněk Šámal: Pro něj to už přestalo platit asi těch 14 let, co dělá zpravodaje ČT v Polsku.

Právě proto se ptám.

Zdeněk Šámal: Myslím, že i jemu ta změna prospěje.

Když jsem se na Karase ptal dřív, vždycky jste mi argumentoval, že zůstává v Polsku tak dlouho, protože tam má rodinu. A teď ho stěhujete do Moskvy. Takže rodinný důvod pominul?

Zdeněk Šámal: Ne, já jsem argumentoval tím, že Karas je na Polsko dobrý. A žije tam proto, že před nástupem do ČT v roce 1998 tam pracoval pro Český rozhlas. Asi by tam byl dobrý i nadále, ale já si myslím, že zahraniční zpravodaj, a mluví ze mě moje osobní zkušenost, se časem potřebuje začít dívat trošku jinýma očima, protože čím déle je v zemi působnosti, tím víc má tendenci mluvit spíš za obyvatele té země než za ČT. Moskva je navíc problematický post. Víte, že v minulosti nám odtamtud vypověděli v rámci nějakých akcí a protiakcí dva špičkové reportéry. Vrátit je tam nemůžeme, ale chceme tam kvalitního zpravodaje, a tím Miroslav Karas je. Je tím nejlepším, koho máme. Navíc tím, jak jezdil na Ukrajinu a do Běloruska, zná prostředí.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Zdeněk Šámal i Petr Mrzena už v ČT působili. Spojuje je i zkušenost z televize Nova. Šámal tam vedl internetové zpravodajství a Mrzena byl šéfredaktorem televizních zpráv.

A v Moskvě bude čtyři roky, nebo 14 let?

Zdeněk Šámal: Myslím, že bychom se měli vrátit k té dobré praxi čtyř let, což je optimální délka turnusu zahraničního zpravodaje. V mimořádných případech, kdy náhrada selže na poslední chvíli, ať z osobních nebo zdravotních důvodů, lze působení zpravodaje třeba o rok prodloužit. Takhle přesluhuje třeba Eva Hrnčířová v Bruselu a možná i Tomáš Etzler v Číně, který bude rozhodně ještě nějakou dobu „přetahovat“. Čína je administrativně a logisticky komplikovanou zemí. Nebude tam ale 14 let, pokud se chystáte zeptat.

Takže Tomáše Etzlera se chystaná výměna většiny zahraničních zpravodajů netýká?

Zdeněk Šámal: Ne, s Tomášem jsme se dohodli, že si příští rok řekneme, co dál. Mám takový dojem, že mu dcera půjde do školy a on se musí rozhodnout, v které zemi. Soukromě odhaduji, že do čínské školy ji posílat nebude.

Zpravodajskému deníku Aktuálně.cz jste potvrdili, že zřídíte novou krajskou redakci zpravodajství v Chomutově. Kdy by měla vzniknout?

Zdeněk Šámal: Přesné datum nemáme stanovené, ale v podstatě už shromažďujeme životopisy uchazečů o práci. Adam Komers jako vedoucí regionálního zpravodajství začal řešit logistické otázky, tedy kde bude sídlit kancelář. Technické oddělení naplánovalo nákupy potřebného technického vybavení, takže doufám, že se tak stane v první polovině letošního roku.

V Chomutově existovala místní televize DAKR, která se připojovala do vysílání Primy. Zanikla ale s ukončením analogového vysílání, protože Prima, která ji vlastnila, nechtěla složitě technicky řešit odpojované vysílání v digitálním multiplexu. Využijete lidi z tohoto studia?

Petr Mrzena: Přiznám se, že Adam Komers už posílal nějaký návrh jmen, kdo by tam mohl pracovat, ale zatím jsem ho detailně nestudoval. Ale že bychom to dělali plánovitě kvůli DAKRu, to ne.

Zdeněk Šámal: Ne, o televizi DAKR teď slyším prvně. My si s ohledem na naše potřeby vybereme místo, kde bychom rádi zřídili naší kancelář, ale o DAKRu jsme v této souvislosti vůbec nemluvili.

Petr Mrzena: To už je ale docela dávno, co DAKR zanikl, ne?

Budou to asi dva roky. Chomutov je v pořadí čtrnáctou mimopražskou redakcí zpravodajství ČT, pokud nepočítám velká studia v Brně a Ostravě. Plánujete ještě nějakou další?

Zdeněk Šámal: V současné chvíli ne.

BRAND24

A rozšiřování počtu redaktorů stávajících krajských redakcí?

Zdeněk Šámal: Taky ne.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).