Panasonic jako jediná firma na českém trhu (s výjimkou Loewe) nabízí hned několik čistě stříbrných televizorů. Najít dnes cokoli jiného než lesklou černou dá opravdu hodně práce. I tohle svědčí o designové bohatosti nabídky Panasonicu, protože ostatní firmy si tohoto aspektu, důležitého zvláště pro ženy, nehledí. A přitom ještě před pár lety to nebylo nic neobvyklého a Sony dokonce nabízelo výměnné rámečky…
Než přejdeme k testu ještě jedna poznámka: nebudu L37V10E srovnávat se zmiňovanými modely od Sony. Recenzi, včetně obdobně dělané tabulky, najdete zde.
Panasonic TX-L37V10E nabízí elegantní černo-stříbrnou kombinaci, jakých na našem trhu mnoho neuvidíte. Bohužel originální podstavce pod televizor jsou v nabídce už jen v černé…
Pohodová instalace, a to včetně DVB-S
V testu se soustředím na příjem signálu přes satelitní DVB-S, které je – stejně jako DVB-T – i ve verzi HD (DVB-S2). O DVB-T řeknu ve stručnosti jen toto: překvapil mě citlivý tuner, který i v místech se slabým a proměnlivým signálem přes odraz dával výborné výsledky s minimem výpadků (v daném ročním období). Naladění se automaticky obstaralo jak pro analogové, tak pozemní digitální kanály. Pro naladění satelitu (vše probíhalo záměnou za stávající set-top box) se musíte přepnout do příslušného režimu a následně se ukáží nabídky zaměřené na DVB-S.
Instalace příjemně překvapila. Dělal jsem ji s kamarádem, kterého „paraboly živí“ a který mi přinesl CA modul a kartu Skylinku s HD programy. A výsledek? Naladění proběhlo naprosto automaticky a správně se naladily i obě družice Astra, které byly k dispozici. Následně se však ukázalo, že s daným CA modulem některé HD programy nechodí, což je prý dnes naprosto běžné a obstál až třetí modulem. Nicméně nejlépe nakonec fungoval ten nejdražší – programovatelný – s možností zasunout dvojici karet poskytovatelů satelitního signálu. Tohle ale není na televizoru…
Automatické ladění našlo obě dvě družice, ověřeny jsou i tři a podle Panasonicu není problém ani při napojení na plné osazení maximálními čtyřmi LNB.
Příjemně rovněž překvapilo třídění kanálů se kterým jsem nebyl u Panasonicu vždy spokojen. Jde to jak v DVB-T, tak v DVB-S časti zcela stejným způsobem, a to jak přes „oblíbené položky“, tak manuálně přímým tříděním kanálů. Navíc sama televize to umí na dva způsoby – abecedně podle stanic a podle čísel. První volbu s výhodou využijete na DVB-S pro vyhledání konkrétní stanice. Bohužel si zase musím postesknout, že po naladění DVB-S jsou tu stovky a stovky stanic a pes se v tom vyznej. Škoda, že služby nejdou tak daleko, že by se tuner ladil v některé fázi pouze pro kanály toho poskytovatele, jehož kartu máte zastrčenu v mechanice…
Dobré ovládání, dvojí EPG
S ovládáním nebudete mít většinou potíže. Je použita klasická kombinace šipkových kláves, OK a tlačítka Return. Na dané verzi firmwaru (před instalací jsme plně aktualizovali, což šlo přes internet velice snadno – přístroj si vše udělá sám) se mi u volby pro „PiP“ stalo (obraz v obraze), že jsem nemohl udělat krok zpět a musel jsem televizor fyzicky vypnout, což naštěstí jde (tlačítko najdete na pravém boku spolu s dalším ovládáním). A když jsem u toho – i když se uvádí, že TX-L37V10E má funkci PiP, není tomu tak. Má pouze obraz kombinovaný s obrazem na některém ze vstupů…
Bez potíží a v perfektní češtině pracovalo na DVB-T i EPG, které se podle firmy stahuje v době, kdy si televizor ověřuje aktuální stav kanálů v sítích. takže je kdykoli k dispozici, a to i v okamžiku, kdy se přepnete ze satelitu. Na DVB-S mi EPG nepracovalo, ale to není věc televizoru, nýbrž Skylinku, jak mi bylo řečeno.
Klasické zobrazení sedmidenního EPG se dá přepnout do zobrazení „na výšku“, kdy pak ukazuje pro jednu stanici. Dodatečné informace o pořadu však musíte vyvolat dalším stiskem tlačítka, což je škoda, protože místa je tu dost.
Viera Cast, aneb úplná pohodička
Pro připojení na internet jsem nemusel dělat zhola nic. Televize potřebuje jen povolit funkci automatického přidělení adresy (DNS) v lokální síti a je to. Pokud tohle máte nastaveno, stačí jen zasunout ethernetový kabel a zmáčknout tlačítko Viera Cast. Po chvíli už jsme vesele brouzdali přednastavenými aplikacemi, protože k tomu je Viera Cast určen. Vlastní adresa zadat nejde. To, co Panasonic u Viera Cast slibuje, totiž „nejpopulárnější internetové služby, jako YouTube, Picasa nebo kompletní archiv nova.cz – dostupný stiskem jediného tlačítka“, také opravdu plní. To mohu potvrdit. Pokud jde o počasí, to si můžete – opět cituji – „kdykoliv ověřit například v Písku s předpovědí na 7 dní“ a nechybí ani zprávy z akciových trhů nebo sportovní zprávy z Eurosportu.
Viera Cast je moc hezky udělaná a příjemně ovladatelná aplikace a takto dobře jsem to ještě nikde uděláno neviděl. Samozřejmě k tomu potřebujete funkční ethernetový rozvod, rozumějte napojení na internet přes přepínač či rozbočovač a ono automatické přidělení DNS. Pokud jde o rozhraní, jejich počet je dostačující i když někdo může mít dvě správné námitky (já je mám také) – na boku není HDMI a zcela chybí USB. To tu nahrazuje paměťová karta typu SD (Panasonic je spolutvůrcem standardu spolu se SanDiskem) a protože je dnes nejpoužívanější, stačí ji vyndat z fotoaparátu a zastrčit do mechaniky. Vzhledem k tomu že moderní foťáky umějí fotit i ve formátu 16:9, využijete celou obrazovku.
Příjemná je i dvojice konektorů SCART, která nebývá obvyklá, avšak kvůli chybějícímu USB televizor nepřipojíte k internetu přes WiFi. Ethernetový kabel musíte mít dotažen až k němu, což může být problém.
Viera Cast tak, jak přijde k vám domů. Podrobnější nastavení například počasí najdete v levém horním rohu. Ovládání je snadné.
Nastavení tak nějak „přiměřené“
Panasonic se nevydal cestou, která je obvyklá u konkurenčních modelů této třídy, totiž dát šanci uživateli ovlivnit (zejména co do nastavení obrazu) všechno možné. Zde je voleb jen pár a k těm obvyklým si připočtěte v podstatě jen teplotu barev, Nastavení gama křivky a zisku pro prostor RGB. U tohoto přístroje mi to ale nevadí, protože obraz je jako brus prakticky za každé situace i při jen průměrně či dokonce podprůměrně kvalitním zdroji signálu. Věřím ale, že ti, co mají rádi vysloveně bohaté barvy, by to ocenili.
Z dalších vlastností stojí za zmínku především to, že obraz jde zastavit, což se určitě hodí a že vedle připojení na internet můžete televizor napojit i na pevný disk vašeho počítače (volba Mediaserver). Tak trochu mi chyběla informace o použitém datovém toku zejména na DVB-S.
Základní volby nastavení obrazu jsou v rozšířeném nastavení doplněny pouze o gama korekci a barevný zisk pro prostor RGB.
Měření spotřeby
Vzhledem k tomu, že firma spotřebu neudává, byl jsem na ni zvědav o to víc. Ta je v pohotovostním režimu nižší než 1,5 W (méně můj měřicí přístroj neumí), pokud jde o spotřebu za provozu ta by mohla být – vzhledem k 94 cm úhlopříčky – o něco nižší. Naměřil jsem – při základním (továrním) nastavení – mezi 115 a 116 W.
Bez muziky a celkově slabší kompatibilita
Po zasunutí paměťové karty se objeví menu s volbami „foto“ a „film“ a už v této fázi mi začalo být divné, kde že je „hudba“. Souborový manažer vypadá graficky skutečně dobře, podporuje lokalizované názvy, avšak nikoli dlouhá jména souborů. Vyhledá si na médiu bez ohledu na adresáře všechny fotografie, které umí zobrazit (JPG) a uspořádá vám je podle svého. Obdobně se chová i při přehrávání filmů v DivX.
S kvalitou zobrazení jsem byl více než spokojen za všech situací (i u 350 MB dílu seriálu v DivX), u filmů však zlobily titulky. Těm se dají nastavit tři znakové sady – Latin 1, Latin 2 a Azbuka. Kvalitní resamplování na vysoké rozlišení bylo znát (přece jen jsme ve třídě nad 25, resp. 30 000 Kč) a filmy se spouštěly velice rychle. A zmiňovaná muzika? Jak jste už asi uhádli, tu televizor nepřehrává. Není ani v nádherném grafickém menu, které se objeví po zmáčknutí tlačítka Viera Tools a kterým se vedle multimedií dá vstoupit i do Viera Cast či ovládat další zařízení připojená přes HDMI CEC. Formátová kompatibilita je tak vysloveně podprůměrná a tohle je největší slabina televizoru. Pro ty, co po ní koukají, tenhle přístroj opravdu není.
Při pohledu z boku vynikne zvláštně provedený podstavec. Vlevo od něj se zespoda nahoru zasunuje CA modul s kartou a hned vedle něj je čtvrté rozhraní HDMI. Také dosti ojedinělý přístup, protože kvůli zasunutí karty musíte celou televizi nadzvednout či sklopit. Pro připojení kamery či foťáku, doporučuji vyvést při instalaci rovnou kabel.
Přirozené barvy, parádní HD kanály
Musím říci, že mě TX-L37V10E velmi mile překvapil. Barvy podává přirozeně a nepříliš živě, což mám rád, převzorkování z PAL na Full HD je ukázkové a HD kanály jsou jedním slovem parádní. A pokud nejsou vysílány s dostatečnou kvalitou, což platí snad o všech domácích, snaží se je televizor vylepšit seč může a většinou se mu to daří. Zkuste se ale podívat na ty, které jsou vysílány tak, jak mají být. Například na smyčku Astra HD či na kanál Brava HD. Takto by HDTV mělo vypadat a nejspíše byste si ho spletli i s kvalitně nahraným Blu-ray diskem.
Ke všemu zmiňovanému si připočtěte ty nejvyšší pohledové úhly, tunery i pro MPEG-4, což vám do budoucna ušetří peníze za další přechod na HDTV, a jak se zdá bezproblémový (zdůrazňuji – po krátkém osahání) Viera Cast, který je zdarma, včetně archivu Novy. Pokud si říkáte: „asi se mu hodně líbí“, máte pravdu. Momentálně „bydlí“ u ex-manželky, která si ho zakoupila a které navíc vyhovuje to, že není zcela v černé. Nic špatného bych jí pochopitelně nedoporučil…
Shrnuto: až na „multimediálně Pramálo kompatibilní“ má TX-L37V10E všech pět „P“. Tedy vlastně čtyři, ale záleží na vás, na co kladete důraz.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× baterie (AA)
– natáčitelný podstavec
– napevno přidělaný napájecí kabel (dvoužilový)
– uživatelská příručka (papírová)
Foto: autor a Panasonic
