Hlavní navigace

Milan Fridrich: ČT se do dvou let úplně změní. Bude to naprosto jiná televize

22. 1. 2013
Doba čtení: 25 minut

Sdílet

Z dálkového ovladače se stala zbraň v rukou diváků, kteří se naučili přepínat, konstatuje v rozhovoru pro DigiZone.cz programový ředitel České televize Milan Fridrich

Česká televize má za sebou mimořádně úspěšný konec roku, a i leden nevypadá špatně. ČT 1 byla dokonce dva týdny po sobě lídrem trhu, v celodenním podílu na dospělém publiku porážela i hlavní kanál Novy. Jak se vám to podařilo?

Celý rok 2012 byl pro Českou televizi úspěšný. Zvýšila se sledovanost všech čtyř programů u dospělého publika a důležitý koeficient spokojenosti, což znamená jediné: zvyšuje se kvalita veřejné služby. Závěr roku, tedy vánoční vysílání, završilo proměnu programového profilu především ČT 1 a ČT 2. Po celý rok jsme u obou programů pečlivě sledovali dění v diváckých skupinách a snažili se budovat loajálnější, pevnější divácké jádro skrze kvalitní a chytré pořady. V minulosti se profil diváků čtyř kanálů podobal a pozice dvou historických stanic ČT 1 a ČT 2 slábla. To se, věřím, mění, a dochází k celkovému posilování značky ČT. Roste povědomí u diváků, že se vyplatí podívat se, co dává ČT. To dokázaly Vánoce a přelom roku nebo i třeba novoroční projev prezidenta republiky, kdy sice běžel na třech televizích, ale 52 procent diváků jej sledovalo v ČT.

Čím si to vysvětlujete?

Roste vliv ČT 24 a osobností, kteří se na ní podílejí a ČT se snaží vždy dát něco navíc. 1. ledna to byly na ČT 1 i ČT 24 mimořádné Otázky Václava Moravce s českým a slovenským premiérem k dvacetiletému výročí rozpadu Československa. Ale rozhodně nic nevyvozujeme a neposuzujeme z výsledků začátku ledna. Program veřejné služby je celoroční, pro 365 dnů a každá sezóna je trochu jiná. Důležité je, jak funguje program ČT jako celek.

Když zůstaneme u ČT 1, drží se poměrně vysoko i v posledních dnech. Je to dané tím, že pro komerční televize je začátek roku slabou reklamní sezónou, takže spíš reprízují? Podaří se vám udržet vysoký podíl Jedničky i po spuštění jejich jarních schémat, včetně návratu Ordinace na Novu a Cest domů na Primu family?

Čísla sledovanosti přece nejsou tím, kvůli čemu stavíme náš program. Generální ředitel při prezentaci výsledků roku 2012 před Radou ČT říkal, že zvýšení sledovanosti je „bonus“ při plnění úkolů, které veřejnoprávní médium má. Divácký zájem je důležitý, ale je jedním z faktorů, který sledujeme. Tím hlavním je kvalita a vliv vysílání na společnost. Na druhou stranu ano, leden je vždycky pro ČT 1 silnější, ale v minulosti ne vždycky býval, stejně jako v minulosti nemívala ČT 1 tak silné Vánoce nebo léto. Nemáme z titulu veřejné služby slabší a silnější sezónu. Nabízíme adekvátní program po celý rok.

Ano, protože koncesionářské poplatky máte po celý rok, pro ně neexistuje slabá sezóna jako pro televizní reklamu.

Ale existuje televizní realita a ČT má specifické úkoly dané kodexem, které musí plnit bez ohledu na chování trhu nebo momentální výsledky sledovanosti. Nelze srovnávat Zdivočelou zemi nebo Hraběnky s komerčními seriály. Ani záměrem, ani sledovaností. Nesoupeříme s jinými televizemi, jen se musíme snažit co nejlépe a nejkvalitněji oslovit českého diváka.

To ano, ale vy se stejně snažíte Ordinaci ubrat diváky. ČT 1 od Nového roku nasadila na úterní večery, kam se v únoru vrátí Ordinace, reprízy zábavného pořadu 3 + 1 s Miroslavem Donutilem, které bývaly vždycky hodně úspěšné. Donutil je ikonou Jedničky.

Miroslav Donutil je ikonou herectví a české zábavy. Nasazení seriálu od začátku ledna je standardní věc, v tom nijak nevybočujeme ze zavedeného systému programové skladby. To se dělalo vždycky.

Nemyslím seriál, ale opakování zábavných pořadů s Donutilem. Dali jste je tam ještě před návratem Ordinace, aby si na ně diváci zvykli, a budete je tam vysílat i potom, což logicky odvede část diváků od Novy k vám.

Stejně tak jsme dali v pondělí Panoptikum Města pražského, ve středu premiéry Pošty pro tebe a Tajemství rodu, a v pátek poslední řadu Vyprávěj, v sobotu premiéry zábavy a v neděli dramatik. Rok 2013 se navíc na obrazovce především ČT 1 nese v duchu oslav a připomínky 60 let Československé televize. Snažili jsme se vytvořit v zimě a na jaře program, který vzdá hold tomu nejlepšímu z tradice ČT. Proto jsme nasadili Panoptikum, hrajeme v sobotu Nemocnici na kraji města, Sanitku, F.L.Věka, Cirkus Humberto, Slovácko sa nesúdi, 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, Černé barony a cca dvacet televizních filmů ze zlatého fondu podle scénářů Jiřího Hubače a dalších. Rok má dvanáct měsíců a nebude celý vypadat jako leden nebo únor.

Ale těch archivních věcí máte poslední dobou na ČT 1 docela dost. Hlavně zábavné pořady, které sice generují zajímavá čísla sledovanosti, ale o ta vám přeci, jak říkáte, tolik nejde.

To že „v poslední době je na ČT 1 archivu dost nebo moc“ je mýtus a optický klam. V roce 2012 bylo na ČT 1 vyjádřeno v procentech 38,8 procent premiér, zatímco o rok dříve jen 35,7 procent. Počet novinek a premiér roste, a to jak na ČT 1, tak na ČT 2, kde je ten poměr 33,6 procent v roce 2012 oproti 28 procentům v roce 2011. Navíc, ČT je národní instituce, která má už téměř šedesátiletou tradici. A jako národní instituce by měla maximálně vysílat český původní program. Jelikož zdroje jsou omezené, novinky a premiérová výroba je možná jen pro určité časové úseky, je nutné využívat efektivně i archiv a reprízy pořadů.

Vy vidíte rozdíl mezi tím, když dáte střihový pořad z českého archivu nebo starší americký film z roku 1984? Pod tím si nikdo nepředstavuje archiv, protože to není česká produkce. Televize je ale vždycky mixem novinek a repríz. Nejde ji dělat jen s novinkami. Diváci se rádi vrací k pořadům, které viděli a nějak je zasáhly, patří k jejich životní zkušenosti. To nejsou jen filmy, nýbrž i zábava jako Možná přijde i kouzelník, Televarieté. Tyto cykly nenahrazují věci nové, ale doplňují je a dávají ČT onen tradiční historický rámec hlavního nositele televizní kultury v zemi. Vedle toho je Na stojáka, Zázraky přírody, Všechnopárty, Blonďatá bestie nebo Neshow – nové alternativní kusy.

U Jedničky mi ale připadá, že si tou archivní zábavou stále udržujete starší publikum. ČT 1 má jedny z nejstarších diváků vůbec. Proč nemyslíte i na ty mladší? Nebo s nimi programově počítáte na ostatních kanálech ČT?

ČT myslí na všechny diváky. Abychom ujasnili terminologii: za starší, asi pokládáte všechny lidi nad 55 let, předpokládám. Do této kategorie spadá asi 2,8 milionu obyvatel této země. ČT si platí všichni, platí se za domácnosti. Proto pro ČT mají všichni diváci, od narození až po pokročilé stáří, naprosto stejný význam a jejich potřeby vnímáme naprosto rovnoprávně. V multikanálovém televizním světě je potřeba pečlivě cílit na různé divácké skupiny a ostřeji profilovat jednotlivé stanice. ČT 1 je silná tradice a premiéry v nejoblíbenějších žánrech jako je seriál, dramatika, publicistika a zábava. ČT 2 je hravější, zvídavější, experimentálnější a hlubší. Loni se stalo poprvé v historii, že ČT 2 rostla u věkové skupiny 15 – 54 a stala tak spolu s ČT sportem kanálem s nejmladším publikem. To ale neznamená, že na něj primárně cílíme. To, že ČT se stará i o seniory, lidi, kteří budovali naši zemi, by se nemělo vnímat jako něco divného. Je potřeba myslet na mladé i na starší.

Ale jde o to, v jakém poměru.

Tak, aby si každý v programech ČT našel svůj pořad, seriál, cyklus, dokument, zábavu nebo cokoliv jiného. Veřejná služba musí sledovat, zda zasahuje veškerou populaci a jakou kvalitou. Včetně dětí, proto je logické a důležité, že dalším krokem v budování multikanálové ČT je zřízení dětského kanálu. ČT 2 bude v hlavním vysílacím čase takovým svorníkem mezi dětmi a většinovým rodinným kanálem ČT 1. Například nový žánr, tzv. docusoap, který začala ČT 2 vysílat v neděli v prime time (nyní sérii o těhotenství a rození dětí čtyř hrdinek s názvem „Čtyři v tom“) sleduje sedm procent v obecné kategorii 15+, ale devět procent v mladší 15–54.

Taky je vidět, že Dvojka vysílá formáty zaměřené na mladší diváky mnohem častěji než Jednička.

Jednička historicky vysílala pro všechny věkové skupiny všechny žánry v denních slotech, ale to ve světě s 15 až 150 kanály, různě specializovanými a cílenými, už není možné. To brzy zjistila každá televize, která se ocitla na digitálním trhu. Profil a image kanálů musí být vymezená nejen žánrově, nýbrž i věkově. U veřejné služby navíc to vše dělte s tím, že hlavním smyslem kanálu je užitečnost, originalita a kvalita programu.

Čili to berete tak, že Jednička je skutečně určena starším divákům?

Není pouze pro starší, je pro celou rodinu. Navíc její podoba, tak jak ji dnes vidíte, je samozřejmě stále přechodná. Kompaktní jasný nový profil se plně projeví v průběhu roku 2014. Je logické, že ten program musí vždycky něčím „vonět“.

Tak u Jedničky voní archivem…

Hezký bonmot. Čísla ale mluví opačně, počet novinek a premiér byl v roce 2012 rekordní a číslo roste. Noví kreativní producenti připravili hodně zajímavých projektů, které přinášejí nové televizní žánry a témata a ČT přirozeně získá novou fasádu tak, jak to obvykle bývá: bez velkého ohňostroje, ale k radosti diváků. Reprízy původních českých pořadů ale budeme nadále využívat, protože patří k tradici ČT a diváci je mají rádi. Myslím, že v mediální novinařině je strašně moc mladých mužů, kteří mají velmi specifický vkus zaměřený hodně do zahraničí, a uspokojit je není snadné. Ale ČT 2 to začíná zvládat.

Já se nedívám na žádnou televizi kromě ČT 24, a to jen ve chvíli, kdy vysílá něco mimořádného, takže se mi nezavděčí žádná televize.

Mimochodem, ČT 24 má z programů České televize ještě starší publikum než ČT 1, a je to logické. O dění a informace se ve velkém kromě profesionálů nejvíc zajímají lidé, kteří mají za sebou velkou životní zkušenost a mají na to čas.

O starším publiku ČT 24 jsem věděl.

Starší lidé jsou zvyklí dívat se na něco, co pro ně má hodnotu a co souvisí s jejich životem mnohem víc, než detektivní scény z Hongkongu nebo New Yorku. Jsou méně náchylní dívat se na akviziční věci, chtějí více české produkce. Naopak mladší diváci mají mnohem snadnější afinitu k zahraničí, především anglosaské produkci. Kdyby ČT měla přijmout tezi silného příklonu k mladším cílovým skupinám, nejde to udělat bez orientace na zahraniční velkofilmy, seriály nebo komedie. ČT 1 by se musela transformovat z velké části v akviziční kanál. Jakou tradici by to vyjadřovalo a jaká veřejná služba by to byla? ČT musí být česká a posilovat svým programem českou národní identitu.

Ona se o omlazení pokoušela i vlastní tvorbou, třeba seriálem 4teens…

Seriál 4teens měl pouze několik dílů. Byl to dobrý počin, ale z hlediska programové skladby bylo těžké seriál zařadit a pak měřit jeho „úspěch“. Je dobře, že ČT bude mít dětský kanál, kde budou mít podobné projekty své logické místo.

Ještě se vrátím k Ordinaci, jejíž návrat na obrazovku Novy vždycky zamává trhem. Proč ve čtvrtek proti ní nasadíte premiérový krimiseriál Policajti z centra, když se dá předpokládat, že ho tím jako úplnou novinku můžete zabít?

Myslím, že vysvětlováním tohoto kroku bych už zašel příliš do kuchyně programové skladby. Obecně to řeknu takto: ČT má čtyři programy, na trhu jich je cca 16 a programová skladba musí brát do úvahy spoustu různých faktorů.

Skutečně neuvažujete o tom, že byste na Jedničce nabídli v hlavním vysílacím čase také něco pro mladší diváky? Něco inteligentnějšího, než nabízí hlavní kanály komerčních televizí.

Dnes přece jedno, zda to nabídnete na ČT 1 nebo ČT 2, divák si to najde. Inteligentní jsou podle mě například ony docusoapy jako „Čtyři v tom“. Jak jistě víte, ČT natáčí trošku absurdní komedii Hotel Meteor s Dejvickým divadlem, atd. Program bude dostávat nový obsah i tvar. Už nyní je profil diváka ČT, včetně ČT 1, mladší než u německé veřejnoprávní stanice ARD. Bylo by bláhové podlehnout iluzi, že něco ztrácíme, když dokážeme oslovit všechny generace a využíváme k tomu všechny programy. Je to naopak přednost ČT, ona diverzita diváků.

Pojďme k ČT 2. Brzy vám odstartuje konkurence v podobě dokumentárního kanálu Prima Zoom. Ten se chystá každý večer vysílat prémiové monotematické bloky dokumentů, například v pátek proti tradičním přírodovědným dokumentům ČT 2 dá pořady o mořském světě. Nebojíte se, že vám tím ubere diváky?

Jsem rád, že model, který jsme nastavili, u Dvojky uspěl. Spousta lidí mi před rokem říkala, že dokument každý den, někdy dokonce i dva za sebou, nemůže uspět a diváci od nás utečou. Zkušenost z ČT 24 mě naučila, že „stejnost vysílání“ není důležitá, pokud máte stále atraktivní obsah, který lidi zajímá. Pak není třeba měnit žánry, aby se divák nenudil. Hodně věcí se změnilo. Diváci jsou po digitalizaci televizního vysílání mnohem náročnější. Řekl bych, že to je nejvýznamnější rys digitalizace: zvyšující se náročnost diváka, který s dálkovým ovladačem jako se zbraní zašermuje a při sebemenší nudě hledá únik, zda někde jinde nedávají něco zajímavějšího. Pro nás pro všechny, co programujeme televize, je to mnohem náročnější, než v minulosti, čímž nechci tvrdit, že to měli naši předchůdci jednoduché. Právě proto ČT 2 poprvé vytvořila slotový systém, který dává přesnou a jasnou logiku, po roce se usadil a má svého věrného diváka. Podobně postupně budujeme i ČT 1.

A teď vás o toho věrného diváka chce připravit Prima Zoom.

Komerční televize se chovají logicky, když se snaží vytěžit úspěšný model. Bylo tomu tak vždycky. Nikdy jsme si nemysleli, že když něco začne fungovat, bude mít ČT najednou klid a jen bude zasunovat nové pořady do přihrádek. ČT 2 nestojí pouze na dokumentech a navíc nabízí v hlavním vysílacím čase ty nejnovější, nejvýpravnější a nejkvalitnější dokumenty z té nepřeberné nabídky, která na trhu je.

Což ale Prima Zoom slibuje taky.

Skladba a práce s dokumenty na ČT 2 má svůj hlubší smysl, ČT tím plní roli vzdělávací instituce, rozvíjí myšlení a vědění. Stejně jako vedle státních nebo veřejných škol existují soukromé, tak na pole dokumentární vstupuje komerce. Ona na něm vždy byla, jen ta míra byla nižší. Dokumenty na ČT 2 jsou součástí tradice ČT a věřím, že si srdce diváků udrží. Další věcí je, že ČT 2 nestojí jen na dokumentech, ačkoliv jsou její silnou stránkou. Je to i kulturní, filmový, dětský a investigativní kanál.

Ale stojí na nich začátek jejího prime time.

To určitě ano, ale nestojí na nich Dvojka jako taková. Navíc u ní jako druhý pilíř stavíme český dokument a českou publicistiku, která by měla být stejně silná a na nich by měla ČT 2 také stát. Cítíme, že samotný zahraniční dokument diváky baví jen jako série a pouze do určité doby. Ale aby se na daný televizní kanál dívali kontinuálně a zajímal je, musí zahraniční dokumenty doplňovat stejně kvalitní a silná domácí produkce. Jak už jsem zmiňoval, předminulou neděli jsme třeba začali vysílat sérii docusoapů Čtyři v tom…

Měla vynikající sledovanost, všim0l jsem si.

Máme připravený docusoap o svatbách, který se jmenuje Navždy spolu, pak máme dokument o závislých ženách a spoustu dalších, již natočených dokumentů, s nimiž budeme pracovat, včetně cyklů podobných Národním klenotům nebo Té naší povaze české, či Pološeru. Připravujeme docudramata, která budou novou image Dvojky, již jsme nastavili loni v lednu, posilovat o český element. Chceme na ČT 2 rovněž přispívat k hlubšímu uvědomění si české národní identity. I proto teď na Dvojku přešly některé pořady z Jedničky, třeba Stopy, fakta, tajemství nebo Na cestě.

Proč, nedařilo se jim?

Dařilo, ale ukázalo se, že při profilování Jedničky a Dvojky je jejich lepší a logičtější místo na Dvojce. Lidé si je v programové skladbě Dvojky dokázali poměrně rychle najít, což znovu dokazuje tu změnu chování diváků v digitalizovaném televizním prostředí. Dlouhou dobu tady existovala taková logika, že když se s pořadem hne, poškodí ho to, nebo že když se přesune na Dvojku, asi je špatný. Ono je to hrozně složité vysvětlovat, když se něco jmenuje Jednička a lidi mají psychologicky pocit, že když je jejich pořad na Jedničce, že jsou jedničky. Číslice z názvů kanálů neodbouráme, ale Dvojka není zdaleka ta druhá, je pro lidi, kteří chtějí jít víc do hloubky, a kteří chtějí…

… víc vědět? To je slogan chystané Primy Zoom.

Víte, že prý tento slogan měla nachystaný v roce 2004 televize Z1 ještě předtím, než byla odložena digitalizace? „Z1 – vědět víc“. ČT 2 je stanice, která je určena pro lidi se specifickými potřebami. Stanislav Motl a jeho Stopy fakta, tajemství jsou pro náročného diváka, který má hlubší historické povědomí, zajímá se o určité věci, a on jde a ukáže mu, jak hledá v konkrétních kauzách, o kterých by divák už mohl něco vědět. Sledování takového pořadu tedy předpokládá nějaké divákovy znalosti. Nebudu komentovat spouštění nových stanic, k čemuž mě stále směrujete. Veřejná služba má svoje úkoly a my se neřídíme podle toho, jak vznikají nové stanice, ale podle úkolů daných Kodexem ČT a vyhodnocováním toho, co od nás diváci očekávají. Jsme specifická služba v české společnosti a poznání a vědění od nás diváci očekávají na prvním místě. Že s tím někdo začne podnikat, je právo každého, trh je svobodný. Ale my budeme vysílat dokumenty i tehdy, kdy to komerční televizi přestane bavit nebo jí to už nebude vynášet. Je to jejich svobodné rozhodnutí.

Pocítili jste vznik Primy Zoom na nákupních třenicích s Primou? Dochází mezi vámi k cenovým válkám při nákupu akvizičních dokumentů? A měla ČT zájem o stejné dokumenty jako Prima?

To nejsou informace, které bychom kdy chtěli sdělovat. ČT je pro partnery dlouholetý, stabilní a solidní klient a my si těchto vztahů vážíme. I proto jsme například získali práva k značce BBC Earth, včetně unikátních dokumentů vyráběných pro tento cyklus. Diváci se mají na obrazovkách ČT na co těšit.

Prima Zoom na rozdíl od ČT 2 nechce dávat české dokumenty, které jsou pro ni drahé. Posílíte vlastní dokumentární tvorbu, abyste se vůči nim programově vymezili? České dokumenty jsou na Dvojce nejsledovanější, podobný úspěch z akvizic mají pouze přírodovědné pořady v pátek večer.

I u akvizičních dokumentů jsou oblasti, které jsou skutečně úspěšné, a pak je spousta oblastí,
které jsou pro fajnšmekry na víkendové odpoledne. Vysíláme dokumenty o starožitnostech, malířství, světové opeře, architektuře a mnoho dalších. ČT 2 je velmi pestrá a její záběr je široký. Dlouhými léty jsme si ověřili, že jde o specifický typ diváka, kterému dodáváme to, o co má zájem a zároveň tím plníme službu, za kterou jsme placeni.

Je dnes Dvojka vyprofilovaná natolik, že ji už nebudete měnit?

Dvojka má silný profil exkluzivního programu pro lidi s individuálním vkusem a zájmy. Od poloviny roku se jen rozšíří prostor pro další pořady, které posílí zaměření Dvojky na poznání a kulturu, přibudou nové české původní cykly a pořady, protože se dětské vysílání přesune z podvečera na nový dětský kanál. Ale měnit vysílání válečných dokumentů nebo přírodopisných seriálů by nedávalo smysl. Diváci jsou na ně zvyklí.

Zmínil jste válečné dokumenty. U některých z nich na Dvojce jsem měl pocit, že jde už o komerčně laděné série. Všechny ty tituly o Hitlerovi a jeho válečnících, které se objevují na placených dokumentárních kanálech, a dávala je třeba i velká Prima. Budete je po startu Primy Zoom na Dvojce omezovat?

ČT vysílá kontinuálně unikátní dokumenty z oblasti historie, přírody, vědy, společnosti a dalších oblastí dekády a má to jasnou logiku: vzdělávat v přesně stanovených časech na konkrétní téma. Letos si například připomíná 80 let od nástupu nacistů k moci cyklem „Apokalypsa – Hitler“ a pak sérií „Göring“. Oboje má jasnou logiku: připomenout na podkladu výročí premiérovými dokumenty tragické období evropských dějin. Výročí jsou silným motivem pro poznání, to je známá věc. Jaký by mělo smysl to měnit?

Ne, já se ptám, jestli neuvažujete o tom, že byste na Dvojce vysílali opravdu ty nekomerční dokumenty.

Dokumenty BBC nebo ARD jsou komerční?

Ne, ale dokumentární série o Hitlerovi jsou jasně komerční záležitost, vždyť je dávají i plnoformátové komerční televize. Proto mi na ČT 2 přišly jako trochu nepatřičné, jako snaha levně nahnat sledovanost.

Trochu se mi zdá, že pod pojmem „komerční“ si jako Vladimír Železný představujete „sledovaný“ nebo „úspěšný“. To za prvé není pravda a nikdy nebyla a za druhé je to falešná diskuse. Veřejná služba totiž není o jednotlivých pořadech, je to koncept. Nejde z něj vytrhnout jedno téma nebo jeden cyklus. To by pak celkové vysílání ČT ztrácelo komplexnost a objektivitu. Začali bychom historické postavy rozdělovat na populární (komerční) a nepopulární a nudné (nekomerční)? Vzdělávání stejně jako celé televizní vysílání probíhá na různých úrovních. Programovat veřejnou službu v její rozmanitosti a pestrosti není žádná legrace. Vše má svou logiku. A nejde vynechat etapy dějin, historické postavy anebo části světa jen kvůli tomu, že jsou populární.

Ano, fascinace zlem jaká je u Hitlera nebo Stalina, je určitě jedna z věcí, které lidstvo a člověka provází. Nacismus, holokaust, fašismus bylo zlo, kterým lidé nepřestávají být fascinováni do teď a i nové generace jsou stále fascinovány tím, jak něco takového mohlo vzniknout, jak se to vůbec stalo, a kdo všechno byli ti lidé, co to způsobili. Přesto je hodně lidí, hlavně mladých, kteří o tom vědí tak málo, až jsem zase fascinován já. Myslím, že když tyto dokumenty budou vysílat všechny televize v zemi, nebude toho moc. Protože pojmenovávání zla je součást pudu sebezáchovy. Historické dokumenty, které ČT dává, byly třeba i dokumenty o českém letectví a českých letcích, které běžely v pondělním slotu, takže je vidět, že pestrost v historii na Dvojce je solidní.

Od září se bude měnit podvečerní vysílání Dvojky, zmizí z něj dětské pásmo Kavčí hnízdo. Jak ovlivní vznik dětského kanálu programové schéma ČT 1? Zbudou v něm nějaké pravidelné dětské pořady?

Samozřejmě zbudou, ale v jiné formě. Některé pohádky nejsou pouze pro děti. Navíc děti jsou široký pojem. Existují tři základní divácké skupiny, do kterých se děti dělí, a dvě pohádky – jedna hraná a druhá kreslená – obslouží jiné cílové skupiny, i když půjdou proti sobě. Ale nebudu nic prozrazovat a předbíhat. Dětský kanál bude představen generálním ředitelem na speciální prezentaci, až nastane ta správné chvíle.

Původně jste dětský kanál chtěli spouštět na přelomu jara a léta, nakonec jste zvolili září. Proč? Místo mezinárodního dne dětí je lepší začátek školního roku?

Spuštění ČT 3 nemohu a vůbec nebudu komentovat, protože, jak jsem říkal, to je věc, ke které bude separátní tisková konference a všechny věci se představí až tam.

Do jaké míry o programování ČT 3 rozhodujete vy a do jaké míry to je výlučně věc projektového týmu dětského kanálu a jeho ředitele Petra Kolihy?

ČT 3 vychází z kandidátského projektu generálního ředitele, od loňského září má připravovaný kanál výkonného ředitele a projektový tým, který vše kolem jeho spuštění koordinuje. Jako každý projekt má ČT 3 řídící komisi, které předsedá generální ředitel a jejímž jsem členem, stejně jako finanční ředitel, ředitel vývoje, výroby, marketingu, výkonný ředitel ČT 3, atd.

Vy ale musíte jako programový ředitel s projektovým týmem nějak kooperovat, protože dětský kanál povede k programovým změnám na ČT 1 i ČT 2. Do jaké míry?

Nepředbíhejme. ČT 3 samozřejmě stejně jako ostatní programy zapadne do systému v rámci ČT, aby přiváděl nové diváky a nikoli aby se ti stávající jen přelévali, odcházeli od něčeho, co vysíláme na kanálech ČT jinde.

Má už dětský kanál nějaký konkrétní název? Neptám se jaký, protože mi ho stejně neřeknete, ale vybrali jste už definitivní verzi?

Řekněme to takhle: název dětského kanálu není nikdy hotov, dokud se neřekne ano, takhle to je a zveřejníme ho. Skutečně k dětskému programu není moc co mluvit, omlouvám se.

Takže ještě není vybrán, stále si hrajete s několika možnými variantami?

Variant je vždycky hodně.

Dlouho to vypadalo, že Česká televize bude s pěti volně šířenými kanály největší televizní skupinou v Česku, co se týče free-to-air vysílání. Jenže vás silně dohání Nova, která za poslední půlrok zprovoznila dva nové kanály a další plánuje na únor. Jak podle vás ovlivní televizní trh fakt, že začátkem února začne vysílat už čtvrtý volně šířený kanál Primy a pátý od Novy? Vy na podzim spustíte taky pátý… Nebude se publikum už příliš fragmentovat, nedoplatí na to nakonec všechny tyto velké televize?

ČT má svoji strategii, která je v dlouhodobých plánech a podle ní pracuje. To, co se děje na trhu kolem nás, sledujeme, protože to ovlivňuje způsob, jakým máme poskytovat svoje služby na profesionální úrovni, tedy, jak máme vytvářet skladbu programu a jak pracovat s pořady tak, abychom je nedávali nevhodně, aby si je diváci snadno nacházeli. Lidé víc pracují i s off-airovými službami, začalo se měřit i sledování přerušených pořadů. Televizní prostředí zažívá největší pohyb za posledních dvacet let. Od vstupu komerčních stanic do vysílání. Zda se tím televizní služby zlepšují a přinášejí nové hodnoty, nebudu nyní komentovat. Každý začátek nové éry s sebou nese hodně entuziasmu i vystřízlivění. ČT má cíl: maximálně oslovit svými pořady obyvatele České republiky, posilovat českou identitu a tradici. Nejsou to fráze. Vysílání ČT se během roku 2012 k těmto hodnotám posunulo. Ne vše se podařilo, ale vysílání je vždy potřeba posuzovat jako celek, ne soubor jednotlivostí. A celek posílil. Kolik na to ČT potřebuje programů, musí posoudit generální ředitel a Rada ČT nyní stojíme před spuštěním pátého a na něj se soustřeďuje pozornost.

Petr Dvořák se před časem zmínil, že by po dětském kanálu mohl vzniknout ještě šestý program zaměřený na regiony.

Jasně, tahle věc má svoji přitažlivost. Ale já nebudu mluvit za Petra Dvořáka, omluvte mě. Generální ředitel určuje vize.

Neobáváte se toho, že se komerční televize při spouštění nových tematických kanálů zaměří na oblasti, jimž se věnuje právě ČT? Prima Zoom může být taková první vlaštovka, Nova by klidně mohla spustit svůj dětský nebo zpravodajský kanál.

Klidně může kdokoli spustit cokoli. Veřejná služba má přece parametry, které ji odlišují, musí plnit kontrolované úkoly, to je něco cela jiného. Nové kanály nejsou nějakou přímou konkurencí. Důležité je, zda si získají diváky a zda jim to bude fungovat. Každému, kdo přichází s novým projektem, přeji hodně štěstí, protože čím větší bude konkurence, čím větší bude na trhu pohyb, tak tím víc se oddělí zrno od plev, tím víc se oddělí kvalita od nekvality. Spousta televizí, které vznikly v minulosti, nebyla podrobena takovému tlaku na kvalitu, jako je tomu nyní. V současné době bude mnohem složitější zavádět ikonické supersledované pořady. Všimněte si, že většina z nich jsou pořady minulosti. Když začínala třetí řada Četnických humoresek v roce 2003, měla v podílu na publiku 70 procent – tedy její první díl. Když je takový seriál kvalitní, je logické, že se s ním dá pracovat i z hlediska reprízování.

Diváci ale spíš očekávají nějaké nové originální projekty.

Takové projekty ČT připravuje, je jich poměrně hodně, ale z pochopitelných důvodů o nich nemohu mluvit, a proto zmiňuji věci z minulosti. Ano, hlavní úkol ČT je vytvářet skutečně originální projekty, seriály, žánry, docusoapy, docudramata, dokumentární a zábavní cykly. Ve všech těchto oblastech už máme opravdu hodně zajímavých projektů ve výrobě. Každý projekt pro ČT 1 ale poměrně dlouho trvá vyvinout a pak vyrobit. Není to jako na ČT 24, kde stačí lusknout prsty a máte mimořádné vysílání za týden nebo třebas i hned.

Proč nejde lusknout prsty i na ČT 1?

Kreativní producenti začali pracovat na jaře, respektive v létě loňského roku. Vyvinout cela nový originální seriál nebo jiný žánr trvá nejméně šest až dvanáct měsíců. A pak: třeba máte skvělé scénáře, ale nedaří se vám sestavit herecky tým, jak si představuje režisér nebo producent, atd. Tvůrčí práce je složitá. Nastupují klimatické podmínky, atd. Natáčení pohádky 12 měsíčků se zpozdilo o dva roky, protože nebylo dost stabilního přírodního sněhu tam, kde se točilo. Kanál, kde se vysílá dramatická tvorba a náročná zábava, se mění podobně, jako zatáčí ohromná zaoceánská loď. Jen akviziční kanály, kde máte vysoký poměr už vyrobených zahraničních pořadů, změníte podobně jako zpravodajství: snadno a rychle.

Jak moc ČT vadí, že její tradiční značky využívá třeba TV Barrandov, která postupně vytáhla Barrandovský videostop a teď začala vysílat Barrandovskou abecedu?

Barrandovský videostop u nich funguje už dlouho. Pokud vím, tak o pořad nebyl v ČT v minulosti zájem. Úkolem nové tvorby ale přece není oprašovat pouze zavedené starší značky, ačkoliv se jich nezříkáme a pracujeme s nimi v rámci 60 let ČST. Chceme především přinášet nové koncepty pro přesně definované divácké cílové skupiny. Myslím, že ČT se během dvou let přetvoří takovým způsobem, že pokud by někdo na tu dobu odjel pryč a potom se vrátil, u programů ČT 1 a ČT 2 by zaznamenal opravdu výrazný posun v podílu novinek a premiér. Tím poutem, které bude ale v dobrém slova smyslu vždycky oba kanály odlišovat od zbytku televizního prostředí, je ona vazba na tradici.

Kdy se tedy dočkáme těch neotřelých nových konceptů?

Samozřejmě už letos. Postupně. Už nyní v lednu vysíláme nové žánry a typy pořadů – Rub a líc, Copak bych vám lhal, Neshow, atd. V únoru se přidají dramatické cykly. Jaro bude silně ve znamení 60 let ČST, na podzim posílí program o další novinky a každý měsíc pak budou přibývat. Kontinuálně i po celý rok 2014. Televize není o jedné sezóně nebo jednom okamžiku. Ten proces musí být pozvolný, aby divák akceptoval nové žánry a témata.

Čeho chce ČT v letošním roce dosáhnout – ať už v podílu na trhu, nebo dalších měřených veličinách?

BRAND24

Definoval to, myslím, přesně generální ředitel pro Radu ČT, když zmiňoval, že hlavním cílem je zvýšení kvality pořadů a zavedení nového měření kvality a hodnoty veřejné služby. Každá veřejná služba potřebuje ke své existenci respekt. Diváků, tvůrců, kteří ho dělají a také odborné obce. Číslo sledovanosti a číslo spokojenosti je důležité jako jeden z faktorů. Je jasné, že pokud před měsícem a půl vznikla nová televizní stanice a letos mají vzniknout další tři, je naprosto logické, že z hlediska nějakých pouhých procent share se na trhu zase musí něco začít dít. Bude to zajímavý rok pro televizní trh. Důležité je, aby pozice ČT zůstala silná.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).