Hlavní navigace

Krev, pot a emoce. Jak by měla vypadat sportovní reality show?

29. 4. 2016
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Karel Choc
Exkluzivní videoobsah je pro weby nutností. Své o tom ví i redaktor deníku Sport František Prachař, který kvůli zajímavým záběrům půl roku trénoval MMA, aby mohl nastoupit do profi ringu.

Jako většina dobrých nápadů to vlastně zní jednoduše. Dlouholetý redaktor deníku Sport a webu iSport.cz František Prachař se domluvil s trenérem Danielem Bartákem z pražského Pentagymu, že u něj bude půl roku trénovat a pak nastoupí k zápasu v MMA, tedy ve smíšených bojových uměních. Celý proces pak bude Prachař zaznamenávat na kameru a ve výsledku vydělají všichni – web iSport.cz bude mít atraktivní a exkluzivní obsah, Pentagym získá zadarmo reklamu a Prachař si vyzkouší něco, po čem touží každý sportovec – profesionálně připravený zápas s podobně připraveným protivníkem.

Ale šedivá je teorie, zelený strom života. Jak Prachař přiznává, samotná myšlenka videoseriálu vznikla vlastně až v průběhu tréninků. Primárně šlo o propagaci naší nové mobilní aplikace Superlife, která se snaží propojovat aktivní sportovce s profesionály. Umožňuje jim vytyčit si nějaký cíl, vybrat si potřebného patrona a pokusit se společnými silami danou metu zdolat. Což jsem se přesně pokusil ilustrovat sám na sobě, vysvětluje sympatický redaktor, který se snaží osobním příkladem inspirovat ostatní sportovce.


Autor: Karel Choc

Daniel Barták a František Prachař

Po Konečném Prachař

Videooddělení funguje v rámci webu iSport.cz zhruba poslední tři roky. Krátce po jeho vzniku připravoval Prachař seriál videí Cesta za titulem, který dokumentoval přípravu boxera Lukáše Konečného. Ten jako první Čech zápasil o titul mistra světa v americkém Washingtonu. Tehdy se také Prachař poprvé dostal do kontaktu s televizní tvorbou, protože jak sám říká, byl a je hlavně píšícím novinářem a pravidla pro tvorbu atraktivních videí se musel postupně naučit. Moc se mi líbí třeba na HBO nebo televizi Showtime časosběrné dokumenty jako je Road to… nebo 24/7 a mrzí mě, že podobné věci v Čechách nevznikají, rekapituluje inspirační zdroje své vlastní reality show Prachař.

Sport má podle něj velký potenciál ukazovat syrovou realitu. Ale nikdo u nás podobné pořady nedělá, tak jsme si museli jeden vyrobit sami, směje se Prachař. Za vyloženě promarněnou šanci považuje třeba aktuálně odvysílaný pořad Za vodou, ve kterém Česká televize mapuje pobyt úspěšných českých hokejistů v NHL. Viděl jsem první díl, ale vůbec jsem nedokázal udržet pozornost, což mě upřímně mrzí. Těšil jsem se na velké hvězdy, velkou dávku emocí, úspěch a slávu. Místo toho sedí hokejisté na gauči a něco vyprávějí. Vůbec si štáb nepustili k tělu, což je podle mě velká škoda, myslí si Prachař.

Podobný seriál chtěl Prachař připravovat sám, ale jak přiznává, žádná ze skutečných hvězd neměla opravdový zájem podělit se o osobnější informace nebo nechat se vidět v pro ně těžkých okamžicích. I proto mi Za vodou připadá, jako když stojíte před prázdnou bránou a vystřelíte tři metry nad ní. Úplně mi tam chybí tolik potřebné emoce, shrnuje své dojmy Prachař. Jak říká – a trenér Barták jeho slova potvrzuje – ve videích přibližujících jeho přípravu na zápas emoce fungovaly. Určitě to pro Frantu nebylo jednoduché, některá videa sice byla spíše naučně-popisná, ale došlo i na hodně emotivní záběry, jako je fyzické vyčerpání nebo zvracení, popisuje Barták.


Autor: Karel Choc

Daniel Barták a František Prachař

Box by byl jednodušší…

Seriál Cesta k zápasu MMA začal vznikat koncem loňského srpna, kdy Prachař přišel za Bartákem do Pentagymu, že by chtěl od začátku září chodit na tréninky a připravovat se na zápas. Už na začátku padl nápad, že by se celá příprava mohla natáčet, ale konkrétní představu jsem neměl. Ta vykrystalizovala až v průběhu tréninků, přiznává Prachař, který vystudoval sportovní školu se zaměřením na management sportu. Sportuji celý život, ale nikdy ne na takhle systematické úrovni. Mám i určité zkušenosti s bojovými uměními, ale MMA je díky své komplexnosti přeci jen něco jiného, myslí si Prachař.

Podle Bartáka je půl roku na reálnou přípravu a zformování potřebných návyků strašně krátká doba. Je vlastně skoro zázrak, že se vše vůbec podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Trochu jsme poupravili Frantovu techniku, něco jsme se mu pokusili vnutit, ale stejně dělal hlavně to, co měl zažité už předtím. Možná by bylo jednodušší, kdyby za sebou neměl lekce klasického jiu-jitsu, protože některé návyky jsme ho museli odnaučovat, uznává Barták. Jednodušší by podle něj byla i příprava na zápas pouze v postoji, tedy v disciplínách jako je box, kick box nebo thajský box.

Navíc z plánovaného půlroku byly nakonec kvůli dovoleným, nemocem a vánočním svátků pouhé čtyři měsíce. Trénovat jsem chodil třikrát až čtyřikrát týdně a navíc piloval kondici běháním, posilovnou nebo plaváním, popisuje Prachař. Podle Bartáka byla pro Frantův zápas kondice dokonce důležitější než technika. Stejně důležitá byla ale i psychická stránka věci, hlavně proto, že šlo o jeho první zápas. Ten byl vypsán na tři tříminutová kola, v tom třetím se Prachařovi povedlo dostat soupeře, kterým byl taktéž debutant Štěpán Kaděra z brněnského Moravia Martial Arts Gym, do škrcení, díky kterému Kaděra zápas odklepl.

Nakonec rozhodla kondice

Podle Bartáka byl zápas první dvě kola vyrovnaný, ale ve třetím kolem už soupeři docházela kondice. Zápas byl vypsán ve váhové kategorii do 84 kilogramů, do které musel Prachař na rozdíl od profesionálních zápasníků, kteří jsou schopni do vážení zhubnout i více než deset kilogramů, které následně do druhého dne díky potřebnému zavodnění zase naberou, dokonce přibírat. Soupeř na zápas kývnul pouhé dva týdny před, předchozí váhovka byla domluvena do osmdesáti kilogramů, vysvětluje Prachař. Jeho protivník Kaděra musel i tak zhubnout ze svých původních devadesáti kilogramů.

Prachařovo předzápasové předsevzetí se dá shrnout okřídleným není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Věřil jsem, že dokážu zápas absolvovat. Za největší úspěch považuji fakt, že jsem se dokázal připravit tak, abych dokázal nastoupit a zvládnul zápas bez větších zranění, shrnuje svá očekávání Prachař. Přiznává, že před začátkem zápasu byl pochopitelně hodně nervózní. Ale po dvou kolech jsem si začal věřit. První dvě kola jsem byl duchem někde jinde, ale ve třetím jsem se probral, uvědomil jsem si, kde jsem a co musím udělat. Hodně mi při tom pomohly i Danovy instrukce, které zaznívaly z rohu ringu, pochvaluje si Prachař. Barták si ale neodpustí poznámku, že Franta jeho pokyny stejně neposlouchal.

Vytoužený zápas proběhl v druhé půlce března v pražské hale Podivný mlýn, na domovském hřišti basketbalové Sparty. Byl součástí prestižního turnaje Heroes Gate, samotný Prachařův zápas ale spadal do kategorie amatérů. Mít ale jen o něco lehčí rukavice, byl by to už profesionální zápas, upozorňuje Prachař. Kromě rukavic už byl jediným jeho chráničem suspenzor. Osobně bych ten zápas nazval roztomilou nedokonalostí, přeci jen po půlroce nemůže člověk čekat profesionální vystupování, dodává Prachař, který se chce MMA věnovat i nadále, i když už určitě ne s cílem mít co nejdřív další zápas.

Jeho hlavním cílem bylo představit zákulisí bojového sportu a systém přípravy na samotný zápas. MMA má díky své komplexnosti výsadní postavení, protože se v něm kloubí několik druhů přípravy známých z jiných sportů. Primárně mi ale nešlo o nějakou masáž ega ve stylu „podívejte se, jak jsem dobrý, zvládnu zápas v ringu“. Chtěl jsem ukázat, že MMA se může věnovat i člověk, který do té doby nic takového nedělal, a že při dobrém vedení dokáže během půlroku dosáhnout jisté úrovně, vysvětluje Prachař. Barták navíc připomíná, že oba soupeři jsou také úspěšnými studenty, a jedním z dalších motivů tak byla snaha ukázat, že bojové sporty nejsou doménou agresivních primitivů.


Autor: Karel Choc

Daniel Barták a František Prachař

Není to už za hranou?

Prachař také přiznává, že kdyby celý projekt nevymyslel a nedotáhl do konce, nikdy by nevznikl. V redakci si většina kolegů myslela, že jsem magor a že se dostávám za hranu mé práce. Hodně lidí si myslí, že MMA je nebezpečný sport, ale já ho naopak považuji za velmi bezpečný sport. Zápasníci velmi dobře vědí, co dělají, na zápasy se pečlivě připravují a případná zranění jsou většinou důsledkem vlastních chyb, snáší argumenty na obranu MMA Prachař, který pro deník Sport píše už od roku 2003.

Videa, která tvořila desetidílný seriál o jeho cestě za zápasem, připravoval Prachař sám, pouze s kameramanem. Přišli jsme na trénink, domluvili jsme se s Danem, jakou formou a co budeme natáčet a co konkrétního z tréninku divákům představíme. Po tréninku jsem si od kameramana vzal hrubý materiál, společně jsme ho sestříhali a pak jsem ještě namluvil postsynchrony. Za celou dobu se vystřídali celkem tři kameramani a vzniklo deset dílů, které trvaly od tří do šesti minut. Od srpna do konce roku jsme sbírali potřebné materiály, které jsme pak pouštěli každý pátek po dobu dvou a půl měsíce, popisuje vznik videí Prachař.

V rámci webu iSport.cz přesáhla návštěvnost některých dílů i jedenáct tisíc zhlédnutí, ty nejslabší pak vidělo zhruba pět tisíc diváků. Jak je vlastně MMA jako disciplína sledovaná v rámci deníku Sport, který je čtvrtým nejčtenějším českým deníkem a jako jednomu z mála se mu v posledním měření z letošního února povedlo čtenost meziročně navýšit o 28 tisíc čtenářů? Za poslední rok zájem o MMA mezi našimi čtenáři neustále stoupá, zápasníci jako Conor McGregor nebo Ronda Rouseyová patří k nejsledovanějším na našem webu. To reálně znamená něco mezi dvaceti a čtyřiceti tisíci zhlédnutí videí nebo článků. Jsme jen o nějakých deset nebo patnáct let pozadu oproti takovým Spojeným státům, ale věřím, že zájem o MMA bude i u nás kulminovat, směje se Prachař.

Pokusů už bylo hodně, do konce ale dospěl málokdo

Barták na druhou stranu nezastírá, že projektu ze začátku moc nevěřil. Měl jsem celou akci za Frantův výmysl, protože pár podobných nadšenců už jsme tu měli a nikdy to nedokázali dotáhnout do konce, přiznává Barták. Od akce si pochopitelně sliboval zviditelnění svého gymu, který patří k naprosté české špičce a mezi jeho odchovance patří například Viktor Pešta, jediný Čech zápasící v nejprestižnější soutěži UFC, MMA jako sportu a všech kluků a holek, co v Pentagymu trénují.

To se nejspíš i povedlo. My jsme ale ve stejnou dobu spustili i facebookový profil Pentagymu a související reklamní kampaň, tak teď přesně nevím, jaký podíl měl Frantův pořad a jaký naše facebookové aktivity. Každopádně registrujeme značně zvýšený zájem o naše tréninky, přišlo dost nových lidí, uznává Barták. I tak ale považuje deset tisíc zhlédnutí, kterých Frantova videa dosahovala, za nízké číslo. Obávám se, že díky sdílení na sociálních sítích se k Frantovým videím stejně dostali zase jen lidé, kteří už se o MMA zajímají, myslí si Barták. Největší sledovanost tak mělo video, ve kterém vystupoval zmíněný Viktor Pešta, a pak samozřejmě video shrnující samotný závěrečný zápas.

Reportážní reality show? Cesta, po které chceme jít

Podle Prachaře nebyl jeho seriál opravdovou sportovní reality show, spíše takovou reportážní show. Ve formátu reality show ale vidí jasnou budoucnost. Určitě chceme v podobném duchu na iSportu pokračovat a vůbec se více věnovat tvorbě exkluzivního videoobsahu, těší se Prachař. Pro nás to byl krok do neznáma, většina podobných reality show vzniká v dosažitelnějších sportech. Žánrově podobné Peklo s Landou mělo podle mě jiný podtext, tam šlo spíše o to pomoci lidem odrazit se od dna a změnit jim život pomocí bojových sportů. Já chtěl spíše ukázat, jak vypadá reálná sportovní příprava, jak moc náročný a komplexní sport MMA je a jak může člověka posunout. Je samozřejmě jedno, jaký sport děláte, důležité je, jak k němu přistoupíte. To se snaží zdůrazňovat i zmiňovaná aplikace Superlife, která je zatím sice hlavně o běhání a cyklistice, ale časem by se měla rozrůst tak, aby si mohl každý zájemce splnit jakýkoliv sportovní sen, plánuje Prachař.

BRAND24

V redakci podle něj všichni nervózně čekali, jak celý projekt dopadne, ale když Prachař svůj zápas dokázal vyhrát, dočkal se zaslouženého uznání. Ale že by se podobná tvorba stala nějakým jasně nastaveným novým trendem, který teď bude internetovým aktivitám deníku Sport dominovat, to určitě ne, říká na rovinu Prachař. Jedním z důvodů bude asi i fakt, že v této podobě seriál vlastně nedokázal vydělat žádné peníze na svůj další rozvoj. Podle Prachaře tak šlo spíše o pilotní projekt, který prokázal, že tato cesta je možná.

Své si z projektu odnesl i trenér Barták. Franta mě donutil přemýšlet, jak dále rozvíjet naši spolupráci. Protože ve volném čase píšu hororové povídky, založil jsem si vlastní blog a jeho čtenost se zatím nevyvíjí špatně, každý post si přečte kolem tisícovky čtenářů, neskrývá potěšení Barták, který působí i jako občasný komentátor MMA zápasů. Naposled ho mohli slyšet diváci při záznamu z posledního GCF v Příbrami, který O2 Sport odvysílal toto pondělí.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).