Hlavní navigace

Číslovky v názvech Českého rozhlasu by měly zmizet, míní ředitelka Radiožurnálu

24. 8. 2010
Doba čtení: 25 minut

Sdílet

 Autor: 115393
Český rozhlas připravuje kosmetické změny ve vysílání své nejúspěšnější stanice, ČRo 1 – Radiožurnálu. Pozměnil už výběr hudby, na podzim se chystá do vysílání nasadit i některé interprety a skladby, které dosud nikdy nehrál. Přesunu na dřívější čas se od 1. září dočká diskusní pořad Dvacet minut Radiožurnálu a odpolední proud vysílání dostane lehčí podobu. „Nynější odpoledne jsou příliš těžká, hůř stravitelná pro posluchače,“ říká v rozhovoru pro server DigiZone.cz ředitelka zpravodajských stanic ČRo a jedna z kandidátek na řádného generálního ředitele ČRo Hana Hikelová, pod níž kromě Radiožurnálu spadá také zpravodajské Rádio Česko.

Radiožurnál se léta potýká s kritikou hudební dramaturgie, vy jste letos provedla některé změny, které měly hudební vysílání nejposlouchanější stanice Českého rozhlasu změnit. O co konkrétně šlo?

Hudba na Radiožurnálu bude problém vždycky. Dokud nebude jasné, jakým způsobem se přeformátují všechny stanice Českého rozhlasu a vymezení jejich cílových skupin, Radiožurnál musí zůstat vlajkovou lodí, která „táhne“ poslechovost veřejnoprávního rozhlasu. Oslovujeme posluchače od 25 let po sedmdesátníky. Je jasné, že u tak široké cílové skupiny nemáte šanci hudbu nastavit tak, aby se líbila všem a nebyly na ni stížnosti. Momentálně na problém s hudební dramaturgií upozorňují spíš mladí lidé. Když se podíváte na současnou strukturu posluchačů Radiožurnálu, podařilo se nám za posledních dva a půl roku přece jenom mírně omladit publikum. Ale pořád ne tím způsobem, jaká byla představa před těmi dvěma a půl lety.

Co to znamená „podařilo se nám omladit“?

Momentálně tvoří kategorie posluchačů od 30 až 50 let dvě pětiny publika Radiožurnálu, a tři pětiny jsou lidé nad 50 let. Převažuje tedy, byť už jen lehce, starší publikum nad mladším. Cílová skupina je to zajímavá, ale nikdy nenajdeme hudební formát, který vyhovuje třicátníkům a stejně tak lidem nad padesát let. Přesto teď hudbě věnujeme extrémně velkou pozornost, zejména v posledních pěti měsících. Ale z vašeho pohledu se asi tolik neudálo, abych vás přesvědčila, že hudba na Radiožurnálu není problém.

Hana Hikelová - 1

Dobře, zkuste mě přesvědčit. Co se tedy za těch pět měsíců změnilo?

Rozšířili jsme počet skladeb v selektoru, které rotují na Radiožurnálu. Historicky poprvé pracujeme s detailními výzkumy – a to pravidelně. Veškerá hudba na Radiožurnálu je testovaná. Nové hity i starší hudba projdou testem u posluchačů Radiožurnálu. Tento test je přesně rozdělen od třicátníků po šedesátníky. Vybírá se v podstatě to, co řekněme neuráží ani jednu sledovanou skupinu.

Jak se můžu stát testerem hudby na Radiožurnálu?

Výběr do těchto testovacích skupin pro nás zařizuje profesionální agentura. Zadáme si pouze základní parametry. Většinou jde o tři focusové skupiny, z nichž jedna bývá v Praze a další jsou různě v regionech. Poslední testy byly tuším v Olomouci a Českých Budějovicích. Teď řešíme, zda nasadíme Zlín nebo nějaké další město, protože příští týden proběhne další kolo těchto testů. Vždycky jde o tři skupiny s tím, že je procentuálně dané, kolik lidí má být ve věku 30 až 40 let, 40 až 50 let a starších 50 let, a zároveň také to, kolik procent mají být stálí posluchači Radiožurnálu, kolik ti, co si ho naladí občas, a pak i ti, kteří ho momentálně neposlouchají.

Kolik lidí tvoří jednu velkou skupinu testerů?

Všechny tři skupiny dohromady asi 300 lidí. Takže jde zhruba o stovku lidí v každém ze sledovaných regionů a těm se pouští ukázky.

Omezovali jste na základě těchto testů vysílání některých interpretů a hudebních žánrů na Radiožurnálu?

Omezili jsme některé interprety. Udělali jsme nový základ nastavení selektoru. Měli jsme tam původně nastaveno, že tři hodiny po sobě nesmí hrát určitá konkrétní píseň, ale ne její interpret. Ukázalo se, zejména u skupin a zpěváků, kteří mají v selektoru víc než deset písniček, například u Abby nebo Mira Žbirky, že se jejich písničky objevovaly třeba čtyřikrát týdně ráno mezi osmou a devátou.

Taky mám pocit, že kdykoli si pustím Radiožurnál, hraje na něm Abba…

Teď už tam tolik není. Jsem schopná vám vyjet rozdíl, o kolik klesla rotace Abby oproti tomu, jak jsme ji hráli před čtyřmi měsíci. Když to bylo nastavené tak, že se interpret mohl opakovat nejdříve za tři hodiny, po třech a půl hodinách se mohla na Radiožurnálu znovu objevit Abba, což nám vycházelo přesně do zpravodajských časů. Jestliže jsme ji zahráli mezi osmou a devátou ráno, dostala se potom před polední Ozvěny dne, kvůli kterým si mnoho lidí Radiožurnál zapíná, aniž by ho poslouchala dopoledne. Opravdu se nám třeba třikrát nebo čtyřikrát v týdnu stalo, že byť to byla jiná písnička, hráli jsme Abbu. Jejich písničky si jsou hodně podobné, a tak se mohlo zdát, že vysíláme to samé ráno i v poledne.

Jak jste to změnili?

U interpretů, kteří mají v selektoru více písniček, jsme přenastavili původní tříhodinovou mezeru na pět hodin. Když uslyšíte danou skupinu nebo zpěváka mezi osmou a devátou ráno, nemůžete ji pak slyšet okolo dvanácté hodiny. To byl docela velký zásah oproti pravidlům, která tu byla nastavena dosud. Docela velká skupina písniček, které vykazovaly velkou „ohranost“, ze selektoru dokonce úplně vypadla.

Které?

Shodou okolností se to týká docela velkého množství písniček od Abby. Jiné ale zůstaly. Vypadly i některé songy od Mira Žbirky nebo Anety Langerové. Ne že bychom tyto interprety už vůbec nehráli, ale některé jejich písničky v našem průzkumy vykázaly tak vysokou obehranost, že jsme je vyřadili a nahradili jinými. V selektoru je teď zhruba 800 aktivních songů, ale není to tak, že by byly zakonzervované. Každý měsíc děláme průběžnou obměnu. Před třemi týdny jsme například měnili další čtyřicítku písní. Původních 40 písní z celkových 800 jsme na nějakou dobu pozastavili a místo nich jsme dali jiných 40.

Není 800 písní v selektoru málo?

Když se postupně střídají, není. Ono je to víc, než je evropský standard u veřejnoprávních rádií. Mělo by se spíš porovnávat, kolik bylo za daný rok do selektoru nasazeno nových písní. Z toho pak vzejde relevantní číslo, kolik písní Radiožurnál hraje. V daný moment je ale aktivních přibližně 800 písní. V září budeme mít další výsledky testů, do kterých jsme dávali hodně muziku, kterou dnes Radiožurnál vůbec nehraje. I pro nás to je zajímavá zpětná vazba.

Které dosud nehrané interprety testujete?

Typově jde třeba o Norah Jones. Budeme testovat, zda by ji posluchači Radiožurnálu přijali, nebo ne. Její hudba je relativně mimo formát současného Radiožurnálu, na druhou stranu je to hudba, která by podle mého subjektivního názoru mohla posluchače oslovit, protože to je typ hudby, který je zajímavý.

Chystáte na podzim nějaké další kolo změn v hudební dramaturgii Radiožurnálu?

Ano, ale není to tak, že bychom si řekli: teď na podzim zase něco obměníme. Testy hudby děláme pravidelně, takže k obměně dochází průběžně. Aby se dalo s Radiožurnálem něco udělat, musí s hudbou pracovat pořád, a to se v poslední době děje. Hudba na Radiožurnálu nikdy nebude nastavena tak, že vám řeknu: v září budeme mít další testy a od 1. října to celé překopeme a pak s tím zase rok nebudeme nic dělat. To je přesně to, co se dělo v minulosti, že se to přenastavilo jednorázově a pak se do selektoru jenom doplňovaly novinky bez ohledu na to, jak to posluchači vnímají. Teď se s testy pravidelně a soustavně pracuje.

Do jaké míry by se tyto změny mohly projevit na poslechovosti Radiožurnálu? Podle posledních výsledků Radio projektu má 1,2 milionu posluchačů týdně a 651 tisíc denně.

Radiožurnál měl velký propad v prvním čtvrtletí letošního roku, stejně jako další celoplošná rádia – Impuls a Evropa 2. Je pravda, že v druhém kvartálu se situace podle Radio projektu dostala do „normálu“. Dodnes není moc logicky vysvětleno, proč k tomu propadu v prvním kvartálu došlo.

Hana Hikelová - 5

Radiožurnál ale klesal poslední tři měření Radio projektu za sebou.

Ve druhém kvartálu se pokles zastavil, takže jsme teď měli za první pololetí stejná čísla jako za poslední kvartál loňského roku a první letošní čtvrtletí. Ale za první kvartál letošního roku jsme ztratili zhruba 100 tisíc posluchačů denně, Rádio Impuls také 100 tisíc a Evropa 2 zhruba 80 tisíc posluchačů. Došlo k celkovému propadu celoplošných rozhlasových stanic na celém trhu. Klesl i celkový podíl lidí, kteří poslouchali rádio. Proto jsme společně s komerčními rádii jako zadavatelé Radio projektu zadali audit Sociologickému ústavu, ale ten na žádnou zásadní chybu v metodice měření nepřišel. Takže existují jen dohady, proč takový propad. Realizátoři Radio projektu říkali, že jednou z možných variant, u které se trošku usmívám, byl vliv extrémně dlouhé zimy, kdy lidé tolik nejezdili auty, a tudíž poslech rádií obecně klesl.

Ale poslechovost rádií v autě se podílí na celkové poslechovosti asi jen 16 procenty…

Když se budeme obecně bavit o rádiích, exkluzivitu jeho poslechu už máte v podstatě jenom v autě. Všude jinde rádio bojuje buď s internetem, nebo s televizí. Auto je vlastně poslední místo, kde rádiím zůstává privilegium jediné volby, protože kromě CD v nich nemůžete poslouchat nic jiného. Každopádně ve druhém čtvrtletí se lidé k poslechu rádií vrátili a propad Radiožurnálu je v tuto chvíli zastavený. Tím ovšem neříkám, že bychom byli s jeho čísly spokojeni. Existuje víc možností, jak poslechovost vylepšit.

Například?

Chtělo by to soustavnější marketingovou podporu. Poslechovost rádií se měří dotazníkovou metodou a první otázka zní, jaká rozhlasová stanice se vám vybaví jako první? Většina lidí je logicky ovlivněna tím, jaké viděli billboardy a třeba reklamu v televizi. Radiožurnál měl poslední kampaň v dubnu 2009 na ranní a dopolední vysílání Honzy Pokorného a Lucie Výborné. Od té doby jsme velkou kampaň neměli, pouze drobnosti typu vysílání k olympiádě. Vizuálně byla pěkná, ocenili ji i v týdeníku Strategie, ale byla malá. Nedá se o ní mluvit jako o kampani ve srovnání s tím, jak nás ve stejnou dobu válcovala svými kampaněmi konkurence. Když se podíváte, jak velkou kampaň měla Frekvence 1, kterou teď následuje Evropa 2, jak velké peníze na marketing má Rádio Impuls, v podstatě jsme rok a půl nebyli vidět. Český rozhlas měl pozastaveny veškeré kampaně a Radiožurnál bude mít nejbližší letos od konce září. Potrvá asi měsíc.

Za krátké období působení Barbory Tachecí poslechovost Radiožurnálu stoupla. Čím si vysvětlujete následný pokles?

Když se zpětně podíváte na výsledky Radio projektu, k nárůstu Radiožurnálu došlo už v posledním kvartálu před změnami, které zavedla Barbora Tachecí. A pak se to drželo a šlo to mírně nahoru. Samotné působení Báry Tachecí byla dobrá kampaň. Když si to vezmete z hlediska PR, byť šlo vesměs z 80 procent o negativní informace, přesto zafungovala. Najednou se o Radiožurnálu mluvilo a psalo v podstatě všude. Byl vidět, takže v momentě výzkumu každého napadlo na otázku, které rádio ho zaujalo, říct Radiožurnál. Jenže za poslední rok a půl jsme vidět nebyli, takže jsme samozřejmě spadli. Čímž ale nechci říct, že čísla poslechovosti stojí a padají jenom s kampaní.

Každopádně je pro posilování značky důležitá.

Ale záleží také na tom, s jakým nápadem v kampani přijdete, protože když si vezmete finanční prostředky, které bychom na ni měli a sumy, které mají komerční rádia, nikdy nedosáhneme ani pětiny jejich rozpočtu. My si musíme peníze na kampaň vydělat z omezené obchodní činnosti, nesmíme na ni použít ani korunu z koncesionářských poplatků.

Kolik posluchačů by měl Radiožurnál mít, aby to podle vás byl ideální počet?

Myslím si, že dobře nastavený program se změnami, na kterých se pracuje, i s tou prací na hudbě, o které jsme mluvili, se může reálně vrátit zpátky k 800 tisícům posluchačů denně.

Na září jste oznámili další programové změny na Radiožurnálu. Oč půjde?

Jde o opravdu drobné úpravy, větší změny bychom chtěli udělat od ledna. Podzimní změny jsou spíš s ohledem na to, že bychom rádi cílili na základní benefit, který nám konkurence trošku „vykradla“: že máme nejkvalitnější zpravodajství. Radiožurnál na poli rozhlasového vysílání nemá ve zpravodajství konkurenci. Byť se privátní stanice vehementně snaží a daří se jim úspěšně posluchače přesvědčovat, že mají také velmi kvalitní zpravodajství. Půjdeme cestou dalšího zkvalitňování zpravodajství a hlavně upozorňování na něj.

Čeho konkrétně se budou ty změny týkat?

Především odpoledního zpravodajství, protože ranní a dopolední vysílání nám funguje relativně dobře. Neříkám, že úplně ideálně a podle mé představy, ale funguje. Fungují i polední Ozvěny dne jako půlhodina mluveného slova čistého zpravodajství a publicistiky, ale odpoledne je dlouhodobým problémem Radiožurnálu, s nímž se potýkáme sedm nebo osm let. Byly různé možnosti, co do odpoledne programově dát. Odpolední proud je samozřejmě primárně zpravodajský, odpoledne se toho děje nejvíc a protože máme hodně zpravodajů, snažíme se v něm odehrát co nejvíc zpravodajských vstupů. Tím se stává relativně těžkým na poslech. Není tam možnost oddechu.

Co s tím budete dělat?

Zvažovali jsme, že se budeme snažit všechny vstupy soustředit do hlavních zpravodajských pořadů. Od září chceme dát jako hlavní odpolední zpravodajský blok Zprávy o čtvrté, relaci složenou jen ze vstupů reportérů, bude mít přibližně 8 minut. Umožní nám to relativně odlehčit program okolo, který by tvořil kaleidoskop zajímavostí, informace o cestování a ne jen zpravodajsky těžká témata jako jednání vlády, senátu nebo sněmovny. Dalším pevným bodem bude 17. hodina, na kterou přesuneme Dvacet minut Radiožurnálu z dnešních 17:35. Potřebujeme je izolovat od podvečerních Ozvěn dne, protože takhle nám vzniká od 17:35 do 19:00 souvislá plocha půldruhé hodiny mluveného slova. Sice výborně dělaná, ale pro normálního posluchače příliš těžká. Proto mezi Dvacet minut Radiožurnálu a Ozvěny dne dáme půl hodiny podvečerního proudu. Dvacet minut Radiožurnálu zároveň obměňuje moderátorskou dvojici, místo Heleny Šulcové doplní Martina Veselovského ode dneška Štěpánka Čechová.

Proč ta změna?

Helena Šulcová totiž získala stipendium na univerzitě v Bonnu, a tak skvělého Martina Veselovského bude po týdnech střídat místo ní právě Štěpánka Čechová. Poprvé musí moderovat už dnes (v úterý 24. srpna, pozn. red.), i když to původně mělo být až od 6. září.

Chystáte i nové znělky Radiožurnálu. Čím se budou lišit od těch současných?

Liší se především tím, že jsou nahrané SOČRem, takže to je úplně jiný sound. Je tam ale lehce ponechaný původní motiv loga, i když ne příliš znatelně. Jde o ten motiv, který se vysílá v podstatě od roku 1996 a prošel několika drobnými úpravami. A výrazně se liší nájezd na zpravodajskou relaci před časovým znamením. Ještě to ale dolaďujeme.

Blíží se komunální a senátní volby. Jakým způsobem je odehrajete na Radiožurnálu, případně na regionálních stanicích?

Projekt předvolebního vysílání už máme připravený a schválený. Hlavní tíha by tentokrát neměla být na Radiožurnálu, ale primárně na regionálních stanicích, protože jde o volby komunální, a půjde také o 27 senátních obvodů v regionech. Radiožurnál kromě standardního servisu, jako je vysvětlování důležitosti voleb, odvysílá ke komunálním volbám celkem pět diskusních pořadů podobného charakteru, jako byly debaty Martina Veselovského před sněmovními volbami. Budou to hodinovky od 17 do 18 hodin, nasadíme je od 15. září každou středu. Vybrali jsme pět měst, odkud tyto debaty budeme dělat: Prahu, Brno, Ostravu, České Budějovice a na konec jako takovou perličku Horní Jiřetín, kde budeme vysílat z nějaké místní hospody.

Hana Hikelová - 2

Horní Jiřetín chápu, jedná se o prolomení těžebních limitů, které by ho zlikvidovaly, ale proč jste zvolili zrovna České Budějovice?

Hrála tam roli spousta faktorů, mimo jiné to, jaké má Český rozhlas v Českých Budějovicích zázemí na vysílání přenosu. Kdybychom měli zhodnotit čtrnáct předvolebních debat z krajských měst, které jsme dělali před sněmovními volbami, českobudějovické studio vede. I vzhledem k tomu, že v něm odpadají náklady na pronájem sálu, je čerstvě zrenovované a uzpůsobené i pro video přenosy, může do něj přijít publikum, a to bylo v Českých Budějovicích vynikající. Takže šlo o jasnou volbu, žádný los.

Co z těchto debat půjde živě na Radiožurnálu a co na regionálních studiích?

Těchto pět debat z těchto pěti měst bude dělat jenom Radiožurnál, odmoderuje je opět Martin Veselovský. Už jsme domluveni, že debatu z Horního Jiřetína bude přebírat i Český rozhlas Sever, ostravskou debatu zase ČRo Ostrava, stejně tak České Budějovice. Ne všechna regionální studia, z jejichž regionu budeme vysílat, ale budou tyto debaty přejímat kompletně celé. Například Brno si chce udělat boj o brněnskou radnici samostatně, nezapadáme jim úplně do jejich dramaturgie. Kromě Radiožurnálu ale všechna krajská studia připravují hodinové publicistické pořady ke každému okresnímu městu v příslušném kraji a diskusní kulaté stoly k volbám v krajských městech.

Jak budou tyto kulaté stoly vypadat? Koho do nich pozvete?

Nakonec jsme se dohodli, že regionální stanice dají prostor všem kandidujícím subjektům, takže to vyjde na dva až tři kulaté stoly v každém krajském městě, aby se v nich vystřídali všichni lídři. V některých městech je více než 15 kandidujících subjektů, takže jeden kulatý stůl by jim v žádném případě nestačil. Musí se rozdělit aspoň na tři. Tyto kulaté stoly se budou vysílat živě. Proto třeba Brno nechce přebírat brněnskou debatu Martina Veselovského, chtějí si výběr hostů udělat trošku jinak.

Podle jakého klíče budete vybírat hosty do regionálních debat, které poběží na Radiožurnálu?

Tentokrát nebudeme dělat vůbec žádné výzkumy, takže nebudou rozhodovat agentury. Je to nastavené tak, jak to ostatně používají i na západě: bere se relevance výsledků komunálních voleb před čtyřmi lety, vezme se v potaz dlouhodobé redakční sledování toho, co se v daném zastupitelstvu dělo a kdo hrál jakou roli, a k tomu relevance posledních sněmovních voleb. Na základě tohoto klíče bychom se měli dostat na maximum sedmi hostů v diskusi. S více hosty by už se nedala dělat debata.

Před sněmovními volbami jste původně vycházeli z průzkumů agentury SC&C, nakonec jste k nim na nátlak volebního manažera ČSSD Jaroslava Tvrdíka přidali i agenturu STEM. Podle zprůměrovaných výsledků jste pak rozhodovali, kdo se bude moci debaty zúčastnit. Výsledky obou agentur se ale v jednotlivých regionech značně lišily. Proč jste nezveřejnili čísla za obě agentury zvlášť?

Nevím, zda je to přesně otázka na mě, ale v prvních dvou debatách jsme používali data pouze od SC&C, od třetí debaty jsme doplnili i STEM. Vedení rozhlasu odsouhlasilo, že model bude stejný jako v České televizi, tedy že obě agentury „sesypou“ svoje data dohromady a udělá se z nich průměr. Smluvně to bylo ošetřeno tak, že se nebudou vysílat zvlášť čísla za jednotlivé agentury.

Když říkáte, že o tom rozhodlo vedení rozhlasu, musela jste o tom jako ředitelka zpravodajských stanic rozhodovat i vy.

Nebyla jsem zastáncem této varianty.

Přidání agentury STEM do průzkumů předvolebních preferencí politických stran měl prosadit volební manažer ČSSD Jaroslav Tvrdík. Je to tak?

Nejde o žádné tajemství, padlo to i na veřejném jednání Rady Českého rozhlasu. Ano, ta debata se odvíjela od písemné stížnosti pana Tvrdíka.

A teď už není šance, že byste zpětně zveřejnili data od obou agentur za jednotlivé regiony zvlášť, aby se dala porovnat? Máte je k dispozici?

Ano, mám je k dispozici.

Je tam velký rozdíl?

Obecně si myslím, že pro regulérní a férovou analýzu situace před letošními sněmovními volbami by bylo fér udělat tu analýzu opravdu tak, že by se zveřejnila data za jednotlivé agentury.

Český rozhlas dlouho plánuje vznik stanice mluveného slova, která by sloučila zpravodajské Rádio Česko a Český rozhlas 6. Počítáte stále s tímto projektem? A v jaké je fázi?

Možností řešení tohoto projektu je celá řada. Říkejme tomu spíš než stanice mluveného slova analytická zpravodajsko-publicistická stanice, protože i uvnitř Českého rozhlasu má každý o mluveném slovu trošku jinou představu. Jinak ho vnímají lidé ze zpravodajství a jinak tvůrci slovesné tvorby, protože to je také mluvené slovo. Základem této stanice by bylo sloučení Rádia Česko a ČRo 6. Když bychom spočítali jejich dnešní vysílání, dostali bychom 12 hodin programu denně. Varianta, kterou preferuji, vypadá tak, že by se od 6 hodin ráno do 18 hodin vysílal formát velmi podobný současnému Rádiu Česko a po 18 hodině publicistický ČRo 6. Zbývá nám tedy doplnit šest hodin programu denně.

Dospěli jste oproti původním představám k nějaké zásadnější změně?

Ano, zamítli jsme variantu, že by tato stanice vysílala na dlouhé vlně. Myslím si, že by to bylo značně neefektivní, dlouhá vlna stojí hodně peněz a představa, že bychom takto mohli získat nějaké relativně masovější publikum, je iluzorní. Další možností je samozřejmě internet, digitální vysílání (kde už teď Rádio Česko a ČRo 6 vysílají v rámci jednoho programu), nebo střední vlna a velmi krátké vlny (VKV). Střední vlna je na rozdíl od dlouhé vlny perspektivnější, ale pořád si myslím, že tento typ stanice by měl být v nějaké rozumné míře na VKV.

Třeba v rámci sítě české BBC, ve které dnes vysílá Rádio Česko?

BBC má momentálně platnou licenci do července 2012. Rozjeli jsme s nimi neformální jednání, jak se chtějí na českém trhu chovat dál, zda budou žádat o prodloužení licence či nikoli. Rozhodnutí BBC by mělo padnout určitě do konce letošního roku.

Čím by se taková nová analytická zpravodajsko-publicistická stanice lišila od dnešního Radiožurnálu?

Radiožurnál zůstane vždycky Radiožurnálem. Je to řekněme většinová stanice, s minimálně 50-procentním podílem hudby. Bude to vždycky program, který „potáhne“ poslechovost Českého rozhlasu. Pokud by však došlo k přenastavení formátů jednotlivých stanic ČRo, mohla by se cílová skupina Radiožurnálu zúžit, a to by mimochodem umožnilo dělat rozsáhlejší změny jeho hudebního formátu. Zpravodajství by dál zůstalo prioritou Radiožurnálu, ale nebyly by na něm takové bloky, jako jsou podvečerní hodinové Ozvěny dne. Tento typ pořadů by se vysílal na oné analytické zpravodajsko-publicistické stanici. Radiožurnál by tedy mírně zvýšil podíl hudby, ale jinak by jeho zpravodajství zůstalo ve stejném rozsahu jako teď. Spíš by to znamenalo omezení publicistiky.

Není škoda se zbavit značky Rádio Česko, která už je zavedená?

A kdo říká, že bychom se té značky zbavili?

Takže by se nová stanice mohla jmenovat Rádio Česko, jenom by trochu upravila svoje schéma?

Myslím si, že Rádio Česko je pro Český rozhlas dobrá značka a byla by obrovská škoda se jí zbavit. Takže nevidím důvod, proč by se analytická zpravodajsko-publicistická stanice Českého rozhlasu, která nebude vysílat pouze šest hodin, ale 18 hodin a v noci nějaké reprízy, nemohla jmenovat Rádio Česko. Ale to je můj osobní názor.

Existuje nějaký jiný alternativní název pro tuto novou stanici?

Alternativní názvy moc neexistují. Jsou pouze obecné úvahy o tom, jak vlastně postupovat u názvů stanic ČRo. Když si to vezmete úplně jednoduše, momentálně máme Rádio Česko, které není součástí číselné řady názvů stanic, a pak máme ČRo 6, který pro změnu je charakterizován číslem a nemá k tomu název stanice. Varianta ČRo 6 – Rádio Česko mi příliš nesedí, byť by byla jednou z možných. Ale vzhledem k tomu, že jeden z výzkumů, které nám dělal Datamar, vyplývá, že na rozdíl od západní Evropy v České republice nefunguje číslování stanic veřejnoprávního rozhlasu – posluchači neříkají Radiožurnálu „Jednička“, stejně jako stanici Praha neříkají „Dvojka“ – nebylo by to dobré. Třeba označení sítě regionálních stanic ČRo 5 nezná téměř nikdo kromě inzerentů. Pokud dáte někam logo Český rozhlas 5, neoslovíte vůbec nikoho.

Chcete tím říct, že přestanete stanice ČRo označovat čísly?

Datamar nám to doporučuje. Potom by existoval ČRo Radiožurnál, ale těžko říct, zda by stanice Praha zůstala ČRo Praha, nebo by se pro ni hledal nějaký úplně jiný název. ČRo 6 by tím pádem přišel o svoje číslo také.

Hana Hikelová - 6

A co regionální studia? U těch jste také chtěli sjednotit názvy. Existuje ČRo Sever, ale i ČRo Pardubice nebo ČRo Regina.

V případě regionů jsou asi čtyři různé varianty. Nejrozšířenější je podle názvu krajských měst, a pak jsou výjimky typu ČRo Region Vysočina, ČRo Sever, který ale jako značka funguje, a k tomu ještě máme ČRo Region Střední Čechy. Také by se to mělo sjednotit, protože nejde o úplně dobrý model.

Český rozhlas si už zkušebně registroval značku Rádio Olomouc.

I to je jedna z možností, i když o té registraci nevím. Ale asi by to narazilo, dlouhá léta jsme soupeřili o značku Rádio Brno. V silných, zajetých regionech funguje bez problémů spojení s krajským městem – Brno, Plzeň, České Budějovice. Na druhou stranu se ukázalo, že ČRo Sever byla dobrá volba, zatímco označení ČRo Region nefunguje téměř vůbec. V Praze vysíláme Reginu a celoplošně stanici Praha, to taky není ideální. Názvosloví stanic je ale spíš úkol pro marketingového ředitele René Zavorala, který s tím teď má hodně práce. Musí zvolit strategii, která bude efektivní a zároveň nás nevyjde moc draho. Změna názvů není levná záležitost.

Řešíte ve vedení Českého rozhlasu digitalizaci, nebo stále zůstává u ledu, protože na ni nejsou peníze?

Úplně u ledu není. Veškeré nové projekty jsou pozastavené, ale že bychom o tom vůbec nediskutovali… Ono to ani nejde. Je pravda, že rychlost, kterou rozhlas nabral při zavádění digitálních stanic, je zastavena a teď se musí zvážit, jak dál. Ale to bude podle mě definitivní úkol až pro plnohodnotného ředitele Českého rozhlasu, který by měl být zvolen do konce roku.

Měly by zůstat všechny současné digitální stanice ČRo? Případně mají vzniknout nové? A s jakým zaměřením?

Existovaly varianty, které byly zastavené při jarních škrtech v rozpočtu. Šlo o nové speciální stanice, které mohly být šířeny i digitálně, a byly by postavené podobně jako ČRo D-dur. Šlo by tedy o nízkonákladové programy. Vím, že šlo o projekty s pracovními názvy Jazz-dur, Folklor-dur a Dech-dur (jako dechovka). Tyto projekty byly pozastaveny právě kvůli finanční situaci. Dokud není jasné portfolio, které stanice má veřejnoprávní rozhlas vysílat, nemá cenu rozjíždět další projekty. Pokud by měl mít takový rozjezd význam, musel by být podpořen i marketingovou kampaní. Ale když se podíváte, že rozhlas má momentálně 21 stanic, ani tento počet není do budoucna udržitelný.

A jaký je udržitelný?

Těžko říct, ale finanční situace je daná. Zvýšení koncesionářského poplatku nepřipadá v úvahu. A když se podíváte na křivku vývoje financí Českého rozhlasu, příští rok se ještě dá provozovat s tímto počtem stanic, ale už od roku 2012 na ně nebudeme mít peníze. Čistě z provozních důvodů.

Co to znamená?

Jedna věc je sloučit Rádio Česko a ČRo 6, tím se dostaneme na 20 stanic. Otázka pak je, co s dalšími programy. Jestli například ČRo Leonardo má dále vysílat jako samostatný program. Je to stanice, která vysílá část svého programu a další velkou část tvoří reprízy pořadů z jiných stanic. Máme pokračovat v této strategii dál, nebo ji pozměnit? Velkým problémem je určitě nastavení regionálních stanic. Vedle názvů regionů je to i programový problém. U regionů existuje také několik modelů. Ze zákona máme mít v každém kraji svoje vysílání. V některých nových krajích, jako jsou Pardubice nebo Vysočina, jede po celý den autentický program, ale jinde je zvolený jiný přístup: ve Zlíně máme krajskou redakci, která funguje velmi dobře, ale odpojuje se od vysílání ČRo Brno. Podobné to je s Karlovými Vary a Plzní nebo v rámci ČRo Sever mezi Ústím nad Labem a Libercem. Odpojuje se na určitý počet hodin. Chceme-li najít nějaký model, jak regionální vysílání sjednotit, abychom našli efektivní cestu, jak ho udržet v mezích, které jsou možné, musíme uvažovat i o této cestě.

Šlo by i o propojení některých stávajících regionálních studií formou jednoho mateřského studia a další krajské redakce?

Třeba v případě zlínského studia to tak už funguje. Pozice Českého rozhlasu Brno je tam velmi dobrá. Ve Zlínském kraji lidi zajímá, co se děje na jižní Moravě, protože se tak nějak cítí jako součást této oblasti. Mutujeme tam zlínské vysílání jen určitý počet hodin a po zbytek dne vysílá brněnské studio.

Co třeba ČRo Východ, propojení ČRo Hradec Králové a ČRo Pardubice? V Hradci by bylo studio a v Pardubicích krajská redakce? Uvažujete i tímto směrem?

Se znalostí věci, že mezi Hradcem Králové a Pardubicemi je určitě větší míra kontroverze, než mezi Zlínem a Brnem, by to asi nebylo ideální řešení. Byť jsou tato dvě města blízko u sebe, nejsem si jistá, že by to vzbudilo pozitivní reakce, kdybychom poté, co pardubické studio vysílá samostatně, najeli s vysíláním z Hradce Králové. Chce to všechno zvážit.

Rada Českého rozhlasu vás společně s dalšími pěti lidmi vyzvala, abyste kandidovala na generální ředitelku ČRo. Už jste radě předávala svůj projekt?

Projekty jsme odevzdávali, byla tam krátká lhůta po oznámení nominací, snad dva týdny. Ti, co se účastnili výběrového řízení v loňském roce, mohli předložit aktualizovaný projekt, který už radě dávali loni. Týkalo se to tuším většiny kandidátů. Co vím, Rada za účasti notáře prověřila, že všechny přihlášky splňují potřebné náležitosti a teď se čeká na dovolbu minimálně jednoho člena Rady, aby vůbec volba generálního ředitele mohla proběhnout. V radě jsou čtyři neobsazená místa a je otázka, kolik radních se poslancům podaří zvolit. Je možné, že se podaří zvolit všechny čtyři nové radní a Rada by v kompletní devítičlenné sestavě pokračovala ve výběru ředitele, nebo by výběr kandidátů anulovala a vyhlásila nové výběrové řízení. Ale to není věc, do které bych nějak extra viděla. Bude o ní rozhodovat rada.

Ono je zajímavé, že tentokrát se výběrového řízení nemohl zúčastnit hned tak někdo, šestici kandidátů si vybrali sami radní.

Myslím, že to je dokonce poprvé, co jsou kandidáti takto přímo nominováni radními. Vím, že každý z pěti současných radních měl možnost dát dvě nominace. Takže maximum lidí, kteří mohli být osloveni, bylo deset. Někteří ale volili ta samá jména, takže z toho vzešla konečná šestice.

Jak rozsáhlý projekt jste radě předkládala?

V podmínkách nebylo žádné omezení, v zadání byl pohled na současnou situaci Českého rozhlasu. Odevzdala jsem 14 nebo 16 stran. Nic konkrétnějšího v zadání nebylo.

Kdybyste se stala generální ředitelkou ČRo, nabídla byste nynějšímu prozatímnímu řediteli rozhlasu Petru Duhanovi místo v managementu ČRo?

Myslím, že to je hodně předčasná otázka.

Hana Hikelová - 4

Ptám se na to proto, že při loňské zářijové volbě generálního ředitele vystupovali dva favorité, Richard Medek a Peter Duhan, jako tandem. Oba prohlašovali, že když vyhrají, udělají z toho druhého programového ředitele. Existuje nějaká dohoda mezi vámi a panem Duhanem, že byste si vzájemně podrželi nějaké místo v managementu? Počítá s vámi Peter Duhan, pokud zvítězí?

To je otázka na Petera Duhana, ne na mě. A hlavně je příliš předčasná, protože nikdo neví, kdy k volbě ředitele dojde – zda to bude v listopadu, prosinci nebo lednu. Také není jasné, zda toto výběrové řízení bude platit, nebo se bude vypisovat úplně nové.

I když jde o předčasné otázky, víte už, koho byste v případě svého vítězství oslovila s nabídkou na pozice v managementu ČRo?

Když se člověk rozhodne, že nominaci přijme a píše projekt, musí si rozmyslet i tuto záležitost, takže samozřejmě nějakou představu mám.

Šlo by i o lidi mimo Český rozhlas?

Ano, šlo.

Teď jste ředitelkou zpravodajských stanic Českého rozhlasu, měla jste se ale stát ředitelkou zpravodajství. Jakou funkci tedy máte?

Jsem pořád ředitelka zpravodajských stanic, tedy Radiožurnálu a Rádia Česko.

Počítá se ještě s onou funkcí ředitele zpravodajství?

Předpokládám, že s organizační strukturou se do zvolení řádného generálního ředitele nic dít nebude. Konec konců, i Rada má teď jen pět členů, takže by museli být všichni pro. O mně se ale ví, že jsem zastáncem toho, aby rozhlas měl ředitele zpravodajství, protože tento segment a rozložení zpravodajství a publicistiky jsou tak velké, že je pro ně jednoznačně potřeba centrálnější řízení.

Měl by být ředitel zpravodajství podřízen řediteli programu, jak to chce Peter Duhan, nebo by měl být na prvním stupni řízení, tedy na stejné úrovni jako programový ředitel?

Na stejné úrovni.

A teď jste jako ředitelka zpravodajských stanic na stejné úrovni?

BRAND24

Teď je to oficiálně podle nastavení, které platí od ledna 2009, tedy ještě od bývalého vedení Českého rozhlasu. Mám metodické řízení od programového ředitele. Fakticky jsme ale vedle sebe, nejsem v roli jeho přímého podřízeného. Jsem přímá podřízená generálnímu řediteli, takže více méně jsme teď na přibližně stejné úrovni s tím, že programový ředitel má podle organizačního řádu kompetence i směrem ke mně.

Foto: Ivana Dvorská, DigiZone.cz

Kterou stanici Českého rozhlasu posloucháte nejčastěji?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).