Kdy to přestane Luďka Vinše bavit
Televize Public je takový těžce uchopitelný program. Vznikla jako ambiciózní projekt majitele společnosti Strojexport Luďka Vinše, a zpočátku si hrála na jakousi poloplnoformátovou stanici, která překvapovala zajímavými filmy a dokumenty. Tedy až do chvíle, než Vinš pochopil, že vysílací práva pro kvalitní obsah jsou tak drahá, že se je pro tak malou a málo sledovanou televizi nevyplatí kupovat. Tak se z Publicu stal mišmaš regionálních zpráv a spotřebitelských magazínů, které víc připomínají bloky teleshoppingu nebo někdejší nabídkovou televizi Top TV, než kvalitní televizní pořady.
Vinš měl s Publicem určité plány, které souvisely s jeho aktivitami v českém fotbalu (patří mu druholigový klub FC Viktoria Žižkov) a golfu (je prezidentem golfového klubu Čechie). Sám předloni neúspěšně kandidoval na šéfa Českomoravského fotbalového svazu, a do vysílání své televize Public prosadil jak golfový magazín, tak pořad o druhé fotbalové lize. Televize je ale dost drahý koníček na to, aby ji nějaký podnikatel provozoval jenom kvůli svým oblíbeným sportům nebo pocitu, že má vlastní vlivné médium. Pokud nevydělává, nebo alespoň nepokrývá náklady na svůj provoz, je to nekonečná díra na peníze.
Televize se nedá dělat na koleni
Ačkoli má Public obrovskou výhodu v tom, že mu jeho majitel Luděk Vinš věnoval celé jedno patro v pražském Paláci Fénix na Václavském náměstí, kde sídlí jeho největší firma Strojexport, a mohl si zde vystavět vlastní studio s odbavovacím pracovištěm, léta už představuje program spíchnutý na koleni. Z vysílání je vidět, jak se vedení televize snaží zaplnit program čímkoli, co je zrovna po ruce a pokud možno zadarmo. Televize, která vysílá celoplošně přes pozemní digitální vysílače, tak divákům v celé republice servíruje například regionální zprávy z Plzeňska nebo Slovácka. Většina publicistických formátů, které stojí za řeč, na Publicu postupně končí kvůli financím – televize na ně prostě nemá, nebo producentům platí se zpožděním.
Šéfům Publicu nelze upřít snahu vybudovat z mála televizi, která by byla alespoň trochu ke koukání. Celkový dojem na ní ale kazí pořady, jejichž jediným úkolem je prodat divákům konkrétní výrobky nebo služby, a to ještě v takovém podání, na které jsme byli zvyklí někdy ze začátku devadesátých let nebo z obecních videokanálů. Co je Publicu platné, že se díky agentuře At Media, která prodává jeho reklamní časy, dostane k denním datům o své sledovanosti z peoplemetrů (podle nich Public dosahuje denního podílu 0,40 procenta u dospělého publika)? Se současnou produkcí se dá programové schéma vyšperkovat jen velmi těžko. Rozum zůstává stát nad tím, proč taková televize vysílá pozemní cestou, a ještě k tomu celoplošně. Pokud by měla náklady na šíření signálu platit ze svých zisků, v životě by neměla šanci přežít.
Majitel televize Public, podnikatel Luděk Vinš (Foto: wwww.ludekvins.cz)
Dávám jim rok, maximálně dva
Provařený výrok z filmu Pelíšky se k televizi Public opravdu hodí. Je to jediná televize, která loni podepsala s provozovatelem zemské digitální sítě 3, společností Czech Digital Group (CDG), střednědobou smlouvu na šíření signálu – do roku 2012. Každý měsíc tak Public platí čtyři miliony korun za pozemní vysílání, i když vlastní jenom licenci pro kabel a satelit (v multiplexu 3 vysílá jen jako program převzatý ze satelitu, což možná ani Luděk Vinš neví). Loni v prosinci se změnil majitel CDG, firmu koupily České Radiokomunikace, a hned od ledna zvýšil ceník služeb. Nyní vyjde šíření jednoho televizního programu v multiplexu 3 na šest milionů korun měsíčně.
Není jasné, zda Public od letošního ledna platí novou zvýšenou sumu, nebo má šikovně podepsanou smlouvu s CDG, která mu umožňuje dodržovat ceník z loňska. V obou případech je ale nadmíru jasné, že vysílání Publicu v multiplexu 3 musí jeho majitel dotovat, a to dost masivně. Až Publicu příští rok vyprší smlouva s CDG, bude muset uzavřít novou, za jiných obchodních podmínek. V té době už budou zprovozněny všechny plánované vysílače multiplexu 3 a České Radiokomunikace si budou účtovat měsíčně přes sedm milionů korun. Pochybuji, že by televize Public byla schopna vydělat takovou částku na prodeji reklamních časů nebo product placementu, který praktikuje mnohem déle, než byl oficiálně povolen českým parlamentem.
Jedinou cestou je odchod z DVB-T na kabel a satelit
Televizní programy typu Publicu nebo Z1 nemají v pozemním vysílání, tedy alespoň tom celoplošném, žádnou budoucnost. Je to nejdražší způsob šíření signálu, který zároveň přichází o nejvíc diváků. Pozornost českých domácností se čím dál tím víc upírá k satelitu a kabelové televizi. Za satelitní kapacitu zaplatí jeden televizní program ročně okolo osmi milionů korun, desetinu toho, co za pozemní vysílače. Dalo by se sice diskutovat o tom, že druhý nebo třetí televizor v domácnostech nemusí být napojený na kabelovou síť nebo satelit a tudíž přijímá pouze programy šířené pozemní cestou. Pak si ale položme otázku, kdo v takové domácnosti by se zavíral do separovaného pokoje, aby v klidu sledoval televizi Public.
Odchodem z DVB-T na satelit a kabel se před časem zachránila hudební televize Óčko (nyní vysílá i pozemně, ale jen v Praze, Brně, Ostravě a Českých Budějovicích), mohla se tak zachránit i zpravodajská Z1. Také Public má na výběr: ušetřit ročně svému majiteli okolo 80 milionů korun, nebo tajně doufat, že je Luděk Vinš zaplatí ze svého. Jak dlouho ho to ale bude bavit? Donekonečna určitě ne.
